Tenkrát? A co teď?

67. Můra

Skoro přesně dvě hodiny od telefonátu se ozvalo zaklepání na prosklené dveře do Adamova bytu. Alice s Edem už odešli protože je sháněla Sidonie. Sid za to byla vlastně ráda. Nechtěla aby byla mamka s bráchou přítomní jejímu setkání s Jáchymem po tolika letech. Až moc by jí to připomínalo dobu tenkrát... Teď stál za prosklenými dveřmi a čekal, až mu někdo přijde otevřít. Tou osobou byla Anička. Bez rozvahy se vrhla ke dveřím a otevřela. Polil jí studený pot, když se před ní objevil muž který jí znal tak moc dobře a tolik toho s ním řešila. Vypadal jako by se ho čas vůbec nedotkl, úplně stejně jako tenkrát. Sid spolkla prvotní překvapení, ustoupila ze dveří a pozvala ho dovnitř. Tam u stolu nervózně přešlapoval Adam. Rovnou je představila: "Adame, tohle je Jáchym Panský. Rodinný přítel a vyšetřovatel mého tehdejšího případu," rozhodla se nenaznačit, že i Adam byl tenkrát do toho případu zapleten, kromě toho, že byl i tehdá jejím přítelem, "a momentálně soukromý detektiv," dokončila představování s malým zaváháním, které naznačovalo její ne úplně komfortní pocit z Jáchymovi přítomnosti. Měla ho moc ráda, ale vzpomínky spojené s časem tráveným s ním, tam někde prostě byli a zase se hlásily o slovo. "A Jáchyme, tohle je Adam Hruška. Můj tehdejší i současný přítel, bývalý voják a současný věhlasný herpetolog a hlavní ošetřovatel plazů ve zdejší zoo," představila i Adama dost stručně. Oba si podali ruce na pozdrav. Adam měl z Jáchyma hodně dobrý pocit. Působil, že by opravdu mohl zjistit něco víc než on s Alenou. "Asi nebudeme chodit kolem horké kaše. Proč jsem tady Ani?" začal hned Jáchym. Adamovi nemohlo uniknout, že jako jeden z mála lidí z okruhu Sid kteří ji znali už před prací v zoo používá pro její oslovení její druhé jméno. 

Sid je nejprve usadila k jídelnímu stolu a pak začala: "Náš kamarád si nedávno procházel opravdu složitou životní situací. Vlastně zjistil, že žije s holkou která je absolutní mrcha. Vlastně tobě můžu říct, že to byla Mariana a budeš vědět..." I Jáchym přes veškerou profesionalitu dal najevo překvapení otevřením pusy. Nevěřil, že je svět tak malý aby tahle holka, ač nepřímo, opět ovlivnila Anny život. "Co víme, tak se s ní rozešel, ale od té doby se nám neozývá. Je to týden a pět dní a na žádný telefonát ani SMS neodpověděl. Ani nám, ani nikomu jinému, kdo by o něm mohl něco vědět," popsala Sid situaci jak si myslela, že by mohlo Jáchymovi stačit. Ten celou dobu přikyvoval: "Jasné. Chápu. A máte strach, jestli to unes nebo něco takového." Tentokrát se k tomu vyjádřil i Adam: "Tak nějak. Kudrnáč sice nebyl nikdy moc emotivní, ale tohle by mohlo rozložit i jeho." Jáchym opět jen přikyvoval. Pak se zeptal na jednu jednoduchou otázku: "Můžu se jen zeptat odkud se znáte?" "Z Afgánistánu," odpověděl Adam stručně. "Jasné. Tak ještě pár věcí, co o něm víte..." vytáhl Jáchym svůj bloček s malým itinerářem otázek do kterého si zapisoval na co a jaké má Adam s Annou odpovědi. 

Netrvalo moc dlouho a už se s Jáchymem loučili. Sid se rozhodla ještě jednou, po Jáchymovu odchodu, Adama povzbudit: "Určitě něco brzy zjistí." "To doufám," odvětil Adam a přešel zpět ke stolu aby uklidil zašpiněné sklenice od vody, kterou si k povídaní vzali.

