save me // luke hemmings

ten

Den's pov.

Po Ashovi odešli i Calum s Michaelem a s Lukem jsme zůstali sami.

„Chci o tobě vědět víc Luku," pousmála jsem se po chvíli.

„A co například?" zeptal se.

„Nevím, cokoliv," odpověděla jsem.

„V nocích nemůžu často spát, takže většinou chodím sem nebo do parku a maluju," řekl a úsměv z tváře mu zmizel.

Dělal to samé, co v mých snech a já nechápala jak je to možné.

„Promiň, já nechtěla, nechci aby jsi byl smutný," pošeptala jsem.

„Já to taky nechci, jen nedokážu zapomenout," odpověděl.

„Na co?" koukla jsem na něj.

„To by bylo na dlouho Den, nechci ti kazit náladu," řekl.

„Dnes už ji mám zkaženou dost, kvůli odjezdu jsem přišla o kluka," odpověděla jsem.

„To je mi líto," koukl se do země.

„Nemusí, je to pro mě nový začátek," usmála jsem se.

„Jsi silná, já jsem z toho mimo už rok, uzavřel jsem se do sebe, s nikým jsem o tom nemluvil a tak jsem začal kreslit," pošeptal.

„Nesmíš se do sebe uzavírat, bude to akorát horší," řekla jsem.

„Já vím, ale nikoho nemám," odpověděl.

„To není pravda, máš mě a já ti pomůžu se z toho dostat," objala jsem ho.

„Děkuju," pousmál se.