Luke's pov.
„Ahoj lásko," objal jsem Den.
„Ahoj," pousmála se.
Poznal jsem, že něco není v pohodě, ale nechtěl jsem to řešit.
„Jaká byla výtvarka?" zeptal jsem se.
„Nebavme se o tom, prosím," řekla.
„Co se stalo?" koukl jsem na ni.
„Nic, jen jsem neměla dobrej den," pousmála se.
„Ale teď už jsi tu se mnou a já tě moc miluju," políbil jsem ji na špičku nosu.
„Já tebe taky a víc," pošeptala a věnovala mi pusu na krk, protože výš nedosáhla.
„Lásko, pojď ke mně," pevně jsem ji objal.
„Děkuju, tohle jsem teď potřebovala ze všeho nejvíc," špitla do mé hrudi a ruce si obmotala kolem mého těla.
„Jsem tu vždycky pro tebe Den, vždycky," políbil jsem ji do vlasů.
„Já vím a děkuju ti za to," usmála se
„Tak a teď bych potřeboval vysvětlit tu matiku prosím," usmál jsem se.
„A co za to?" zeptala se.
„Třeba skvělou večeři?" navrhl jsem a ukázal jsem do kuchyně, kde byl připravený stůl s jídlem.
„To jsi nemusel," odpověděla.
„Ale ano, musel," pošeptal a políbil jsem ji.
„Hodně pro mě znamenáš, nechci tě ztratit," pousmála se.
„Já tebe taky ne Den," obmotal jsem si ruku kolem jejího pasu.
ČTEŠ
save me // luke hemmings
FanfictionI když se mě kluci pokoušeli rozesmát nikdy se jim to nepovedlo. Chci se přes to jednou přenést, ale očividně ještě nepřišel ten správný čas. ××× the best of: #22 fan fikce (18.12.)
