save me // luke hemmings

sixty

Den's pov.

Ráno mě vzbudil domovní zvonek, ve vytahaném triku a šortkách jsem šla otevřít.

„Luku, je osm ráno a sobota,” protřela jsem si oči.

„Promiň, jen jsem ti chtěl tady v Sydney něco ukázat,” pousmál se.

„Dej mi chvilku, jen se převléknu,” odpověděla jsem.

„Dobře, um Den?” koukl na mě.

„Hm?” otočila jsem se směrem k Lukovi.

„Tahle je pro tebe,” podal mi kytici růží.

„Za co?” zeptala jsem se.

„Za to, že jsi, že mě máš ráda, že jsi se mnou, že jsi moje štěstí, ” pošeptal.

„Děkuju,” pousmála jsem se a dala jsem mu letmou pusu na tvář.

Už jsem po včerejšku měla trochu lepší náladu, tak jsem se šla obléct do legín a trička, nechtěla jsem řešit svůj vzhled, proto jsem si ani nedělala make-up, jen jsem si dala řasenku a balzám na rty.

„Nemusela jsi se tolik strojit,” pousmál se.

„Tohle? To je normální,” řekla jsem.

„Pojď, jdeme,” natáhl ke mně ruku.

„A kam?” zeptala jsem se.

„Na hřiště,” pousmál se.