Luke's pov.
Šli jsme tiše vedle sebe, ani jeden z nás nic neříkal.
Svou rukou jsem se opatrně dotkl té její a ona ji uvolnila, takže jsem jí mohl chytit.
Stiskla mou ruku a já v sobě cítil plamínek štěstí.
„Máte to tady pěkný," špitla po chvilce.
„Jak máte? Snad máme, ne?" pousmál jsem se.
„To jo, ale ještě pořád se tu necítím jako doma," řekla.
„Proč se tak necítíš?" zeptal jsem se.
„Asi je to tím rozchodem, pořád nejsem v pohodě, asi jsem k němu doopravdy něco cítila, ale o tom se s tebou nechci bavit," pošeptala.
„Můžeš se se mnou bavit o všem a klidně i o něm, taky jsem ti vyprávěl o své minulosti a o své holce," odpověděl jsem.
„Luku?" zastavila se.
„Ano?" pousmál jsem se, dívajíc se do jejích šedých očí od kterých se odráželo světlo pouliční lampy.
„Děkuju za všechno, nevím co bych bez tebe dělala," odpověděla a objala mě.
„To já jsem rád, že tě mám," pošeptal jsem, hladíc jí po vlasech.
ČTEŠ
save me // luke hemmings
FanfictionI když se mě kluci pokoušeli rozesmát nikdy se jim to nepovedlo. Chci se přes to jednou přenést, ale očividně ještě nepřišel ten správný čas. ××× the best of: #22 fan fikce (18.12.)
