Tenkrát? A co teď?

74. Náznak díku

Nakonec se Alice se Sidonií usadily u Aničky v bytě u stolu a nechaly si převyprávět celý příběh od Aničky s Adamem. Jáchymův pohled už znaly. Alice byla velice ráda, že se Adam do Aniččina života vrátil a Sidonie, ačkoliv to nedala nijak najevo taktéž děkovala, že Sid Adam zachránil. Jejich vzájemné propojení jí tak vadilo zase o trochu míň. Onu starou zášť bohužel někde hluboko v srdci cítila stále. Začínala se však snažit onu žášť utišit, protože vidět její milovanou vnučku šťastnou bylo přesně to, co dlouhá léta chtěla. Sid se od té události sice chovala jako před ní, ale i tak něco bylo jinak. Něco se v ní zlomilo, rozbilo, roztříštilo na tisíc střípků, ztratilo se,... nevěděla jak to pojmenovat, ale něco bylo přeci jen jinak. Teď se ale, ke štěstí všech, ukázalo, že se to ono, jen zatoulalo někam hlouběji a s opětovným spřízněním se s Adamem to opět vyplulo na povrch. A toto ono, dělalo šťastnou nejen Aničku, ale i Sidonii.

Při odchodu se Sidonie rozhodla uzavřít mír: "Jen ať víte na čem vy dva jste," ukázala prstem na Adama vedle kterého stála Anička s rukou ovinutou kolem jeho pasu, "Budu tolerovat, že jste spolu. Pořád se mi to opravdu výsostně nelíbí, ale budu to tolerovat. Žádné podrazy, žádné intriky, žádné sledování,... Prostě nic," přednášela velice přísným hlasem aby všichni přítomní pochopili jak vážně to myslí. Nakonec si nemohla odpustit jednu poznámku adresovanou přímo Adamovi: "Ale Adame, jestli ještě jednou jedinkrát, jen maličko ublížíš naší Sid, tak tě čeká peklo na zemi." Její hlas byl výhružný a děsivý. Adam byl ale za všechna Sidoniina slova rád a tak poslední věta s tím vším nic neudělala. "Já už Aničce nechci nijak ublížit. Byl bych blázen kdyby ano..." konstatoval mírně dvojsmyslně s narážkou na Sidoniiny výhružky. "To bych prosila... Mějte se hezky," pronesla Sidonie, než se otočila a vydala se k výtahu.

Teď byla řada na Alici: "Děkuju Adame. Ukázal jsi, že naší Sid přeci jen zvládneš ochránit před zlem. Jsme ti vděční. Ačkoliv to tak asi zrovna teď nevypadá," děkovala, zatím co Adama mateřsky objala jak měla ve zvyku dřív. Když se od něj odtáhla, rozjasnily se jí oči s novým nápadem: "Víte co? Přijďte v neděli na oběd. Doma bude i Eduard s Edem. Všechno bude jako dřív..." S tou větou Aničce i Adamovi zatrnulo. Adam si moc dobře pamatoval na to, jak se na něj před nějakou dobou Ed vrhl. "Alice, nechci ti kazit iluze, ale to asi nebude tak jednoduché, jak si myslíš..." zkusil se Adam vyhnout nepříjemnému setkání. Chtěl mít alespoň nějakou chvíli na přípravu. "Ale bude, uvidíš," povzbudila ho Alice a položila mu ruku podpůrně na rameno. Pak objala na rozloučenou i Sid. "Tak Alice, kde seš?" ozvalo se z chodby zavolání od Sidonie čekající na svou snachu. "Už běžím," odpověděla jen co se odtrhla od své dcery. Popadla svou kabelku z botníku a spěšně odešla za tchyní. Z chodby se ještě ozvala: "V neděli. Ahoj." Anička mamce rychle odpověděla a pak zavřela dveře, o které se opřela zády a oddechla si. Adam k ní přišel, aby jí objal a dodal sílu. "Zlatíčko, alespoň, že tvoje babička zakopala válečnou sekeru. Eda už nějak zvládneme..." snažil se uklidnit je oba. "Já vím... Jen to je všechno najednou nějak moc rychlý," povzdechla si Sid v Adamově obětí. Bylo jí v něm o něco líp.

Po době utěšování Adam ukončil ticho, které je obklopovalo: "Aní? Pořád chceš jít ke mě?" Anička téměř hned zvedla hlavu, aby se mu mohla podívat do očí. "Hmm. Jo. Bude to lepší... A cestou si můžeme koupit večeři," navrhla po tom co odsouhlasila původní plán. Pustila se z Adamova objetí, zapnula už zabalený batoh, přehodila přes sebe bundu, batoh dala na ramena, obula boty a ruku v ruce s Adamem se vydali do jeho bytu.

Večerní procházka byla moc fajn. Vzali to oklikou a nakonec se na večeři stavili u Marka v baru, kde jen pár hodin zpět vyvolali pěkný humbuk. Naštěstí v té chvíli byli v baru kromě Marka s Vojtou jediní a tak policejní zásah nebyl ničemu a nikomu na škodu. Po výtečné večeři ještě malou chvíli zůstali aby si poslechli pár písniček Lady X, a pak už konečně zamířili k Adamovi. Anička byla moc ráda, když se za nimi konečně zavřeli dveře a oni byli v klidu sami, bez lidí kolem. Byla už hodně unavená z celého dne. "Adame? Mohla bych se jít prosím umýt?" zeptala se opravdu znaveným hlasem. Adam cítil jak moc je zničená, proto ani nenavrhl společnou sprchu. "Samozřejmě. Zatím ti udělám nějaký čaj na spaní," usmál se na ní. Anička ani neodpověděla, jen vzala svůj baťůžek a odešla s ním do koupelny.

Adam, jen co za sebou Sid zavřela dveře, začal zběsile prohledávat všechny šuplíky co v bytě měl, trochu nelogicky i šuplíky u linky. Věc jeho zájmu mohla být absolutně kdekoliv. Napadla ho totiž jedna trochu praštěná věc. Mohl by dát Aničce klíč od svého bytu, aby tam mohla přijít kdykoliv kdy by chtěla nebo potřebovala - bez toho aby on byl doma. Chtěl, aby i ona tam byla doma. Po asi čtvrt hodinovém štrachání konečně onen klíč našel. Byl v šuplíku nočního stolku mezi spoustou nepotřebných drobností. Dá ho Aničce až ráno. Tenhle den toho zažila až příliš a tak jí nechtěl znovu šokovat, ač snad pozitivně. Ve zbylé době čekání než Anička vyjde z koupelny jí připravil slíbený čaj.

Když Anička vyšla z koupelny, sedla si ke stolu a začala onen čaj pomaličku usrkávat. Teď byla v koupelně řada na Adamovi.

Přeji hezké Čarodějnice, valpuržinu noc, Beltain, či cokoliv jiného ať už tuto magickou noc slavíte či nikoliv.
Mějte se krásně
Eliška 🔥✨