save me // luke hemmings

sixty-eight

Den's pov.

O rok později:

Já a Luke jsme se vydali každý jiným směrem, on se po střední rozhodl pracovat a já pokračuji ve škole.

Myslela jsem si, že nás to rozdělí a já se bála, že už se nebudeme skoro vůbec vídat.

Bála jsem se, že o něj příjdu, že už to nebude můj zničený kluk.

Dnes je ten den, den loučení.

Nechtěla jsem letět do Melbourne a studovat tam, ne bez něj.

S Lukem jsme dnes celý den leželi v posteli a on mi každou chvíli utíral slzy.

„Den, nech toho," pošeptal a znovu mě políbil.

„Já tě jen nechci opustit," odpověděla jsem.

Asi se ptáte jak to dopadlo s Ashtonem.

Ashton dostal pracovní nabídku v Americe, takže se odstěhoval a nechal nás všechny na pokoji.

„Pojď Den, uděláme si výlet," posadil se.

„Kam?" zeptala jsem se.

„Věř mi," natáhl ke mně ruku.

„Fajn, jen na sebe něco hodím," pousmála jsem se a na triko jsem si oblékla mikinu.

„A už nebul," usmál se.

„Jen se bojím, že o tebe příjdu," objala jsem ho.

„Nepříjdeš krásko, nikdy," pošeptal a hladil mě po zádech.

××

Před sebou máme poslední dva díly, jaký by jste viděli konec, šťastný nebo smutný?