Invaze (Apokalypsa si pro nás přišla)

Část 27.Zásoby.

Cary

Když jsem se vzbudila, Rick spal. Přemýšlela jsem o tom snu, doufám, že to bylo jenom jednou co my zase vlezli do hlavy.Byla jsem moc ráda, že jsme tady, nedokážu si představit, že by jsme byly ještě ve městě. Přijely jsme právě včas.A už víme jaká je čtvrtá vlna.Rick se akorát probudil.Chvíli jsme si povídaly a potom šli dolů.Sedly jsme si ke stolu a všichni se najedly."Dneska jdu k pana Roeovi na zkoušku s mandolínou"řekla jsem."Dobře, my budeme asi dnes doma"řekl taťka."Já dnes půjdu na večer se Stevem ven"řekl Rick."Dobře, já se zase domluvím s Chloe a taky někam zajdeme"řekla jsem.Když jsem se najedla, taťka mě ještě zavolal k sobě do pracovny."Co se děje"zeptala jsem se.Taťka držel nějaký maličký přístroj, snad malou kuličku."Co to je"."Cary, na tomhle jsem pracoval velmi dlouho, nevím jestli to funguje, ale jestli ano, tak si to vezmi.A použij to, v případě nutnosti, když je člověk na pokraji smrti, tak ti to může zachránit život"."Děkuju tati"."Nemáš zač, snad to nebudeš muset použít".Schovala jsem si to do košile a šla za panem Roem.Cestou jsem potkala plno lidí, některé jsem už znala.

Pan Roe seděl před domem na verandě a ladil mandolínu.Když mě spatřil, mávl na mě.Taky jsem na něj mávla.Sedla jsem si na židli na proti pana Roe.Hrály jsme vše co nás napadlo.Po hodině hraní, jsem řekla co jsme se včera dozvěděly od seržanta."Ano, Chloe mi říkala, o těch vojácích"."Museli si projít peklem, takový nečekaný útok"řekla jsem."A jak dlouho se ti zdají ty sny"zeptal se."Zdáli se mi velmi často, ještě před apokalypsou.V průběhu první a druhé vlny.A pak to na dlouhou dobu přestalo.Tohle bylo ale jednou po dlouhé době.Dokonce mi sami oznámili, že mi do hlavy už nepolezou.Vypadá to, že mi chtěli jenom říct, že nastala čtvrtá vlna"."Tak snad tě už nechají být"."Snad ano"."Já už tedy pomalu půjdu, děkuji moc za zkoušku a vyřiďte prosím Chloe, že večer půjdeme ven"."Dobře, zatím se měj"."Vy taky, nashledanou"."Ahoj Cary".

Šla jsem domů a po cestě jsem potkala seržanta."Ahoj Cary"."Dobrý den seržante.Děje se něco"."Ne, dneska ale jede skupinka vojáků pro zásoby do starého menšího tábora.Je kousek odtud"."A je to bezpečné"."Neboj se, jsou to zkušení vojáci a jenom přijedou pro zásoby a hned se vrátí"usmál se seržant.Pomalou chůzí jsme šli k nám.Napadla mě nebezpečná věc, ale chtěla bych to zkusit."Seržante, chci se zeptat, mohla bych jet pro zásoby společně s vojáky"řekla jsem nejistě."Proč tam chceš, vždyť víš co je tam venku"podíval se na mě starostlivě."Vím, budu opatrná"usmála jsem se."Jestli ti to tvůj táta povolí, tak ano, ale musíš mi slíbit, že budeš opatrná Cary"řekl seržant a díval se mi hluboko do očí."Ano"."A proč vlastně chceš ven, vždyť tady si v bezpečí"."Ani vlastně nevím, chci taky pomoct a ne se tady schovávat"."Tak to mě podrž, nikdy bych nečekal, že mi tohle řekne civilista a ještě holka, nic proti"usmál se a díval se na mě udiveně."V pořádku, půjdete teď k nám"zeptala jsem se."Ano, půjdu, protože chci vědět, jestli tě taťka pustí."A Cary, bojoval někdo s vaší rodiny ve válce"zeptal se."Ano, nebudete mi věřit, ale náš rod, je založen na vojácích.Můj děda bojoval v koloniální válce proti Britům.Další děda v Občanské válce.Další v první, čtvrtý ve druhé.A Ve Vietnamu.A táta byl v Afghanistánu"usmála jsem se."To snad není pravda"zasmál se seržant. 

