Triskelion

36. Vlkodlačí instinkt

Stilese nepřekvapilo, že se shromáždění koná u Talie Haleové v domě. S kodrcáním zaparkoval Jeep na jednom z volných míst na trávníku a otočil se na Dereka, který byl neuvěřitelně bledý. Kdyby se přitom nepotil a netřásl, Stiles by si myslel, že je to z nervozity. Tohle ale nevypadalo na nervy, jako spíš na otravu.

Každou chvíli mu z nehtů na rukou vystřely drápy, než je s funěním donutil stáhnout se. Líp na tom nebyly ani oči, které se s každým mrknutím rudě rozzářily.

Stiles si odemknul bezpeční pás a natáhnul se, aby se prsty lehce otřel o Derekovo orosené čelo. „Ten čaj jsem měl spíš uvařit já tobě," pronesl zamračeně, „vlkodlaci, pokud vím, nemůžou onemocnět."

„Budu v pohodě. To nic není," odsunul Alfa Stilesovu dlaň a otevřel dveře od auta a málem z něj vypadnul. Za včas to ovšem vybral a podařilo se mu vyklopýtat, aniž by se svalil na zadek.

Stilese tím upřímně vyděsil. Spěšně vylezl ven, zatímco křičel na vlkodlaka: „Počkej, Dereku." Srdce se mu na moment zastavilo, když se dal do běhu, aby ho jen taktak chytil před pádem na zem. Koutkem oka přitom zaznamenal pohyb u vchodu do domu. Sevřel Dereka pevněji a naléhavě šeptal. „Co se děje? Mluv se mnou, Sourwolfe!" zatřásl s Alfou a vzdal  snahu udržet ho na nohou a pomalu se i s vlkem sesunul na trávník.

Houf lidí se k nim mezitím řítil.

„Dér," lehce jim zatřásl, docházel jim čas. „Mluv, dej mi znamení, potřebuju vědět, co se stalo, prosím." Poslední slovo protáhl do kvílení, které zřejmě donutilo vlkodlaka konečně zareagovat.

Stiles sotva pohlédl do Derekových očí, ve kterých se skrýval nefalšovaný strach, než byl Talií, která k nim doběhla silně odstrčen.

„Dereku, co se děje?! No tak řekni něco," dožadovala se. Její syn ale jen vrčel a podivně se v jejím sevření nahrbil.

Petr stojící kousek od dvojice se mrknutím oka náhle pohnul dopředu a strčil svou sestru stranou. Derekovy zuby tak těsně minuly ženino hrdlo.

Stiles který se vzpamatovával z nepříjemného pádu, kdy se nešikovně bouchnul hlavou o tvrdou půdu, promluvil. „Dereku, klid nikdo ti neublíží." Dal si dobrý pozor, aby držel svůj hlas nízko. Zatímco mu v hlavě začínalo klíčit mrazivé podezření.

Z Derekova hrdla se ozval mírný rachot. Následně se k mladíkovi pootočil a otřel se o něj vrnící jak velká kočka.

Stiles stejně tak Derek nespouštěli zrak z obecenstva, kterému se div neuvolnily brady z pantů.

Stiles se rty dotknul Derekova ucha a polohlasně k němu mluvil. „Nesmíš se tomu poddat, Dereku, rozumíš!"

Jenže v Derekově tváři se neodrážela jediná lidská emoce, která by dala vědět, že rozumí. Jediné, co se dalo z jeho obličeje vyčíst, byla spokojenost s místem, kde teď právě je.

Stilesovi se chtělo brečet, křičet a možná do něčeho praštit. To poslední se umocnilo poté, co jedna z Derekových bet jménem Erika zakřičela: „To udělal on!" ukázala na Stilese prstem. „Odstrčil od nás našeho Alfu a ten zdivočel!"

Stiles neměl čas ani otevřít pusu, když byl od Dereka neznámým vlkodlakem násilím odtržen a následně strčen do další náruče, která ho sevřela a odmítala pustit.

Derek s řevem vystartoval na nohy a zaútočil na vlkodlaka, který se opovážil se přiblížit a vzít mu to, co mu patří.

Několik minut se nesly prostorem pouze zvuky boje.

