Tenkrát? A co teď?

37. Poprask v baru

Anna do baru dorazila přesně v šest, jak bylo domluveno. U stolu v zadním rohu baru seděl zatím samotný Adam. Zbylí dva společníci ještě nedorazili. Jakmile si Adam Sid všiml, mávl na ní ať jde za ním. Sid mu gestem naznačila ať vteřinku počká a stavila se na baru pozdravit Marka s Vojtou. "Ahoj Ančo," pozdravil jí Vojta jako vždycky. Marek byl, na rozdíl od svého bratra, hned zvědavý: "Seš tu zpátky chvíli a už randíčko, jo?" zeptal se s povytaženým obočím. "Ne," odsekla hned Anna, "A i kdyby, tak ti do toho nic není Mařenko," použila Anna ženskou formu Markova jména o které věděla, že ho vnitřně štve. Odešla se posadit k Adamovi. Vojta si do bráchy taky rýpnul: "Fakt ti do toho nic není..." Marek se nedal: "Vsaď se brácha, že ty dva budou do měsíce spolu," napřáhl ruku k Vojtovi. I ten cítil mezi Adamem a Annou určité napětí. Měl ale za to, že jim to bude trvat trochu déle. "Dva měsíce," řekl a plácl si s bráchou. Sázka byla uzavřena za jejich obvyklou cenu ranních úklidů záchodů.

Přesně v tu chvíli přišla i Alena s Kudrnou v závěsu a zamířili si to rovnou k Adamovi s Annou. "Tu vrkáte, jo?" zeptal se Kudrnáč bez pozdravu rovnou ale nevinně, bez znalosti souvislostí a poměrů mezi nimi. Anna na něj vyvalila oči, Adam se vyděsil vnitřně a v duchu Kudrnovi pěkně poděkoval, ale nenechal se zaskočit: " Blbě nekecej a sedej," stáhl ho na volnou židli vedle sebe. Kudrna však sedl skoro mimo židli a tak měl co dělat, aby to vybalancoval a neskončil pod stolem ještě střízlivý. Pak přišel Vojta u kterého si objednali.

Všichni čtyři se společně skvěle bavili. Vydrželi v baru až do vystoupení Lady X a tak se Sid při první přestávce vydala Viky pozdravit. Ta jí moc ráda po dlouhé době zase viděla. Neměly čas se nikdy sejít kromě těhlech příležitostí v baru. 

Když se Sid vracela zpět k jejich stolu, začali se po ní sápat z ničeho nic neznámí mladíci od stolu který právě míjela. Jeden jí chytil za levé zápěstí, stáhl si jí na klín a dal ji pusu na první možné místo kterým byl její krk. Anna bezmyšlenkovitě vykřikla: "Adame! Pomoc!" Ten okamžitě vystřelil ze židle jakoby ho někdo popíchl, odtrhl Sid od mladíka který ji měl na klíně, odstrčil jí za sebe aby byla v relativním bezpečí a pustil se do narušitele. Jednu mu natáhl a pak ho tál za flígr směrem k východu z baru. Zbylí dva kumpáni útočníka se chtěli vrhnout na Adama jako odplatu a zastání za kamaráda. Alena s Kudrnou stihli naštěstí v čas zakročit a zákeřné útočníky kteří šli Adamovi do zad potkal stejný osud jako jejich kamaráda. Všichni tři skončili na ulici před barem na jedné hromadě.