Došly jsme k nám.Taťka si četl a Rick něco spravoval."Á dobrý den seržante, co se děje"zeptal se taťka a zavřel knihu."Dobrý den, jenom chci říct, že dnes jede skupinka vojáků do starého tábora pro zásoby.Naloží je a hned jedou zpátky"."Ano a co chcete tím říct"zeptal se nejistě taťka."Chci jet s nimi"řekla jsem.Taťka se nevěřícně podíval."Cary, můžeš prosím se mnou do pracovny"řekl taťka.Už teď jsem věděla, že mě nepustí."Zavři prosím dveře".Taťka stál u okna a díval se ven."Proč, proč tam chceš jet, když ještě víš, co je tam venku"řekl trošku rozlobeně."Já vím, že je to šílené, ale nechci tady jenom sedět, chci taky pomoct"řekla jsem pevným hlasem."To ne, víš ,že to nejde"."Že to říkáš zrovna ty, válečný hrdina"."To sem netahej Cary.Je to příliš riskantní a nechci riskovat, že se ti něco stane"."Ale jenom pojedeme pro zásoby a za chvilku jsme zpátky".Taťka se na chvíli zamyslel."Ale jenom jednou, víckrát ne"řekl."Děkuju, moc děkuju"řekla jsem."Ale i tak se mi to nelíbí, ale je to tvoje rozhodnutí"řekl taťka.Vyšli jsme z pracovny.Seržant se na nás s ostatními díval."Tak seržant, můžu jet"."Tak jo"řekl seržant, ale šlo na něm vidět, že není moc rád."Pane Reede, můžu jet taky"řekla nejistě Catherine."Ty chceš jet taky"řekl nevěřícně taťka."Pokud by to šlo"řekla Catherine."No ,tak dobře, je to vaše rozhodnutí, asi vás neudržím"řekl taťka."Děkuju"řekla Catherine."Tak tedy za hodinu před bránou, pojedete s poručíkem Cooperem"."Dobře"řekli jsme."Zatím nashledanou"a odešel.

"Jdu na chvíli do pokoje"řekla jsem.Lehla jsem si a byla jsem ráda, že mě taťka pustil, ale nečekala jsem, že bude chtít i Catherine.Ale jsem ráda, aspoň tam nebudu sama.Rick vstoupil do pokoje."Ahoj Ricku"."Ahoj Cary".Posadila jsem se a Rick si sedl vedle mě a chytil mě za ruce."Proč tam chceš Cary, i Catherine tam chce, proč"řekl klidně."Protože chci taky pomoct"."Tím, že se necháš zabít, proč raději nepomůžeš v táboře"."Protože chci se podívat i ven, neboj se, budu dávat pozor, i na Catherine.Seberu si i M16, kdyby náhodou"."Tak dobře, ale slib mi, že pojedeš jenom jednou"."Dobře".Usmál se a políbili jsme se a objala jsem Ricka."Nerad bych tě ztratil, jednou mi to stačilo, víckrát ne"."Neboj, do večera jsme zpátky.A jedeme do lesa co je vedle města, je sice veliký, ale s Chloe ten les známe jako svoje boty.Už od malička jsme tam chodily, známe každý kout"."Tak aspoň, že tak".Na chvíli jsme si lehly.Skoro jsem usnula.

