Triskelion

40. Obhájce

„Dostaňte ho z toho obleku, už nemá žádné právo ho na sobě nosit!" zazněl jasný rozkaz.

Stiles sebou okamžitě, jak ho cizí paže popadly, začal házet, jenže jich bylo tolik, že se jim nedokázal ubránit. „Nechte mně vy parchanti!" vykřikoval a pokoušel se postavit na nohy, aby měl víc možností se bránit. Bohužel byl hned přitlačený břichem k zemi a obličej mu byl zatlačený do hlíny tak silně, že se na moment nedokázal nadechnout. Okrajově vnímal, jak z něj strhávají oblečení. Dokud mu nezbylo nic kromě spodního prádla.

„Zvedněte ho!" rozkázal chladně ONi.

Stiles vysílený bojem se nikterak nebránil, když ho hrubě zvedly za paže a postavily na nohy, do kterých se mu nepříjemně zapíchlo jehličí. S hlubokými nádechy se snažil nedrkotat zubama, zatímco zhnuseně plival ven hlínu, která mu uvízla v puse.

„Tohle mám rád," přistoupil ke Stilesovi ONi „Jste hrdinové, ale stačí vám sebrat oblek a jsou z vás znovu ti malí bezmocní ubožáci," naklonil se blíž, až jejich tváře nedělilo víc než milimetr. „Teď už pouze chybí, abys prosil."

„Toho se nedočkáš!" plivnul mu Stiles bez přemýšlení do skryté tváře. Věděl, že je to kolosální chyba, jenže ta nadřazenost mu lezla tak neuvěřitelně na nervy, že dřív jednal, a až potom myslel.

V té chvíli padlo na les ohlašující ticho, které přerušilo ostré plesknutí, kdy Stilesova hlava sebou trhla do strany a tváří mu projela ostrá štiplavá bolest. To všechno, aniž by viděl letící pěst.

„Rodiče tě očividně nenaučili úctě ke starším!" sevřel v brutálním stisku mladíkovu bradu. Z doteku bylo jasně znát, jak s ním cloumá vztek, jenž se rozhodl Stiles o něco víc rozdmýchat.

V hlavě se mu totiž zrodil šílený plán. Potřeboval, aby se ONi přestal ovládat a zabil ho rychle a v rámci možností bez bolestně. Poněvadž toto nebylo nic než ponižování jeho osoby. „Jakou úctu," ušklíbnul se, „přede mnou nestojí hrdé společenství ONi, ale jenom banda v hábitech, co by se jednoduše dala považovat za prašivé lovce," pronášel slova se škodolibostí a ignoroval, jak mu koutek úst pulzuje bolestí. Zároveň měl sám ze sebe obrovskou radost, poněvadž napětí s každým okamžikem houstlo. Jenže jak se zdálo, bylo potřeba o něco víc přitlačit, neboť stále nedosáhlo svého vrcholu. Přidal proto poslední kapku. „Jste banda pitomců, co si myslí, že svými praštěnými kecy změní svět a ten jim padne k nohám, bohužel se to nestane a víte proč?" odmlčel se pro efekt, „protože vždycky se najde někdo, kdo vás pomatence zastaví." Sotva vydechl poslední slabiku, tak mu prsty sevřely krk a odepřely vzduch.

„Mlč ty..." Hlas se ONi viditelně třásl, mezitím, co mladíkův obličej nabíral rudou barvu.

Stiles téměř viděl černé skvrny před očima, když náhle stisk povolil a zmizel. Rozkašlal se a tělem šel automaticky dopředu.

„Povězte ho. Nebudu si s ním špinit ruce."

„Bratře," ozval se z kruhu obklopující dvojici nakřáplý hlas. „Promysli si dobře, co říkáš."

Hlas zněl Stilesovým uším neuvěřitelně mladě. V tónu mu ovšem zněla jistota, kterou mu Stiles záviděl. Zvlášť když ani necouvnul, před pozorností, kterou na sebe vzápětí strhnul.

„Bratře, jsi krátce ve své funkci a pořád nerozumíš všemu. Bude proto lepší, když budeš mlčet." ONi stojící naproti Stilesovi, svému kolegovi jednoznačně naznačoval, ať se stáhne.

Stilesovi po páteři přejel mráz a nemělo to nic společného se všudypřítomnou zimou a jeho nahotou.

Pokud nebyl mladík hloupý, musel si toho být též vědom. Přesto se ale nenechal zastrašit. „Zerferos předstoupí před soud a ten spravedlivě rozhodne o jeho životě či smrti." Mladší hlas udělal několik důrazných kroků směrem ke Stilesovi a natáhl se po něm.

„Upřímně jsi mě pobavil bratře," obrátil se ONi ke Stilesovi zády dal si přitom pozor, aby se nijak nevzdálil. „Tenhle, nepotřebuje prokazovat vinu. Už dávno se usvědčil tím, že odmítl zabít Vyděděnce."

„Derek není Vyděděnec!" odsekl Stiles přestože mu ustrašený hlásek vzadu v hlavě našeptával, aby zůstal z ticha.

„Má pravdu," souhlasil obhájce. „Studuju Vyděděnce léta a ten vlkodlak byl všechno jen ne Vyděděncem."

„A, jaké důkazy k tomu máš, bratře?" ONi zněl povýšeně.

„Chránil zde Zerferose před námi, i když mohl utéct," pokrčil obhájce viditelně rameny. „O Vyděděncích je všeobecně známo, že buď útočí, nebo utíkají. Rozhodně nechrání druhé vlastním tělem."

„Pořád je to ale divoký vlkodlak, kterého jako Zerferos odmítl zabít!" procedil ONi netrpělivě.

„Ano, a proto bude souzen," přikývl Stilesův obhájce.

Náhle se Stilesovy instinkty naplno probudily a bily na poplach. Nestačil se ovšem ani nadechnout, když staršímu ONi vytryskly z dlaní rudé paprsky, které se s rachotem připomínající bouři řítily ke Stilesovu obhájci. Chudák se nestihl nikterak krýt a dostal to plnou parádou do břicha. Síla úderu ho odmrštila směrem ke stromům, kde se o jeden z nich s ošklivým křupnutím zastavil a svezl se bezvědomí po něm dolů.

„Nevěřím na soudy, bratře," pronesl klidně ONi a kývl na shromáždění tiše stojící kolem. „ Povězte ho." 

Tak co myslíte pověsí či nepověsí?    

Všem děkuju za podporu a uvidíme se opět v úterý :)