Jakmile byli útočníci zneškodněni, vrátila se vojenská trojka ke svému stolu, kde chtěli pokračovat ve své dobře rozjeté zábavě. Marek jim jako poděkování za sjednání pořádku donesl na účet podniku čtyři panáky dobré whisky. Čtvrtá byla pro Annu, aby se rychleji vzpamatovala. Ta do sebe panák kopla stejně jako její společníci, ale necítila se v baru už moc komfortně a tak se rozhodla raději vydat domů. Hodila na sebe kabát a začala se loučit: "Mějte se a užijte si zbytek večera." Adam okamžitě taky vstal a začal se oblékat: "Počkej. Půjdu radši s tebou... Kdyby náhodou někde čekali," vymýšlel za pochodu proč by s ní měl jít. To Aničku ještě trochu víc rozhodilo, ale soustředila se aby to na ní nikdo nepoznal. Kudrnáč se taky chtěl začít zvedat: "Tak my půjdem taky..." Alena ho ale chytla za ruku a stáhla zase zpět na židli. "Já ještě nemám dopito, na rozdíl od Adama, takže nikam nejdu a ty taky ne. Taky chci nějakou společnost," hodila na Kudrnu významný pohled aby i přes svou natvrdlost pochopil co tím naznačuje. Ten jí podle všeho pochopil a už zůstal sedět. Anna s Adamem se tedy rozloučili, zaplatili na baru každý za sebe a vydali se do podzimní chladné noci směrem k Anny bytu. 

Šli v tichosti a každý si v hlavě řešil své myšlenky. Anička už měla vypozorované, kdy na ní přijde nějaká vzpomínka či podobný stav a upadne do nepřítomna. Ta chvíle se opět blížila. Byla pravděpodobně vyvolána popraskem v baru. Proto se pokusila Adama přesvědčit, že už je blízko svého domu a on tak může jít vlastní cestou. Ten díky své intuici vycítil, že se něco děje a přesně proto se rozhodl zůstat. "Radši tě doprovodím až domů. Pro svůj klid," odpověděl na poslední pokus Anny se ho zbavit. Ta mu už zpět neodpověděla. Zastavila se, jednou rukou se opřela o fasádu vedle stojícího domu a její pohled se rozostřil. Pomalu se jí začaly podlamovat kolena a ona pozvolna klesala k zemi. Adam jí zachytl pod paží a udržel jen taktak na nohou. Vůbec se mu její stav nelíbil, a to naštěstí nevěděl co se odehrává v její hlavě, co se jí promítá před očima... Anně z bolesti ukryté ve vzpomínce začaly po tvářích téct slzy. Adam si jí k sobě přivinul a objal. Bylo to trochu složitější, protože stále nebyla schopná stát sama, ale nějak to zvládli. 

Anna se s tváří přitisknutou na Adamovu hruď pomalu vrátila k sobě. Doufala, že se jí tohle všechno jen zdá a neprožila svojí slabou chvíli právě před Adamem. Začala si rukou otírat slzy a odtáhla se od něj. Hned se otočila zase po směru cesty a vydala se k bytu aby byla konečně doma - v bezpečí. Adam zaraženě stál na místě a koukal na ní jak jde pryč. Myslel si, že si třeba zaslouží nějaké vysvětlení toho, co se právě stalo. Když byla Sid deset kroků od něj, zeptal se: "Ani? Co to bylo?" Anna se k němu otočila se smutným úsměvem: "Jestli mě máš opravdu rád, tak se prosím neptej... Já Ti to stejně neřeknu." Anička věděla, že by se Adam začal za všechno ještě víc vinit než doposud a to nechtěla. Adam měl na jazyku protest, ale nechtěl na Annu jakkoliv tlačit, protože už jednou se mu to vymstilo, a tak se protestu a dalších otázek dobrovolně vzdal. Annu štvalo, že byl zrovna Adam tohohle svědkem. Nemohla s tím nic dělat. Pomalu a zase v tichosti došly až před Aničky byt kde se rozloučili a odešli se schovat do vlastních světů ve svých bytech. 

Oba celou noc přemýšleli nad tím druhým a usnuli až nad ránem. 

Přeji krásný den,
věřím, že jste si užili Vánoce i svátky, alespoň trochu si odpočinuli a načerpali síly do nového roku.
Ze srdce vám přeji do toho nového roku jen to nejlepší a těším se až s vámi budu moci sdílet další dějové vývoje i emoce z toho plynoucí.
Jakým dalším směrem se tento příběh vydá je ve hvězdách, a tak mě zajímají vaše názory i nápady.
Mějte se krásně a užívejte každého (oka)mžiku.

S láskou
Vaše Eliška