"Cary"uslyšela jsem."Cary vzbuď se, už musíme"řekla Catherine."Jo, dobře".Probudila jsem Ricka.Taťka s Jess Rickem a i s Roevími nás šli doprovodit.Seržant čekal i se skupinkou vojáků před autem u brány."Tak holky, tohle je poručík Cooper s jeho třemi muži pojedete do starého tábora"řekl seržant.Pozdravili jsme je.Cooper vypadal mile i jeho muži."Tak buďte opatrní"řekl taťka."Neboj"řekli jsme.S Rickem jsme se políbili.Chloe ke mě přišla."Buďte opatrné a něco ti dám na cestu".Vytáhla Henry 1860."Vem si ji, třeba se ti bude hodit"usmála se."Děkuju Chloe".Nastoupily jsme do Hammeru.Zamávali jsme ostatním."Tak holky, nebojte za chvíli budeme zpátky"usmál se poručík."A pokolikáté už jedete"zeptala jsem se."Asi po dvacáté, jezdíme docela často"řekl poručík.Asi po deseti minutách, jsme dojely do tábora, nebo to co po něm zbylo.

"Tak jsme tady"řekl poručík."Držte se u nás, nabereme zásoby se stanů a pojedeme zpátky"."Dobře"řekli jsme.V tomhle lese poznám asi každý strom, v tom je moje výhoda.M16 jsem držela v rukách a Henry 1860 jsem měla na zádech.Catherine šla za poručíkem, aby mu pomohla sebrat zásoby.Já a jeden vojín jsme hlídali.Kolem je plno hustých stromu a kopečků.Vůbec se mi to nelíbí."Děje se něco slečno"zeptal se vojín."Mám divný pocit, asi nejsme sami"."Jenom klid, ještě pár minut a jedeme pryč"usmál se.Uslyšeli jsme křupnutí."Slečno, taky jste to slyšela"."Jo slyšela, musíme pryč".Poručík vyšel ven i s Catherine a daly bedny do auta."Tak můžeme jet"řekl poručík.Už jsme byly u auta, když v tom jsme uslyšeli výstřel jako z děla."K zemi"zakřičel vojín.Vojín si stoupl přede mě a na mě vyprskla krev.Vojín padl k zemi.Začala jsem střílet na malý kopeček, který byl nad táborem i s vojáky."Utečte slečno, rychle"řekl poručík."Musím najít svoji kamarádku"."Utečte, my vás doženeme"zakřičel.Začala jsem utíkat skočila jsem s malého svahu a schovala se pod velkým kamenem.Celým lesem se ozývali výstřely, až ustáli.Slyšela jsem kroky blízko u mě.Někdo stál na kameni."Ta holka utekla"řekl neznámí a drsný hlas.Držela jsem si pusu"Musíme ji najít"."Ano pane".Ještě chvíli jsem tam potichu seděla.Potom jsem se vzchopila a šla opatrně do tábora.Všichni leželi na zemi.     

Rychle jsem přišla k poručíkovi.Ten byl postřelen a sotva mluvil."Poručíku, vydržte"."Slečno Reedová, běžte rychle pryč.A tohle předejte prosím generálovi".Vytáhl papírek."A hlavně utečte".Poručík zachraptěl a zavřel oči.Byla jsem strašně vyděšená.Musela jsem najít Catherine."Cary"uslyšela jsem za sebou."Panebože Catherine".Držela si ruku pod ramenem a sotva šla.Podepřela jsem ji."To bude dobrý, hlavně vydrž, kousek odtud je jeskyně".Po chvíli jsme došly do jeskyně, kterou znám.Opatrně jsem položila Catherine a držela ji."Catherine, musíš teď vydržet ano"řekla jsem a po tváři mi stékali slzy."Běž pryč, já tě budu jenom zpomalovat"."Ne zůstanu tady s tebou"řekla jsem.

Konec dvacáté sedmé části. :)