save me // luke hemmings

thirty-two

Den's pov.

Doma jsem se přemohla a cigaretu jsem neměla.

Kvůli Lukovi jsem celou krabičku hodila do krbu.

„Den? Děje se něco?" zeptala se mamka.

„Ne, jsem v pohodě," odpověděla jsem.

„Právě jsi do kávy nasypala sůl," zasmála se.

„Promiň, já jsem trochu mimo," řekla jsem a kávu jsem vylila do dřezu.

„Všimla jsem si," odpověděla.

„Mami, ve dvě jdu k Lukovi, budeme mu malovat pokoj, možná příjdu až zítra," naznala jsem.

„Ten Luke, je takový milý a tichý, že?" zeptala se.

„Jo, to on je," pousmála jsem se.

Začala jsem krájet zeleninu na těstovinový salát.

„Mami?" začala jsem.

„Co se děje Den?" pousmála se.

„Myslíš, že je možné bát se zamilování?" zeptala jsem se.

„Je to možné, ale neboj, není se čeho bát, láska je krásná," odpověděla.

„Já vím, že ne, ale prostě se toho bojím," špitla jsem.

„Čeho se bojíš?" objala mě.

„Co když se budeme zase stěhovat? Nechci se zase loučit s někým, kdo je pro mě důležitý," řekla

„Nikdy už se stěhovat nebudeme, tady nám bude dobře," pošeptala.

„Tak už to neřešme, mám hlad," usmála jsem se.

„Někdy ho k nám přiveď, ráda ho poznám," odpověděla.

„Jsme jen kamarádi mami," řekla jsem.

„To nevadí," pousmála se.