Invaze (Apokalypsa si pro nás přišla)

Část 3.Čtyři jezdci.

Cary

V televizi, mluvil neklidným hlasem reportér, někde uprostřed pouště."Máme tady zajímavou zprávu, dozvěděli jsme se, že oblast 51 je zcela zničená.A nejzáhadnější je, tenhle portál, nebo co to je".Před reportérem, byl modrý portál.Když se mi zdál sen, tak než jsem se dostala na měsíc, letěla jsem v modré hmotě.Začala jsem se potit, ale musím zachovat klid, ještě nevím co to je."A podívejte se něco se děje"vykřikl reportér.Portál začal oslnivě zářit.A šlehali z něj blesky."Ustup trochu s kamerou, tak a teď to toč".Ozvala se rána a s portálu vyjeli čtyři jezdci.Byly zahalení a vypadali jako mimozemšťané.V tu chvíli jsem ztuhla a dívala se, co se bude dít."Co to sakra je, pořád to toč".Jeden z jezdců přijel k reportérovi a podíval se do kamery."Tak slabí, tak bez mocní.Ted teprve poznáte co je hněv, připravte se na první vlnu, která vás oslabí.Měl temný hlas, ale neukázal celou tvář.Všichni drželi v ruce žezlo, nebo to tak aspoň vypadalo.Jezdci přijeli k portálu.Ten co právě mluvil, bouchl do země svým žezlem.Poušť Nevada, je od nás hodně daleko, ale ta rána, šla cítit pod námi.Všechno se zachvělo."Brzy se zase ukážeme".A zmizeli v portálu, který se za nimi zavřel.Kamera se vrátila do studia.Reportér chvíli nic neříkal."Ta....takže tohle byl nejnovější záběr, který vám můžeme dodat.Dostali jsme zprávu, že mají všichni zůstat ve svých domovech, nebo se od nich nevzdalovat.To je prozatím vše, hodně štěstí.Dívala jsem se před sebe a vůbec jsem se nepohnula.Byla jsem s toho všeho v šoku.Tatka vypnul televizi a přišel ke mě."Cary, Cary, CARY"zatřásl se mnou."Co"vyhrkla jsem vyděšeně."To bude dobrý, ani nevíme co to bylo"."Musím za Rickem"."Cary, říkali že nemáme vycházet z domovů"řekla mamka."Řekli, že se nemáme vzdalovat a já jdu přeci za Rickem, tam jsem taky v bezpečí".Dala jsem si na sebe mou oblíbenou červenou košili a vyrazila na proti.

Šla jsem přes cestu a cítila jsem jak se vítr zvedá.Zrychlila jsem a přišla k Rickovím dveřím.Zaťukala jsem a otevřela mi Rickova mamka."Ahoj Cary, co potřebuješ"zeptala se mě s úsměvem."Dobrý den, paní Hillová, je doma Rick"."Ano je, pojď dál, je ve svém pokoji"."Dobře, moc děkuji".Vyběhla jsem nahoru a potichu otevřela dveře.Rick seděl otočený zády ke mě.Díval se z okna a hrál na kytaru.Sedla jsem si potichu na postel a poslouchala jak hraje.Hrál pomalou písničku a zpíval, hrál i zpíval moc hezky.Po chvíli dohrál a otočil se na mě.Trochu se lekl a pak se usmál."Ahoj Cary"."Ahoj Ricku"."Si tady už dlouho ?"Tak dlouho, abych slyšela tvoji krásnou písničku".Usmál se, přišel ke mě a políbil mě.Sedl si vedle mě na postel."A co se děje"zeptal se a chytl mě za ruku.Chvíli jsem mlčela."Viděl si co se stalo u oblasti 51".Podíval se do země neklidným pohledem."Jo....viděl, je to hrozný"."To je a nejhorší je, že jsou to ti jezdci z mého snu".Rychle se na mě podíval."Jak to myslíš"."Jak jsem ti říkala, že se mi zdá pořád dokola sen, že jsem na měsíci.Tak ti čtyři jezdci, byly v mém snu"přeběhl mi mráz po zádech."Nevím co mám dělat Ricku, docela se bojím co se bude teď dít".Přitiskl si mě k sobě a rukou mi jezdil po vlasech."Cary, já na tebe budu dávat pozor, ať se děje cokoliv.To bude dobrý"."Jsi moc hodný, já vím že na mě budeš dávat pozor Ricku, ale obávám se, to co teď přijde, bude něco apokalyptického.Slyšel si co říkal, připravte se na první vlnu"."Tak počkáme co se bude dít.Dojdu pro pití ano" ?"Dobře, děkuji".Napadlo mě, že je to docela, jako z mé knihy Pátá vlna, taky tam byly vlny, ale místo jezdců byly mimozemšťané.Lehla jsem si na Rickovu postel a pomalu se mi zavírali oči.Bylo toho na mě dneska moc.A za chvíli jsem usnula.

"Cary, tak už si nás viděla"řekl temný hlas.Byla jsem zase na měsíci."Co od nás chcete"."To se brzy dozvíš, sleduj oblohu, brzy se všichni ukážeme."Proč mi tohle děláte, už jste seslali první vlnu, tak mi už přestaňte lozit do snů"už jsem skoro křičela."Myslíš si, že je to tak jednoduché, ale to není.Brzy poznáte, co je zkáza"."Aspoň mě nechte být, nás všechnýý".

