You and I (CZ Larry story)

29.Kapitola

O týden později

-Harryho pohled- 

Tohle jsem totálně posral.  

Už týden jsem Loua neviděl. Už týden mě ignoruje. Už týden spolu nemluvíme. Týden jsem furt zavřenej v pokoji a brečím. 

Strašně, strašně moc mi chybí. Nedávám to bez něj. Jak moc mi chybí jeho hlas, jeho oči, jeho rty. Prostě mi chybí on. Ten nejlepší kluk pod sluncem, ten nejlepší kluk, kterého mi bůh snesl z nebe a já to takhle poseru. Proč jsem takový kokot?

Už jsem mu zkoušel volat, psal jsem mu, dokonce jsem u něj i byl, ale nikdo mi neotevíral dveře. Úplně mě vymazal ze života. Nedivím se mu. 

Dnes už je pondělí 18.8. 

Netuším, jak to budu zvládat dál. Netuším, co se bude dít dál. Nevím co je s Louisem, nevím jestli ještě žije, nevím nic. 

Mamka se kvůli mě trápí. Brečí za mě. Protože já z pokoje vycházím jen do koupelny, na záchod a nebo pro jídlo. Jinak pořád ležím v posteli, brečím, přemýšlím, koukam na filmy. Jsem jako tělo bez duše. Jsem bez Louise. 

Nevím, jestli takhle dál budu moct. 

-Pohled Louise-

Za celý týden mi Harry volal asi 100x, mám od něj asi 50 sms, dvakrát tu dokonce byl. Ale já mu neotevřel. Nechci ho vidět. 
Vlastně co to melu. Chci ho vidět, chci se k němu zase přitulit, chci ho políbit, chci ho obejmout. Chci slyšet jeho hlas, vidět jeho krásné oči, cítit jeho rty. 

Bez něj to nejsem já. Celý týden sedím u notebooku a koukám na filmy. Samozřejmě romantický, abych byl ještě víc v prdeli, že ano.

Nezvládám to bez mého Hazzy. Nezvládám. 
Potřebuju ho, ale vím, že kdybych mu dal další šanci, tak on se stejně nezmění, bude to pořád on. Stejný feťák. Kdybych už od začátku věděl, jak hulí, tak bych se mu vyhýbal obloukem. 

,,Louisi, pojď dolů, prosím!" zařvala mamka  z kuchyně. Povzdychl jsem si a sešel schody do kuchyně.
,,Musíš něco sníst, vždyť si dva dny nic nejedl, dva dny," začaly jí téct slzy. 
,,Mami, já nemám hlad," řekl jsem chladně a odešel zpět nahoru. 

Tak takhle to tu teď chodí celý týden. Docela zábava, že?

Zase mi zavibroval telefon. Podíval jsem se kdo mi volá a samozřejmě to byl Harry. Kdo jiný. Mám to zvednout? Nemám? Když to zvednu budu toho litovat, vím to. 
Stojí to za to?

,,Ano?" zašeptal jsem chladně, bez duše. ,,Louisi?! Louisi! Louisi, moc se ti za vše omlouvám, já, posral jsem to, je m---"

Tohle nebudu poslouchat, típl jsem to a slzy se mi zase vykutálely z očí. Proč jsem to típnul? 
Slyšel jsem jeho dokonalý hlas. 

Lehl jsem do postele a brečel dál. Protože jsem z toho všeho už vyčerpaný, tak jsem během půl hodiny usnul. 

-Harryho pohled-

Proč mi to típnul? 
Začal jsem hystericky brečet a klepat se. Nikdo není naštěstí doma, takže se nemusim bát brečet nahlas. 

Najednou jsem slyšel bouchnutí hlavních dveří. Vždyť, mamka má přijet až v sedm, je pět, kdo to je? ,,Lou?!" zakřičel jsem, ale místo Louise, mi do pokoje vtrhl James. 

,,Kdepak máš Louise?" zasmál se. 
,,Už nemám," zašeptal jsem bezmocně. 
,,Ehm, Harry. Chci po tobě menší prachy, mám dluh," zvážnil. 
,,Dám ti kolik chceš, jen mě a Louise prosím nech na pokoji. Nevidíš jak jsem v prdeli? Vždyť si mě miloval! Proč si najednou tak jiný," rozbrečel jsem se. 

,,Chci jen peníze, nic víc," zasyčel a já přikývl. 

Podal jsem mu mojí peněženku, on si z toho vyndal skoro všechno a zmizel. Rozbrečel jsem se ještě víc. Tak teď už nemám opravdu vůbec nic. 

Snad mě už alespoň James nechá. 

Lehl jsem si na postel a koukal do zdi. Vzpomínal jsem a u toho mi tekly slzy. Vodopády slz. Takhle to dál nejde, já ho musím vidět, musím být v jeho blízkosti. Miluju ho, strašně moc ho miluju. Bez něj to nedávám. 

Zvedl jsem se z postele a podíval se na sebe do zrcadla. Vlasy rozcuchané, oči nateklé, červené  a celý obličej jsem měl zmačkaný. 
Na sobě jsem měl boxerky, šedé tepláky a bílé tílko. Vypadal jsem jako kdybych byl bezdomovec. Měl bych se sebou něco udělat a pak prostě jít za Louisem. 
Prostě mu klidně i vykopnout dveře, já ho prostě vidět musím. 

Šel jsem se tedy vysprchovat, vyčistit si zuby a převléct se do čistého oblečení. 

Nasedl jsem do auta a s brekem vyjel za Louisem. 

Když jsem byl u jeho baráku tak jsem zaťukal. 
Klepal jsem se jako nikdy, brečel jsem jako nikdy. 

Dveře se otevřeli a vykoukl z nich Louis. 

Louis? 

Ne, jen zbytek z něco. 

Kosti a kůže, červené oči, vousy neoholené, vlasy rozcuchané, oblečen do tepláků. 

,,Harry?" zašeptal. 

,,Louisi."

Co na to říkáte? Mě se to vůbec nelíbí, příjde mi to nudný..