save me // luke hemmings

sixty-four

Den's pov.

Probudil mě domovní zvonek, byla jsem uvelebená v Lukovo náručí a on spal.

Opatrně jsem se dostala z jeho sevření.

„Kam jdeš Den," špitl.

„Někdo zvonil a jsme sami doma, klidně ještě lež," špitla jsem a hodila jsem na sebe svůj dlouhý svetr.

„Jsou tři ráno, kdo by mohl otravovat v tuhle dobu?" promnul si oči.

„Nevím," pokrčila jsem rameny.

Šla jsem ke dveřím a přede mnou byl Calum.

„Promiň, že tě teď otravuju, ale potřebuju u tebe chvilku zůstat prosím," pošeptal.

Až teď jsem si všimla kufru, který měl vedle sebe.

„Pojď dál," pousmála jsem se.

„Děkuju," řekl.

„Dáš si čaj?" zeptala jsem se.

„Kdo to zvonil?" přiřítil se do obýváku Luke, až když si všiml Cala, tak se zarazil.

„Ty hajzle!" křikl Luke a začal ho bouchat.

„Luku, nech ho, co to sakra děláš?" stoupla jsem si mezi ně a odtáhla jsem je od sebe.