Luke's pov.
„Den pohni, příjdeme pozdě," zavolal jsem na ní.
„Promiň, už jdu," křikla zpátky.
Už jsem jí viděl jak šla po schodech v černých mini šatech, její rovné vlasy byly neobyčejně navlněné a na nohou měla černé conversky.
„Proto jsi mě pořád vyháněla z vaší koupelny, moc ti to sluší Den," pousmál jsem se.
„Taky vypadáš celkem dobře," odpověděla.
„Pojď, dnešek si užijeme krásko," řekl jsem a podal jsem ji kabát.
„Děkuju," usmála se.
Každou chvilku jsme se zastavovali a líbali jsme se, prostě jsem se s ní cítil šťastně.
„S takovou tam ani nedojdeme," špitla Den a zase jsme stáli.
„Taky tam nemusíme," odpověděl jsem.
„To by byla zbytečná práce," zamračila se.
„A vadilo by to?" zeptal jsem se.
„Možná, že tolik ne," pošeptala a políbila mě na krk.
Tušil jsem, že se na té párty něco stane, něco mezi námi, proto jsem tam nechtěl jít, bál jsem se, že o ni jednou příjdu a nechtěl jsem, aby to bylo už teď.
ČTEŠ
save me // luke hemmings
Fiksi PenggemarI když se mě kluci pokoušeli rozesmát nikdy se jim to nepovedlo. Chci se přes to jednou přenést, ale očividně ještě nepřišel ten správný čas. ××× the best of: #22 fan fikce (18.12.)
