save me // luke hemmings

forty-seven

Luke's pov.

Den odešla a já dál seděl na zemi.

„Mami?" zvedl jsem telefon.

„Zlatíčko, kde jsi, strašně jsem se o tebe bála," vyhrkla.

„Promiň, já jsem teď s Den a zůstanu tady, nemusíš se bát, jsem v pohodě, " odpověděl jsem.

„Bála jsem se, že si něco uděláš, příště mi alespoň zvedni telefon dřív, ano?" řekla.

„Neboj se, jsem v pořádku, zítra příjdu," naznal jsem.

„Dobře, jen kdyby něco, použijte ochranu," odpověděla.

„Mami!" okřikl jsem jí.

„No co, buď opatrnej, ano?" zeptala se.

„Mami, neboj je na to čas," řekl jsem.

„Já myslím, že na všechno už máš věk, jsi plnoletý," odpověděla.

„Musím končit, zavoláme si potom," naznal jsem a zavěsil jsem.

Na stolku leželo foto album, tak jsem je vzal a začal jsem v něm listovat.