Tenkrát? A co teď?

63. To zvládneme

...Anička se pomalu uklidnila v Adamově objetí. Bylo toho na ní za jeden den moc a tak si potřebovala odpočinout. "Adame, nevadilo by ti kdybych si tady u tebe na chvilku lehla? Dnešek byl fakt šílený..." poprosila ho s hlavou stále zabořenou v jeho hrudi. "Samozřejmě že nevadilo lásko," reagoval okamžitě Adam a hned směřoval Sid ke své posteli, která vypadala spíš jako nějaký rozkládací, ne moc pohodlný gauč. Tam jí uložil. Hlavou mu blesklo, že je na čase podívat se po plnohodnotné posteli protože bude možné, že Anička tam bude spát častěji, tak aby se na tomhle starém křápu nemusela trápit. Anna musela být strašně vyčerpaná, protože usnula prakticky hned co si lehla. Adam přes ní ještě přehodil deku a pak se posadil ke křeslu u její hlavy odkud jí pozoroval. Sem tam jí pohladil po vlasech. Najednou mu došlo, že Sid asi bude mít hlad až se vzbudí a on neměl doma prakticky žádné výživově hodnotné jídlo. Nezbývalo mu nic jiného, než jít něco sehnat. Byl si jistý, že Sid bude spát ještě minimálně hodinu a tak neměla strach, že by se vzbudila dřív, než se vrátí s jídlem. Potichu tedy vzal klíče od bytu, bundu, a vyrazil pro jídlo.

Anička by opravdu klidně spala i víc než další hodinu, to by jí ale z hlubokého spánku nesměl vytrhnout otravný vyzváněcí tón jejího telefonu. "Sid? Kde si? Máš nemocenskou a máš už být doma. Kdyby na tebe přišla kontrola, dostaneš pokutu," bylo hned první co z telefonu Sid uslyšela po tom co se zorientovala v místě kde se nachází a telefon zvedla. Volala jí Alice a takhle káravý tón od ní už dlouho neslyšela."Jsem u Adama." odpověděla Anna dost rozespale. Chvilku jí trvalo určit podle hlasu, že jí volá mamka. Ze spánku byla fakt mimo. "Kde že si?!" ozvala se z telefonu najednou místo Alice Sidonie. Sid hned došlo za jakým účelem babička pravděpodobně zpunktovala návštěvu Anny v rodinném kruhu. Rychle se probrala a pustila se do ofenzívy: "Slyšela jsi dobře... A laskavě si nech zajít chuť na to tvé šokující oznámení. Adam mi to už řekl, že pojede na misi. Takže sorry babi, ale já se ho ani tak nevzdám." "Sidonie Anno! Co jsem Ti řekla..." vztekala se Sidonie víc a víc. Sid úplně živě viděla, jak začíná pomalu rudnout z naštvání. Anička jí nedala prostor pokračovat. Věděla o čem budou její další slova a tak pokračovala ona: "Ty nás ale nemůžeš vydírat. Video už nemáš a víš to stejně dobře jako já. Smiř se s tím, že nás od sebe prostě dostaneš jedině, když jednoho z nás zabiješ. Tím ale přijdeš v každém případě o mě. S Adamem prostě zůstanu i když pojede na misi na kraj světa. I kdyby letěl do vesmíru tak to nevzdáme." Sid byla svým způsobem ráda, že babičce konečně řekla vše co jí tak moc štvalo. "Vždyť ho tam můžou zabít." Pokoušela se tentokrát Sidonie jemně hrát na city. Ani to jí její teď už obezřetná vnučka nespolkla. V uplynulých dnech si uvědomila jak s ní dříve babička manipulovala a Adama záměrně před ní špinila. Tím se jí dařilo dosáhnout cíle, že i v Anně probudila nenávist k tomuto muži. Teď už ale Sid byla mimo její dosah a moc a připadala si tak volná. "Můžou, ale nemusí. Já ho kvůli tomu neopustím. A tvoje zahořklost vůči němu je absolutně nesmyslná," mezi dalšími pokračováním udělala drobnou pomlčku se zadržením dechu. Byla to její osvědčená technika pro ovládání emocí, "Nezlob se mami, ale hovor ukončuju a domů hned tak taky nepůjdu. A s babičkou si fakt už nemám co říct." Rozloučila se s mamkou o které věděla, že celý rozhovor poslouchá a musí z něj být dost rozhozená. Aničce to bylo líto jinak to ale opravdu nešlo. Sid z naštvání na babičku během hovoru začala přecházet po bytě. Teď se frustrovaně a absolutně vyčerpaně sesunula zpět na postel, na které ještě pár desítek minut tak spokojeně spala. Lokty opřela o stehna a hlavu schovala do dlaní. Telefon odhodila na noční stolek u postele.