"Cary,Cary probuď se".Uslyšela jsem Rickův hlas, probudila jsem se a málem vyskočila z postele.Rick mě právě chytl."Klid klid, už je to dobrý, jsem tady".Byla jsem zase zpocená, ale tentokrát jsem se tak moc neklepala, byla jsem spíše vyčerpaná."Zase se mi o nich zdálo".Položil mi ruce na rameno a hladil mě.Každý jeho dotek mě velmi uklidňoval, cítila jsem se v bezpečí."A co se dělo tentokrát"."Říkali, že se mám dívat na oblohu, brzy se ukáží všichni.A že poznáme, co je to zkáza"."Byl to jenom sen, ve snu ti nic udělat nemůžou"."Ve snu ne, ale když se probudím, jsem strašně zpocená a vyčerpaná".Kolik je vlastně hodin"."20:00, spala si dvě hodiny, už jsem si  chtěl jít lehnout za tebou, ale začala si mluvit, tak jsem rychle k tobě přiskočil a snažil se tě vzbudit"."20:00, mamka mě zabije".Chtěla jsem rychle vstát, ale Rick mě zastavil.A udělal dobře, daleko bych nedošla, byla jsem vyčerpaná."Klid, všechno jsem zařídil, řekl jsem tvým rodičům, že jsi u nás a usnula si"."Jéé, děkuji, si hodný"objala jsem ho."Tak, mohu si lehnout za tebou"trochu se usmíval a já věděla že si dělá srandu, že se ptá na tohle."Ne nemůžeš, raději si lehni vedle postele"řekla jsem pobaveně."Tak jo," pokrčil rameny a začal si stlát vedle postele."Ne počkej, já vtipkovala"rychle jsem za reagovala.Začal se smát."Vždyť já taky".Hodila jsem po Rickovi polštář, který se mu odrazil od hlavy."Ty si blb, já myslela že si jdeš vážně lehnout vedle postele"."Já vím, dostal jsem tě, v tom jsem dobrý.Začali jsme se smát."A ještě v něčem si vážně dobrý".Sedla jsem si na postel a přitáhla si Ricka k sobě, nebo on spíš mě, k sobě.Dlouze jsem ho políbila."Ne, v tom si dobrá ty"zašeptal mi do ucha.Usmála jsem se.Rick si lehl vedle mě.Položila jsem mu hlavu na rameno a přitiskla se co nejblíže.Jednou rukou mi držel moji ruku a druhou mi dal kolem pasu.Ještě jednou jsem ho políbila."Dobrou Ricku"."Dobrou Cary".

Ráno jsem byla nádherně vyspaná, už se mi nic nezdálo.Rick ležel vedle mě, a pořád mě držel za ruku.Dívala jsem se na něho jak spí.Jsem velmi ráda, že jsme spolu.Mám ho moc ráda.Asi za deset minut, se Rick probudil.Ospale se na mě podíval a usmál se."Ahoj zlato"."Ahoj hezoune"."Jak si dlouho vzhůru"."Asi deset minut".Dala jsem mu pusu a vstali jsme."Budu muset jít domů, naposledy jsem doma byla, včera odpoledne"."Dobře, však se uvidíme"."Jdu se upravit do koupelny"."Dobře, počkám".Učesala jsem se a opláchla si tvář.Cestou do Rickova pokoje, jsem potkala jeho dvanácti leťou sestru Catherine.Má štíhlou postavu a dlouhé blond vlasy."Ahoj Cary, ani jsem tě včera nestihla pozdravit"."Ahoj Catherine, jak se máš"."Jo jde to, všechno je dobrý, až na to co se děje"."Myslíš tu věc v televizi"."Jo, ale snažím se na to nemyslet"."To já taky, zatím se měj"."Ty taky Cary".Mávli jsme na sebe a já šla za Rickem."Tak já pomalu půjdu, dám ti ještě dnes vědět"."Dobře Cary, jdu tě vyprovodit."To budeš hodný".Venku svítilo slunce a pofukoval slabší vítr."Tak jo, zavolám ti"."Dobře"usmál se.Políbili jsme se a já pomalu šla.Chtěla jsem přejít přes cestu a slyšela jsem pískáni pneumatik."CARY, POZOR".Než jsem stačila za reagovat, chytl mě Rick a skočil se mnou před náš dům."Co....co se stalo"řekla jsem vyděšeně."Málem tě ten idiot srazil".Z auta vystoupil chlap, který byl taky vyděšený."Hej, jste normální, málem jste ji srazil"volal na chlapa Rick."Já..já se moc omlouvám, ale to auto s ničeho nic přestalo fungovat.Na chvíli jsme se zarazili.Podívala jsem se na cestu před námi a nemohla jsem tomu uvěřit."Ricku koukni".Na cestě o pár metrů dál, začali auta zastavovat, prostě přestali fungovat, všechny dopravní prostředky přestali jet."To snad není pravda"řekl Rick."Ricku, myslím že tohle je první vlna".

Konec třetí části.