Luke's pov.
„Proč to tu ukazuješ zrovna mně?" zeptala se.
„Protože ti věřím, nikdo jiný tu o tom neví," odpověděl jsem.
„Vlastně máš pravdu, je tu na všechno klid," pošeptala.
„Jo, to je," pousmál jsem se a koukl jsem na ni.
„Proč se tak usmíváš?" zeptala se.
„Protože jsme tu spolu," pošeptal jsem.
„Nevadí ti to, že se chováme jako pár, ale vlastně pár nejsme?" usmála se.
„Třeba někdy pár budeme," odpověděl jsem.
„Třeba ano," řekla.
„A já bych za to byl rád," špitl jsem.
„Já taky," vydechla.
Byl jsem šťastný, protože mám u ní šanci.
„Den?" pousmál jsem se.
„Hm?" koukla mi do očí.
„Myslíš, že je tohle normální?" zeptal jsem se.
„Co myslíš?" odpověděla.
„To jak jsme se našli," pošeptal jsem.
„Není, ale někdy nám věci nemusí dávat smysl," pousmála se.
„Je to zajímavé, nechápu to," zakroutil jsem hlavou.
„Už to neřeš, důležité je, že máme jeden druhého," objala mě.
ČTEŠ
save me // luke hemmings
FanfictionI když se mě kluci pokoušeli rozesmát nikdy se jim to nepovedlo. Chci se přes to jednou přenést, ale očividně ještě nepřišel ten správný čas. ××× the best of: #22 fan fikce (18.12.)