Později v noci se odehrálo přesně to čeho se Adam obával. Setkání Sid s Jáchymem v její mysli opět otevřelo rány, které teď tak moc dlouho a pracně ale úspěšně uzdravovala. Adama ze spaní probralo sténání a zmítání Aničky na její straně postele. Hned bylo jasné, že prožívá zase jednu z těch zlých nočních můr. Adamov však stále netušil čeho přesně se ony představy a můry týkají. Anna se vždy z jeho dotazu nějak vysmýkla a nikdy neodpověděla. Jak to tak občas je, odpověď se dostaví, když se člověk neptá... 

Sid ze sténání velice rychle přešla do mluvení. To sice nebylo moc zřetelné ale dostatečně srozumitelné ano. Adamovi tak konečné došlo proč mu Anička nechce říct co vidí za výjevy a sehrává se před jejíma očima. Teď už to věděl a to ho hodně zranilo. Taky si teprve teď uvědomil jak moc jí tenkrát ublížil. Chvíli jen se slzami v očích a šokem z onoho uvědomění poslouchal další obvinění ze lži a proseb aby Adama za Sid do nemocnice pustili. Pro ní to bylo marné. Ve chvíli kdy už to Adam nedokázal dál poslouchat, rozsvítil stolní lampičku u postele, naklonil se nad Aničku a hlazením po tváři jí začal jemně budit. Když ucítil na své ruce Anny slzy už vůbec nedokázal udržet ty svoje. "Aní, probuď se. Je to jen můra. Noční můra..." budil jí opatrně. Prozatím pouze jeho hlas pronikl do Anny snů a tak se noční můra ještě zintenzivnila: "Pusťte ho sem! Je tu! Je tu!" křičela víc a víc. Adamovi nezbylo, než udělat to samé a zvednout svůj hlas: "Ani, jsi u mě. Všechno je dobré. Všechno je v pořádku." Sid s trhnutím konečně otevřela oči a osvobodila se tak z nočního utrpení. Jen bez mrknutí okem zírala do očí Adamovi. Ta bolest kterou tam měl vepsanou mluvila za vše. Hned jí bylo jasné, že Adam pochopil, že její noční můry a stavy se týkají výhradně jeho. Nedokázala mu nic říct. Vůbec nic. "Pojď sem..." oddechl Adam, který si zase lehl vedle Sid a přitáhl si jí do objetí.

Nechal jí chvilku na oddech, ale pak se zeptal. Potřeboval znát odpověď: "Proč jsi mi to neřekla?" po zmateném pohledu od Sid se doplnil: "Že to já tě takhle mučím..."  Anička změnila svůj pohled na smutný. "Tak to přeci není," pokusila se Adama přesvědčit o něčem jiném, než byl jeho pohled. "Vidíš pokaždé mě?" zeptal se úplně jasně. Anička pouze sklopila oči, čímž mu dala najevo, že to tak je. I jen takové malé gesto Adama bolelo, ale dostal konečně, více méně, pravdivou odpověď. Sid už to brala úplně jinak a to se mu pokusila vysvětlit: "Já to ale beru úplně jinak, protože vím, že jsi se zachoval, jak jsi měl a musel. To že jsi v těch snech ty, je můj problém a moje vina. V žádném případě ne tvoje..." Adam na to, hlavně kvůli klidu Sid, na oko přistoupil: "Dobře, to nějak beru. Ale bohužel to nemění nic na tom, že zítra, teda vlastně už dneska jsi měla získat tu zprávu, která by tě vrátila do práce," viděl Adam další problém. Sid mu ale s klidem odpověděla: "Zvládnu to i tak. Jedna špatná noc mě přeci nezlomí." Bylo cítit jak se snaží působit sebevědomě ačkoliv si tím sama nebyla jistá. Adamovi bylo jasné, že to co teď nejvíc potřebuje k případnému úspěchu je se vyspat, a tak se oba pokusili znovu usnout.