save me // luke hemmings

nineteen

Den's pov.

Do poloviny filmu jsem to zvládala celkem v pohodě, při další děsivé scéně jsem Luka objala kolem pasu a hlavu jsem si zabořila do jeho trička.

„Jestli chceš, můžeme odejít," pošeptal.

Jen jsem záporně zakroutila hlavou a zůstala jsem na něm namáčklá.

×××

„Už se neboj, skončilo to," pousmál se Luke.

„Luku, kde jsou kluci?" zeptala jsem se, když vedle mě nikdo neseděl.

„Nevím, asi už čekají venku," odpověděl.

Společně s Lukem jsme jako poslední odešli z kina.

„Teď mi píše Mikey, prý šli domů, potřebovali něco vyřešit," promluvil Luke.

„Tak jsme asi zustali sami," naznala jsem.

„Mrzí tě to?" zeptal se.

„Vlastně jo, chtěla jsem poslouchat jejich vtipy, abych nemyslela na ten film," odpověděla jsem.

„Taky dokážu být vtipný," pousmál se.

„Tak se předveď," naznala jsem.

„Teď mě zrovna žádný vtip nenapadá," zamračil se.

„Tak jindy," odpověděla jsem.

„Den? Tobě se líbí Ashton?" zeptal se.

„Cože? Jak jsi na to přišel?" pousmála jsem se.

„Nevím, jen mě to napadlo," odpověděl.

„Nelíbí," řekla jsem.

„Promiň, já jen, vypadala jsi dnes strašně smutně, tak jsem si myslel, že je to kvůli němu," špitl.

„Neomlouvej se, jen se o mě bojíš, je to roztomilý," pousmála jsem se do země.