Invaze (Apokalypsa si pro nás přišla)

Část 1.Normální den,neřekla bych.

Cara

CARY,CARY.Ozývá se odněkud temný hlas. Najednou se ocitnu někde na Měsíci. Sahá na mě plno chapadel.Bráním se, křičím, ale nic nepomáhá."Před námi neutečeš, nikdo před námi neuteče"."Sklapni, už bud s ticha"křičím kolem sebe.Mávám, kopu, chapadla mě tahají k zemi."Už se to blíží a ty to nijak nezastavíš"."NECHTE MĚ BÝÝÝT".

Probudím se ve své posteli,jsem zpocená. "Zase sen". Pořád dokola, se mi zdá tenhle sen.Nevím proč, se mi zdá, ale je to hrozné. Do toho mi, začne pípat budík. Byl čtvrtek ráno a musela jsem vstávat do školy. Nebýt toho blbého budíku, spala bych do oběda, nebo nebýt to ho snu. Pořádně jsem se protáhla a šla do koupelny. Učesala jsem si své dlouhé černé vlnité vlasy,umyla obličej a šla se obléknout. Dala jsem na sebe červenou károvanou košili, rifle a hodila na záda batoh. Rychle jsem se rozloučila s tátou, mámou a s mladší sestrou. Škola byla od našeho domu, jenom pár bloků, tak ráda chodím pěšky. Ale nechodím sama, naproti našeho domu bývá Rick Hill. S rodinou se nastěhovali před čtyřmi lety. Je velice oblíbený ve škole, hraje totiž fotbal, to se není čemu divit. Je mu osmnáct, takže bohužel spolu do třídy nechodíme. Mám ho velmi ráda, má krátké černé vlasy a je vysoký.Hodně lidí se ptalo, proč spolu nechodíme, protože s Rickem trávím dost času. Ale ještě není ta správná chvíle. Sotva jsem zavřela dveře od domu, tak už na mě volal Rick. Pozdravila jsem ho a usmála se."Dneska si jdeme zaběhat, nezapomeň"zatvářil se vtipně. "Neboj, na tohle se vždycky těším nejvíc" a poplácala jsem ho po zádech. Šli jsme pomalou chůzí,bylo ještě brzo.

Když jsme došli před školu, tak se Rick na mě zářivě usmál. "Takže dneska ve 14:00". "Dobře pa" zamávala jsem na něj. Škola byla dnes velká nuda, naše učitelka chemie, zase ukazovala stejné pokusy pořád dokola. Už jsem chtěla být doma a zaběhat si s Rickem. Sedm hodin skončilo a mi mohli jít domů. Chtěla jsem počkat na Ricka, ale on byl rychlejší. "Ahoj Cary, jak ses měla" zdvihl obočí. "Ahoj Ricku, znáš to, všechno stále dokola". Šli jsme domů. Rick obdivoval vojáky. Povídal mi, že by se chtěl stát vojákem. Hraje rád na kytaru a vymýšlí písně o vojácích.Postavu na to má. Každý den cvičí, dvakrát týdně s ním chodím běhat. Takže by ho vzali do armády hned. Učí mě někdy střílet, protože jeho děda ho dlouho učil a já se zeptala jestli by mě neučil."Tak ve  14:00, ano"."Jasan". Usmál se a já mu úsměv oplatila.

Vstoupila jsem do domu a táta s mámou seděli v obýváku a dívali se na televizi.Jenom jsem je pozdravila a rychle utíkala nahoru. Vstoupila jsem do pokoje, mé osmi lete sestry Jess."Ahoj Jess"."Jéé ahoj Cary". Klekla jsem si a ona mě objala. Mám ji velmi ráda, někdy ji beru jako dceru. Rodiče Jess věnují taky moc času. Ale já na ni dávám pozor. Kdyby jí někdo chtěl něco udělat, přísahám že bych ho zabila."Jak ses dnes měla"a posadila ji na postel. "Dneska to bylo super, vůbec jsme se neučili a končili jsme ve 12:00. "Oo to se máš. Já si za chvíli půjdu s Rickem zaběhat a jak se vrátím, tak si něco zahrajeme, ano ? "  "Jupíí".Ještě jednou mě objala a zašeptala mi do ucha "mám tě ráda Cary, si nejlepší sestra". V tu chvíli se mi s toho do očí vlily slzy. Byly to slzy štěstí. "Tak jo Jess, teď jdu do svého pokoje a potom půjdu s Rickem". "Dobře, užij si to". "Děkuji".Lehla jsem si do postele. A sebrala do ruky knížku Pátá vlna. Musím ji číst od rána až do večera. Strašně se mi líbí, příběh knihy. A trochu si připadám jako Cassie, která je hlavní postava. Zajímám se taky hodně o vesmír, někdy ně napadlo, že jsou ty sny s toho, jak jsem v tom ponořená. Ale to je blbost. Chvíli jsem si četla a podívala se na hodiny. Za 10 minut 14:00. Položila jsem si knihu na stůl a šla se obléct. Na sebe jsem si dala,červené tílko, legíny a dala si vlasy do gumičky. Nazula si boty a šla jsem čekat na Ricka.

A jak nečekaně, Rick už čekal. Díval se na mě udiveným pohledem a měl přimhouřené oči. Nevěděla jsem co dělá."Ale ale slečno Redová, máte deset sekund zpoždění". Vyprskla jsem smíchy a udeřila ho do ramene."Ty si vůl, víš jak jsem se leklo co se děje". "Všiml jsem si že se tváříš nějak divně" řekl se smíchem." Můžeme" zeptal se. "Až po tobě" naznačila jsem rukou.Ze začátku jsme utíkali pouze po klusem. A po chvíli jsme už běželi. Museli jsme běžet, přes les a na kopec Little Mountain. Díky Rickovi mám dobrou výdrž. Už jsme běželi na horu. Trochu zpomalil, byla jsem hned za ním."Tak co krásko, už budeme nahoře"."Jo...ještě kousek". Konečně jsme doběhli na Little Mountain. Sedli jsme si a oddechovali a přitom jsme se dívali na západ slunce. Větřík jemně pofukoval, bylo to poklidné. "Tohle miluji, ten krásný západ slunce"."Jo, to já taky" odpověděl. Povídali jsme si asi dalších deset minut. Přitom jsem měla opřenou hlavu na jeho rameni. Za chvíli byla tma a vyšli na oblohu hvězdy."To je nádhera"a dívala jsem se nahoru. "A může to být ještě krásnější" řekl Rick a díval se na mě. Já jsem se za červenala a usmála. Chytl mě za ruku a já mu dala svou kolem ramena. Pomalu jsme se k sobě blížili a políbili jsme se. Bylo to nádherné, po čtyřech letech kamarádství, jsme byly něco víc, něco nás k sobě spojovalo. "Mám tě rád". "Já tebe taky". Objal mě. Já mu položila na rameno hlavu. A byla jsem šťastná jako nikdy. Chtěli jsme se znovu políbit, ale najednou to začalo.  

Konec první části.