Tenkrát? A co teď?

11. Zranění

...Po pár minutách byl z dálky už slyšet a po malé chvilce i vidět náklaďák, který vezl drahocenný náklad. Sid byla šíleně nervózní, protože se jednalo o její první přebírání zvířete vůbec, ale také se moc těšila až novou žirafku uvidí. Stála kousek od pavilonu a zasněně pozorovala blížící se auto. 

Najednou jí ze snění vytrhla rána jako kdyby někdo vystřelil. Chvilku na to zazněla druhá. Sid se hodně lekla, ale ještě víc se vyděsila, když zjistila, co rány způsobilo. U jedné ze zákazových pásek stáli dva kluci, kteří směrem k autu házeli zapálené petardy. "Co to děláte?!" rozkřikla se Sid a vyběhla za nimi. To už ale každý z nich v ruce držel další zapálenou petardu. Kamion byl blizoučko a Anně bylo jasné co se může stát, jestli petardy vybouchnou blízko převozového boxu se žirafou. "Neházejte to sem!" řvala Sid ze všech sil. Křik přivolal i Elišku s Anežkou a Petrou, které se vevnitř připravovaly na přebrání zvířete. Kluci se Anny lekli a bohužel udělali přesný opak toho, než po nich chtěla. Obě petardy hodili směrem k autu. Sid, rozeběhnutá jejich směrem, stihla jednu petardu letící vzduchem srazit k zemi. Explodovala však hned kousek od její ruky a způsobila jí tak nehezké zranění. Tu druhou Anna nezvládla nijak zpacifikovat, proto tahle petarda vybouchla přesně v tom nejhorším možném místě. Přímo vedle transportního boxu se žirafou uvnitř. Sid se ohlédla na Anežku kterou tušila u vchodu do pavilonu. Z jejího pohledu věděla, že je zle. Adrenalin ze vzteku, který do ní napumpovalo její srdce jí zatmělo mysl, a donutil zapomenout na bolest ruky z popálení od petardy. Neuvěřitelnou rychlostí se rozeběhla za oněma kluky aby si je mohla podat. Anežka o událém incidentu a Anny pronásledování dvou viníků informovala ostatní skrze svou vysílačku.

Prchající kluci v patách se Sid byli zhruba v půli cesty k východu ze zoo, když se dvěma prchajícím do cesty postavila vysoká mužská postava, která je zachytila za límce od bund. Nebyl to nikdo jiný než Adam který se tam zjevil absolutně odnikud. Sid se zadýchaně zastavila: "Dík. Moc dlouho bych je už asi nezvládla pronásledovat." Místo jakékoliv kladné reakce se na ní Adam hned utrhl: "Měla jsi jeden jediný úkol - uhlídat aby se nic nestalo! Teď se modli aby ta žirafa byla dobrá!" s tím se k Anně otočil zády a začal dopadené pachatele vláčet směrem k budově ostrahy, kde už tou dobou čekala policie.

Anna se po chvilce trochu oklepala z šoku, že po ní Adam opět řval a pomalu, s obavou o novou žirafu, se vracela k jejímu pavilonu. Cestou postupně opadala i hladina adrenalinu v její krvi, tím se začala ozývat bolest zranění způsobené petardou na její levé ruce. 

Když přišla za vrata zázemí pavilonu a viděla Elišku, Anežku a Petru postavené v kruhu kolem otevřeného boxu, kde se na zemi pod bílou látkou zjevně nacházela žirafa, věděla, že je zle. Pomaličku k nim se slzami v očích došla: "Řekněte mi prosím, že to není pravda..." Eliška k ní popošla a jala se jí obejmout. "Vím co si myslíš a není to tvoje vina. Lekla se toho bouchnutí a v podstatě se umlátila," chlácholila rovnou Annu něžně. Měla pravdu, první myšlenka Anny byla, že za to přeci může ona. Když si jí k sobě přitáhla Eliška ještě o trošku blíž, Sid nečekaně sykla bolestí. Eliška se od ní proto odtáhla, aby si jí prohlédla a zjistila, co jí bolí. To zjišťovala i zeptáním se: "Co tě bolí?" Sid neodpověděla, jen se slzami kanoucími z jejích očích všem přítomným ukázala nehezky popálenou ruku. První se z šoku ze Sid zranění probrala Anežka: "S tím musíš do nemocnice. Pojď, dovezu tě tam." Jen co to dopověděla, popadla Aničku z jedné strany v podpaží, protože viděla, že se jí začíná dělat mdlo. Eliška si toho taky všimla a chytla Aničku z druhé strany. Společně jí nasměřovaly k východu ze zázemí.

Cestu jim zastoupil Adam, který předal výtržníky policii a šel zjišťovat jak to vypadá s žirafí samicí. Jelikož byl větší než holky, okamžitě si všiml za jejich zády plachty, pod kterou se rýsovalo žirafí tělo. Na to své oči zaryl do těch Sidiných. "Gratuluju! Zabila jsi další duši! Jestli jsi v něčem přeborník, tak vážně v tomhle!" Ta slova, ač jich jako jindy bylo z Adamových úst jen pár, Sid zasáhly mnohem hlouběji než kdy dřív. "Tenkrát jsem to nebyla já, kdo to posral! Kdy to konečně pochopíš!" zaječela na Adama Anna z posledních sil její odpověď. "Ne? Fakt ne?! A kdo to teda tenkrát kurva posral?!..." chtěl Adam v hádce pokračovat, to mu k jeho smůle a Anny štěstí nedovolila Anežka: "Co to do tebe sakra vjelo Adame? Nevidíš, že se sotva drží na nohou a potřebuje do nemocnice? Tu ruku si popálila když se snažila zabránit aby ty petardy dolétly až k přepravnímu autu. Neměl si jí tam nechat samotnou na tolik lidí, a prostoru..." vyčetla mu trochu.

Všechny hovory přerušil náhlý příchod ředitelky Roklové a zbytku vedení. "Co přesně se stalo a proč jste tu tak po sobě křičeli? Bylo to slyšet až o dva pavilony dál," začala se ředitelka hned zajímat o dění na místě neštěstí. "Co se stalo vám zatím řekne Adam. My teď musíme s Ančou do nemocnice," odpověděla Anežka s poukázáním na Anny žalostný stav a popálenou ruku. "Já vás tam s ní odvezu," nabídl se Albert Polák když viděl že je Anna bledá jako stěna. "Jindy bych tě poslala k šípku, ale dneska se to docela hodí. Máš přeci jen větší auto," přijmula jeho nabídku za všechny Eliška a společně se dali všichni čtyři k odchodu směrem k parkovacím místům u budovy vedení.

Když byli mimo doslech otočila se ředitelka Roklová k Adamovi: "To řvaní po sobě tady mi budete ještě muset oba vysvětlit. Teď mi ale řekněte co víte, že se stalo a jak." "Stejně to bude chtít vědět i policie..." poznamenal Adam pro sebe a začal pomalu vyprávět co se jak, podle něj, seběhlo.