18.Kapitola

3.5K 203 61
                                    

Moje hlava, celý já jsem byl strašně zmatený. ,,Nad čím přemýšlíš Lou?" pohladil mě po zádech Harry a já se usmál. ,,Dobré ráno" otočil jsem se k němu a on se jen usmál.

Musel jsem se podívat na jeho ďolíčky, aw.

,,Jak dlouho jsi už vzhůru?" zeptal se.

,,Nejspíš asi hodinu, furt přemýšlím" zesmutnil jsem.

,,Ne, Lou, už to vyžeň z hlavy"

Věděl, o čem mluvím.

,,To ale nejde, lásko, já se bojím že tě ztratím, bojím se, že ti někdo ublíží, bojím se.." dořekl jsem a slza mi stekla po tváři. ,,Ne, Loui, to dáš, ty jsi silný, chápeš? Dokážeš to" políbil mě na tvář.

,,Navíc, budeš mi každý večer chybět.. Každé tvé objetí, každý polibek" teď už jsem opravdu plakal.

Harry mě k sobě přitáhl a silně mě objal. ,,Budeme se vídat, klidně každý den, vždyť.. bydlim od tebe tak 20minut pěšky" mrkl na mě a já přikývl. Jsem velká citlivka, to vím.

,,Tak a teď přestaň plakat, vstaň, obleč se a jdeme na snídani" políbil mě na rty a zvedl se z postele.

Já jsem tedy neochotně taky vstal, hodil si na sebe tričko a šedé tepláky. Na nohy jsem si obul pantofle a nasadil jsem si šedou čepici. Nebyla mi zima, byl to jen prostě modní doplněk. Chápete.

,,Sluší tí to" mrkl na mě Hazz a šli jsme do jídelny.

-Pohled doposud neznámé osoby-

Když jsem zazvonil dveře od domu paní Tomlinsonové, tak jsem znervozněl. Přeci jen, jdu za Louisem.

,,Ahoj Nicku, pojď dál" zamávala na mě paní Tomlinsonová. ,,Dobrý den" pozdravil jsem slušně a ona se jen usmála.

,,Říkej mi Johannah" zasmála se.

,,Dobře Johannah. Je tu Louis?" zeptal jsem se nesměle. ,,Ne, ale dnes večer se vrací z tábora." Dořekla a já se musel sám pro sebe usmát. ,,Mohl by jsem přijít tedy večer?"

,,Jistě, že mohl. Přijď okolo deváté, klidně se s Louem i domluvim, jestli by mu nevadilo, že by si tu spal" mrkla na mě a já chtěl radostí skočit, ale klidnil jsem se. Proto jsem se jen široce usmál a s rozloučením jsem odešel.

Snad mu konečně dnes řeknu, co k němu cítím.

-Harryho pohled-

Když jsme si s Louem dobalily kufry tak jsem taky zesmutněl. Bude mi to tu chybět.

,,Tak zase za rok" s těmito slovy jsem opustil chatku a došel jsem ke všem, co stáli už u autobusu, včetně mého Louise. Ten mě pěkně červená očka. Plakal. Opět. To snad ne. Dává mi zabrat.

,,Lásko, už neplač, zabíjíš mě tím"

Políbil jsem ho na tvář a on udělal strašně kjut obličej.

Kufry jsme hodili do kufru a nastoupili jsme do busu. Samozřejmě jsem si sedl s Louisem. Lou mi položil hlavu na rameno, vzal si sluchátko, to druhé dal mě a poslouchali jsme písničky.

Pustil tam fuck you betta (link nahoře) . Aww, na co ten nemyslí. Usmál jsem se a zažral se do textu písničky. Musím říct, že má dobrý vkus.

Xxx

Probudila mě velká rána a bolest hlavy. Otevřel jsem oči a ležel jsem na zemi, v uličce autobusu. Co to kurva. Aha, usnul jsem a spadl.

You and I (CZ Larry story)Kde žijí příběhy. Začni objevovat