Luke's pov.
Tiše jsme šli ruku v ruce k Den domů, šíleně jsem se bál, že o ni příjdu, nevím proč, ale bál jsem se.
„L-luku?" zastavila se uprostřed parku.
„Ano?" pošeptal jsem.
„Pujč mi ruku," odpověděla a sundala si šátek.
Mlčky jsem ji pořezanou ruku podal.
Dala mi polibek na zápěstí a následně mi ho obvázala šátkem.
„Proč to všechno děláš?" zeptal jsem se.
„Protože vím, jak ti je, taky jsem si prošla obdobím, kdy jsem byla na všechno sama, ale ty teď sám nejsi, máš mě," pousmála se a znovu propletla naše prsty.
„Děkuju," pošeptal jsem.
Její slova mě alespoň trochu donutila k úsměvu.
„Je skvělý, že se alespoň trochu usmíváš," odpověděla.
„To všechno díky tobě," řekl.
„To jsem ráda, " pousmála se.
ČTEŠ
save me // luke hemmings
FanficI když se mě kluci pokoušeli rozesmát nikdy se jim to nepovedlo. Chci se přes to jednou přenést, ale očividně ještě nepřišel ten správný čas. ××× the best of: #22 fan fikce (18.12.)
