Luke's pov.
„A nejsme na hřiště moc staří?" zeptala se.
„Možná, že ano," pousmál jsem se.
„Proč jsi přišel tak brzy?" koukla na mě.
„Jen jsem chtěl být s tebou Den," odpověděla jsem.
„Stalo se něco?" zeptala se.
„Ne, nic," řekl jsem.
„Luku, nelži, co se stalo?" objala mě.
„Nic se nestalo, věř mi," pousmál jsem se.
„Tak dobře," odpověděla.
„Koukni, tady to je," řekl jsem a ukázal jsem na živý plot, za kterým se skrýval kus mého dětství.
Došli jsme pomalu k houpačkám, kde jsme se posadili.
„Tady jsem trávil hodně času, když jsem byl malý," špitl jsem.
„Je to tu vážně pěkné, Luku, nemluvil jsi dneska s Calem?" zeptala se.
„Mluvil, proč?" objal jsem ji.
„Jen tak," usmála se.
„Den, máš mě ráda?" zeptal jsem se.
„Miluju tě," odpověděla.
„Víš, já se strašně bojím, že mě časem opustíš nebo že mi nebudeš věřit," pošeptal jsem.
„Otázka je, jestli ty budeš věřit mně," koukla na mě.
„Den, co se stalo?" zeptal jsem se.
„Ashton mě obtěžoval,"
ČTEŠ
save me // luke hemmings
FanfictionI když se mě kluci pokoušeli rozesmát nikdy se jim to nepovedlo. Chci se přes to jednou přenést, ale očividně ještě nepřišel ten správný čas. ××× the best of: #22 fan fikce (18.12.)
