You and I (CZ Larry story)

7.Kapitola

Uběhl už týden a dnes je 10.7. S Harrym se nebavím, chová se jako namyšlený kokot, který si myslí, že může mít vše. Má pořád toho svého Jamese a na mě furt něco zkouší, debil. ,,Louisi, pojď už, je oběd" poplácal mě přes rameno Liam a já se na něj usmál. ,,Už jdu"

Zvedli jsme se z postele a šli do jídelny. Tam už seděli Harry s Niallem. ,,Jdi si sednout, já ti to přinesu" mrkl na mě Li. ,,Díky moc" usmál jsem se pro sebe a šel si sednout vedle Nialla. Liam je hrozně hodnej, začali jsme se hodně bavit..

Podíval jsem se na Harryho a ten mě hypnotizoval. Nadzvedl jsem obočí a on též. Neřešil jsem to a otočil se k Niallovi, vlastně do jeho talíře. Aww, máme špagety.
,,Hele, Louisi, jsi v pohodě?" zeptal se mě divně tvářící se Niall. ,,Jo, proč by ne?!" odsekl jsem hnusně.

,,Nevypadáš" dořekl a Liam přišel s jídlem. Podal mi to a já mu poděkoval. ,,Hele, lidi, co kdybychom si udělali výlet ve čtyrech?" navrhl Liam. ,,Ne!" rychle jsem ze sebe vydal. ,,Proč?"

,,Proč? Nialle, ty se ptáš proč? Nevídíš jak jsem v prdeli? Jenom kvůli němu?!" zařval jsem víc než jsem chtěl a ukázal na Harryho, ten na mě jen vykulil oči, jo, on neví že ho miluju, neví že ho chci, neví že mi vadí že má kluka.
,,C-cože?" zakoktal Harry.

Já jsem jen zakýval hlavou a rychle odběhl do chatky.

Okamžitě zamnou přišel Liam. ,,Liame, já jsem blbec" fňukl jsem a zabořil se mu do hrudě. ,,Proč? Nejsi" pohladil mě po zádech a já se rozbrečel ještě víc.

,,Já ho miluju, hrozně ho miluju" říkal jsem a nevnímal, že někdo přišel do pokoje.

,,Ty mě, co?" uslyšel jsem jeho hlas. Do prdele.

Podíval jsem se na něj a on měl vykulené oči. ,,Harry, já.. jo" vzdychl jsem a zabořil hlavu do dlaní. ,,Loui.." sedl si vedle mě a já se šoupl blíž k Liamovi. ,,Louisi, promiň mi to, choval jsem se jako kretén" dořekl.

,,Neříkej tyjo, ty liško bystrouško" zakroutil jsem hlavou a Liam se snažil zadržet smích.
,,Opravdu mě to moc mrzí Lou"

Podíval jsem se do jeho očí a stekla mi další slza. ,,Vždyť je to jedno, máš Jamese, tvého medvídka, ne?" už jsem zas odsekl a vstal. ,,Jděte prosím oba dva pryč, chci být sám" oznámil jsem a lehl si do postele. Chvilku jsem přemýšel nad Harrym a pak usnul..

-Harryho pohled-

Bylo mi Louise tak líto.. Opravdu. Jenomže já Jamese miluju. Nemůžu ho opustit kvůli klukovi, na kterém se mi líbí jen jeho tělo. Možná je to fakt ode mě hnusný, ale já s Louisem prostě být nemůžu, nechci.

Vytáhl jsem mobil z kalhot a zavolal Jamesovi.

,,Jamesi, miláčku, Louis, ten ubrečenej kluk mě fakt chce, říkal si pravdu" vzdychl jsem. ,,Já ti to říkal, lásko, teď volat ale nemůžu" vydechl James a mě došlo co dělá. ,,Ježiši, úchyláku, zavolej mi až TO doděláš" zasmál jsem se a típl to.

Miláček muj, chybí mi.

-Pohled Jamese-

Zrovna jsem si to rozdával s jedním hnědookým, tmavším klukem, když mi zavolal Harry. Raději jsem to zvedl a snažil se nevzdychnout, protože by si určitě myslel, že na něj nemyslím.

Když jsem mu vzdychl do mobilu, tak si myslel že se uspokojuju, dobrý. Položil jsem mobil na stůl a naposledy drsně přirazil, udělal jsem se do toho kluka. Lehl jsem si vedle něj a dal mu pusu. ,,Jamesi, myslíš že je správné co děláme? Máš přítele, který tě miluje" vydechl Zayn. ,,A ještě je to můj bývalí parťák"

,,Zee, Harry je jen zamilovaný puberťák" zasmál jsem se. ,,To že ti je o 10 let víc neznamená, že mu musíš takhle ubližovat ale!" křikl na mě Zayn. ,,Cože? Já mu ubližuju? Vždyť on sám si to tam možná rozdává s tim Louisem" zasmál jsem se. Zayn se na mě jen zamračil a přikývl. ,,Dobře no, promiň" dal mi pusu na tvář a já se usmál.

Next day..

-Pohled Louise-

Ráno jsem se probudil a byla mi strašná zima. Koukl jsem se okolo sebe a ležel jsem v lese. Co kurva dělám v lese? Chtěl jsem si sednout, ale moje bolavá hlava mi to nedovolila. ,,Kurva!" sykl jsem si pro sebe a opatrně si už sednul.

Vytáhl jsem z kapsy telefon a zjistil jsem, že jsou 3 hodiny odpoledne. To není dobré, tábor mě bude hledat. Kde to vůbec jsem?

Stoupl jsem si na moje hubené nohy a raději se opřel o strom. Kvůli Harrymu už 4.den nejím a díky tomu že běháme jsem dost zhubl. Už vlastně ani nemám moc sílu.

Je 11.září.. To tu mám vydržet ještě tak dlouho? To se dřív uchlastam.

Rozhlédl jsem se po okolí a zjistil jsem, že to tu neznám, do háje, kam jsem to až došel, jsem debil.

Šel jsem tedy kam mě nohy vedli a dorazil jsem na nějakou louku. Okay, co teď? Na druhé straně jsem zahlédl jak na mě někdo mává. Rozběhl jsem se, ale v půlce cesty se mi udělalo nevolně a spadl jsem na zem..

Je to dobrý?.. lidi zkuste to prosím někde sdílet (třeba na stránkách a tak) .. zdá se mi, že to vůbec nikdo nečte.. A napište do komentáře co si o tom myslíte, děkuju:)