Biatlon: Závod bez cíle

32. Příběh Sary Gellnert

Linda se ze všech sil snažila držet Klářiny rady. I když to nebylo snadné, nemyslela na Endreho víc, než bylo nutné, a raději se plně soustředila na pátrání po informacích o Sandře. Tato jediná činnost dokázala spolehlivě udržet její pozornost a nedovolila jí sklouznout k polemizování, jak by na tom s Endrem dnes byli, kdyby mu hned na začátku přiznala svoji příbuznou.

Linda se tentokrát ani nešla podívat na trénink. Děvčatům řekla, že má hodně práce, a celé odpoledne neúnavně hledala na internetu cokoliv, co by jí pomohlo vnést do celé záležitosti se Sandrou trochu světla.

Ze začátku se jí vůbec nedařilo. Popravdě ji to ani příliš nepřekvapovalo - když byla Sandra tak tajnůstkářská v reálném životě, co se dalo čekat, že o ní poví internet? Jen datum narození a že je hlavní trenérkou švýcarských žen. Díky za tuhle informaci, pomyslela si Linda kysele. To jsem vážně nevěděla.

Druhý den se rozhodla změnit metody a zkusila vyhledat něco o Halchsferovi. V jeho případě už byly zdroje sdílnější, jenže pro změnu Linda neměla chvíli ucelenějšího času. Volno totiž skončilo, jel se vytrvalostní závod a u Lindy se dveře netrhly.

Teprve pozdě večer měla konečně delší časový úsek jen sama pro sebe. Ze všeho nejdřív napsala Kláře, že zítra má volno, a potom se vrátila k předchozím nálezům, které ještě nestihla řádně prostudovat a přečíst.

Tak se na to podívejme. Arne Halchsfer, narozen v roce 1974, původem - co vlastně? Němec? Ano, nejspíš Němec, má tady uvedeno jako místo narození Norimberk. Vystudoval podle všeho dost prestižní univerzitu v Mnichově. Po studiích nastoupil jako fyzioterapeut k rakouskému biatlonovému týmu... jasně, to mi vlastně říkala Amy. Jak že se jmenovala ta biatlonistka, se kterou chodil?

O tom pochopitelně na žádných stránkách nic nepsali, ale Linda i tak získala alespoň základní obrázek o Halchsferově profesním životě. Po pár letech opustil rakouský tým i on, docela dlouho pracoval mimo profesionální sport, ale nakonec se k biatlonu znovu vrátil, tentokrát v roli fyzioterapeuta Švýcarů.

Proč to asi dělal? přemítala Linda. Proč se vracel ke sportu, na který nemohl mít příliš dobré vzpomínky? Nebo mu vážně bylo jedno, že té holce zničil kariéru?

Na Lindu Halchsfer při těch výjimečných příležitostech, kdy se setkali, vždycky působil velmi seriózně a příjemně. Rozhodně by ho nehádala na nějakého zloducha. Jak mu mám, do háje, porozumět?

Dveře pokoje cvakly a dovnitř vešla vyčerpaná Amy. Závod a následující dlouhé sezení a zhodnocení se Sandrou se na ní dost viditelně podepsaly. Linda ji nechtěla v tomto stavu příliš otravovat, ale na jednu věc se zeptat potřebovala.

"Amy, prosím, připomněla bys mi jméno té Rakušanky?"

"Jaké Rakušanky?" zeptala se Amy otupěle. Dnes už jí to ani trochu nemyslelo.

"Té, co měla něco s Halchsferem," napověděla Linda.

"Aha, tahle. Sara Gellnert," sdělila jí Amy věcně, zvedla z postele pyžamo a vyčerpaně se odploužila do koupelny.

Linda nelenila a okamžitě zadala její jméno do vyhledávače. Nic moc nového se ale nedozvěděla. Jediný stručný odstavec říkal, že se jednalo o rakouskou juniorskou závodnici, která ve dvaceti letech ukončila kariéru. "Tohle všechno vím taky," povzdechla si Linda frustrovaně, i když ji nikdo nemohl slyšet.

Už se chystala vyhledávač zavřít, když si všimla, že jeden odkaz hovořící o Sařině výsledku na rakouském národním šampionátu obsahuje i fotografii. Honem ho rozklikla. Fotka byla extrémně nekvalitní, co jiného se taky dalo čekat, když byla pořízená před dvaceti lety. Linda zaostřila na postavu na stříbrném stupínku. Mladá holka, drobná postava, tmavé vlasy po ramena. Kvůli kvalitě snímku byly její rysy rozostřené, ale vypadalo to, že je to prostě docela obyčejná dívka, na které nebude nic zvláštního. Leda snad její pleť, která se na snímku zdála být až nezdravě bledá - docela zvláštní u vrcholové sportovkyně.