save me // luke hemmings

thirteen

Den's pov.

Držela jsem ho za ruku a on mi vyprávěl o své bývalé holce, musel ji hodně milovat.

Začali mu téct slzy proudem a objal mě.

„Je ti líp?" špitla jsem.

„Trochu, teda spíš ne, ale to je jedno," pousmál se.

„Není to jedno," koukla jsem na něj a setřela jsem mu rukávem slzy.

„Den?" pošeptal.

„Hm?" koukla jsem se do jeho uslzených očí o kterých se mi zdálo.

„Děkuju ti, skoro tě neznám, ale jsi jediná s kým se o ní dokážu bavit," odpověděl.

„Luku, musíš se přes to přenést," řekla jsem.

„Pokusím se," pošeptal.

„Pomůžu ti, slibuju," setřela jsem další slzy, které se mu draly ven.

„Já vím, že to dokážeš, jsem si tím více než jistý," pousmál se.

„Musíš to sám chtít jinak se nepohneme," odpověděla jsem.

„Dneska to bylo poprvé od té doby, co jsem se usmál, bylo to kvůli tobě," pošeptal a hlavu si opřel o mé rameno.

„To je skvělý," pousmála jsem se.

Seděli jsme v objetí na lavičce nezajímajíc se o okolní svět.

Proč to pro mě byla ta nejkrásnější chvilka, kterou jsem kdy zažila?

Protože jsem seděla v objetí s klukem z mých snů.

Protože já ho doopravdy našla.

Našla jsem toho kluka do kterého jsem se dokázala zamilovat pouze ze snů.

Byla jsem šťastná, protože jsem byla s ním.

×××

Líbí se vám příběh?