„Ne, pust mě!" křičel zmítající se v neznámém sevření. „Tohle je celé špatně!"

Stilesův křik Dereka přilákal, odhodil zakrváceného vlkodlaka přes celý pozemek a udělal s vyceněnými zuby krok vpřed.

Stiles za sebou zaslechl zvýšený dech a byl donucen pomocí paží kolem něj couvnout.

Derekovým výrazem probleskla nelibost, ale nepřestával se k nim pomalu plížit.

Stiles nakrčil nos, jakmile si uvědomil, že ten, kdo ho svírá, není vlkodlak. Potil se totiž neuvěřitelným způsobem a paže se mu mírně třásly. Už se chystal, že toho dotyčného přemluví, aby ho pustil, jenže v ten moment Derekovi zastoupila cestu jeho smečka a pokoušela se ho uklidnit.

Na okamžik to vypadalo, že to funguje, pak ale Derek znova vystartoval a drápy se ohnal po Erice.

„Je to Vyděděnec zařval kdosi v davu, když se Derek dal do boje se svou vlastní smečkou.

„Neútočte, jen se braňte! Útoky jenom víc podnítí jeho agresi." Stiles si mohl vykřičet plíce, jenže nikdo z přítomných ho nebral na vědomí.

Vlkodlaci postávající všude kolem nevypadali, že by se chtěli k boji připojit, naopak to vypadalo, že se zájmem sledují, jak Derek masakruje každého jednotlivého člena svojí smečky.

„Musíme to zastavit, jinak je zabije!" vykřikl šerif a vystoupil z houfu, aby se postavil Derekovi, co se chystal napadnout Lydii, do cesty. „No tak, chlapče, ať je to co chce, musíš se tomu bránit," vykryl šerif první Alfův útok.

Lydií mezitím Jackson pomohl vstát.

Stiles to celé sledoval s čím dál větším strachem, který se změnil v hrůzu, jakmile někdo z davu znovu vykřikl: „Musíme ho zabít, stal se z něj Vyděděnec!"

„Ne," hlesl s bušícím srdcem a bez hnutí pozoroval, jak ostatní přikyvují a téměř jako jeden muž se hrnou směrem k Derekovi, jenž stále bojoval se šerifem.

V panice hledal v mase vlkodlaků známou tvář. Nohy mu zeslábly, když si uvědomil, že Will zde není. S hlubokým nádechem se vzepřel sevření, jenže dotyčný to zřejmě čekal a sevřel ho ze všech sil. Muselo se jednat zřejmě o někoho s bojovým uměním, jelikož všechny jeho pokusy o svobodu snadno vykryl. Šance, že se z toho vyvlékne se tak stala nulovou. Z úst mu vyšel nekontrolovatelný skřek plný surového vzteku.

Tohle budou jatka, jestli to někdo nezastaví. Na pokraji zoufalství upřel Stiles pohled na osobu, co měla tu moc to celé zastavit. „Prosím je to tvůj syn," zašeptal divoce.

Talia Hale se na něj na moment obrátila. V očích se ji na sekundu objevila emoce, jenže to byla tak rychle, pryč, že ji Stiles nestihl rozpoznat, než se její tvář opět uzavřela.

Ve Stilesovi se něco nadobro zlomilo, když se bez zájmu otočila k Deatonovi a dala se s ním úplně klidně do řeči.

Zradila vlastního syna a nechala ho na pospas osudu.

Stilesovo nitro se proměnilo v zuřivou bouři. Do žil se mu vlila neznámá síla, která příštím okamžiku vystřelila ven a smetla všechny přítomné na pozemku.

Stiles zamrkal ve snaze odehnat mlhu před očima a rozeběhl se k Derekovi, který se jako jeden z prvních zvedal ze země. „Musíš pryč, Sourwolfe," čapnul ho za ruku a táhnul k lesu.

Derek přestal vrčet místo toho pronikavě zakňučel.

Stilese vlkovo chování zaráželo. Takhle se Vyděděnec přece nechová? Nebyl, ale čas o tom přemýšlet. Silným tahem strčil kňourajícího vlkodlaka před sebe. „Běž, Dereku, potom si tě najdu. Slibuju."

Teď už to pojede jenom z kopce.