save me // luke hemmings

six

Den's pov.

Během prohlížení domu zazvonil zvonek.

„Den, běž otevřít, hned dojdu,” zavolala mamka a já šla poslušně ke dveřím.

„A-ahoj,” špitl blonďatý kluk, který na mě zíral jako bych spadla z Marsu.

Byl to on, ten kluk z mých snů, poznala jsem ho.

„Ahoj, um, potřebujete něco?” postupně si prohlédla všechny kluky, kteří stáli přede dveřmi.

„Dobrý den, poslala mě máma, mám vám předat bábovku na uvítanou a v šest u nás pořádáme večeři, tak bychom byli rádi kdyby jste přišly,” pousmál se blonďatý a natáhl ruce k mámě, která stála za mnou.

Všimla jsem si jizev na jeho zápěstí.

Vypadal dokonale, i když měl vlasy rozházené do všech stran a opuchlé oči.

„Děkujeme, příjdeme rády, že Den?” usmála se mamka.

„Jo, vy bydlíte, um vedle?” zeptala jsem se.

„Jo, vedle, budeme se těšit,” odpověděl a odešli.

×××

„Máme milé sousedy, nemyslíš?” usmála se mamka.

„Jo,” řekla jsem.

„Za tři hodiny tam máme být, tak si běž vybalit a potom se uprav,” objala mě.

„Mami?” zeptala jsem se.

„Děje se něco zlatíčko?” pošeptala.

„Tohle je náš nový začátek,” pousmála jsem se.