save me // luke hemmings

forty-nine

Luke's pov.

„Bylo to výborný, děkuju," pousmál jsem se a podal jsem jí talíř.

„Není zač," odpověděla a s talíři odešla.

Když přišla, pozoroval jsem ji, moje bývalá přítelkyně mi pořád vyčítala, že jsem se o ni nezajímal, proto jsem to chtěl teď s Den změnit.

„Co se děje?" zeptala se.

„Nic, jen chci být s tebou ještě dlouho," šel jsem k ní a objal jsem jí kolem ramen.

„Budeme spolu dlouho," usmála se.

„Víš, ale já nechci nic pokazit," pošeptal jsem.

„Co by jsi měl kazit?" zeptala se a chytila moje ruce.

„To já nevím, třeba kdybych to na tebe zkoušel moc brzy, zastav mě, ano?" políbil jsem ji na krk.

„Když se mi něco nebude líbit, ozvu se, neboj," usmála se.

„Mám tě rád Den," posadil jsem se vedle ní.

„Já tebe taky a moc," objala mě.

„Teď si ale jen lehneme, ano?" povalil jsem nás na postel.

„Už chceš jít spát?" zeptala se.

„Možná," pousmál jsem se.

„V tom případě to triko ze sebe shoď," odpověděla.

„Ne, já zůstanu radši v něm," řekl jsem.

Styděl jsem se před ní, neměl jsem rád své tělo, proto jsem je nechtěl ukazovat.

„Dobře, jestli nechceš, tak v pohodě, já jen, nemusíš se přede mnou stydět," pošeptala.

„Já, půjde to, jen se bojím," řekl jsem.

„Čeho se bojíš?" zeptala se.

„Nevím," špitl jsem a objal jsem jí.