Během toho ani nepostřehla, že se Adam vrátil z venku s úsměvem na tváři. Ten se mu z tváře smazal s pohledem na zničenou Sid se svěšenou hlavou schovanou v rukách. Nakoupené jídlo odložil na linku a hned poté přešel k Sid ke které si přidřepl. Nacházel se tak v její úrovni. Chytil jí za ruce které jí složil do klína aby se jí mohl podívat do tváře. "Copak se stalo?" ptal se starostlivě. Všiml si, že Aničky telefon se přesunul na noční stolek a to dost možné znamenalo nějaký nepříjemný telefonát. "Babička už zase dělá problémy a motá se mezi nás," odpověděla Sid bezmocně. Adam jí pohladil po zátylku a dal jí pusu. "To zvládneme. Všechno zvládneme i kdyby proti nám byl celý svět. Ano?" chtěl Adam slyšet od Aničky něco podobného tomu, co řekl on. Sid se maličko pousmála: "Zvládneme," odpověděla s vypětím všech sil ale s malým úsměve. To Adamovi ke spokojenosti stačilo. Dal Sid další pusu a chtěl vstát aby připravil večeři na kterou byl čas. Anička si ho ale přitáhla blíž a začala ho pomalu zasypávat polibky. Adam se její vášní nechal strhnout, čím se to celé zvrhlo v neskutečně krásné a intenzivní milování.

Když po tom všem leželi ve vzájemném objetí a odpočívali, zapomněli na celý okolní svět. Byli jen oni dva a jejich nekonečná láska. Jen leželi a vstřebávali nové krásné pocity. Na babičku Anna už úplně zapomněla. Bylo už pozdě večer. Z jejich stavů mysli je vyrušilo Aničky zakručení v břiše. Ta se nechtěla z Adamovi náruče ani hnout ačkoliv měla obrovský hlad a tak dělala, že se nic neděje. Jenže Adam to nejen slyšel, ale i cítil protože jednu ruku měl odloženou přímo na jejím břiše. Adam se proto hned začal zvedat. "Kam jako jdeš?" chtěla ho Sid udržet tam kde právě byl. Adam se nedal: "Přichystat konečně tu večeři která na nás na lince čeká už asi tři hodiny." "Nechoď," žadonila Sid. "Já ti nikam neuteču, neboj. Jen nám podám tu večeři..." umluvil Adam Sid a konečně se vyhrabal z postele. U linky přendal na talíř sushi, které bylo onou večeří kterou koupil. Sid ho celou dobu pozorovala. Měla obrovský hlad. Adam k posteli přisunul blíž malý stolek, aby měli kam odložit talíř a nemuseli se přesouvat k velkému stolu. Na něj pak položil talíř se sushi. Ještě se na maličkou chvilku otočil aby jim udělal pití. Sid to nevydržela, a když byl Adam už zády vzala si jeden kousek a strčila si ho do pusy. Chutnal úplně božsky. A tak si hned co tenhle spolkla vzala další. A další. Adamovi to bylo jasné jen podle sluchu, musel i tak Sid trochu poškádlit: "Papej, papej,... Ale pomalu ať ti nezaskočí." Sid se na něj uculila s plnou pusou. Chytil jí přímo při činu. Jakmile dožvýkala i tohle sousto, trochu ještě víc zčervenala a začala se omlouvat: "Promiň. Já do teď nevěděla jak obrovský hlad mám..." Adam se na ní zazubil: "Však to jídlo je od toho aby se snědlo. Jen tě tu nechci oživovat až ti zaskočí..." přisadil si ještě maličko, zatímco se uveleboval zpět na posteli těsně vedle Sid. Sid se na něj ušklíbla a dala mu pěstí koňár do ramene. "Ty jseš..." reagovala. Adam jí jako odpověď na to začal lehtat a při tom se ptát: "Jakej jsem? No jakej?..." ptal se tak, že Sid bylo jasné, že ho musí pochválit jinak se z jeho lechtání počůrá. "Skvělej, nejskvelější seš. Teď už ale dobrý..." dostala ze sebe meuzi záchvaty smíchu. Adam jí tedy přestal lechtat. Místo toho jí objal a dal další pusu. V zápětí se ale odtáhl: "Tak asi dojíme tu večeři ať se nám nezkazí..." A tak zbytek večera strávili v klidu ve společnosti jeden druhého...