save me // luke hemmings

thirty-four

Den's pov.

Po dlouhých čtyřech hodinách jsme měli hotovo a únavou jsme padli na zem.

„Je to lepší, než ta černá," pousmála jsem se.

„Je to světlejší," rozkoukával se kolem.

„A roztomilejší," objala jsem ho.

„Byl jsem tvrďák," zamračil se.

„Jsi pořád, ale ne tolik," odpověděla jsem.

„Co jsi řekla?" nadzdvihl obočí a povalil mě pod sebe.

„Radši nic," špitla jsem, když na mě ležel a naše pohledy se do sebe vpíjely navzájem.

Lukův pohled přeblikával mezi mými rty a očima.

Chci ho vůbec líbat? Chci s ním mít něco víc?

„Promiňte, že vás ruším, ale pojďte se najíst," nakoukla do pokoje Lukova mamka a Luke ze mě slezl.

„Hned tam dojdeme," odpověděl.

„Tak pojď," stoupla jsem si a chytila jsem ho na ruku.

„Zase jsem to podělal, co?" zeptal se.

„Nic jsi nepodělal," pousmála jsem se.

„Tak pojď," odpověděl.

„Notak nezlob se, možná bude ještě spousta šancí," řekla jsem.

„A možná taky ne," naznal.