save me // luke hemmings

forty-five

Luke's pov.

„Jestli chceš být klidnější, zavolám Mikeymu a zjistím co a jak," špitla Den.

„To by bylo super, děkuju," přitáhl jsem si jí blíž k sobě, zatím co ona vytahovala telefon.

Koukal jsem se na ni a přemýšlel jsem, proč se mi tolik líbí, proč ji mám vlastně tolik rád? A miluju ji vůbec?

Máme společných jen pár věcí, ale rozumíme si tak moc, jako bychom se znali už od malička, jako bychom spolu vyrůstali.

Ona je jediný člověk, který mě chápe, který mě dokáže vyslechnout, který mě má rád i přes všechny mé nedostatky. Možná, že mě i miluje.

„Calum bude v pořádku, jeho stav je stabilizovaný," vyrušila mě z přemýšlení Den.

„To je skvělý," odpověděl jsem.

„To jo," usmála se.

„Hele, jsi lechtivá?" zeptal jsem se a pomalu jsem se rukou blížil k jejímu roztomilému břichu.

„Ani to nezkoušej," chytila ji.

„Notak," pošeptal jsem a začal jsem jí lechtat.

Den se postupně začala svíjet a křičela.

Oba jsme spadli na zem a skončili jsme tak, že jsem na ní ležel.

Využl jsem příležitost a políbil jsem jí.

Své ruce obmotala kolem mého krku a očividně nechtěla, abych přestal.

Odtáhl jsem se od ní, až už jsem věděl, že jsem potřeboval vzduch.