Invaze (Apokalypsa si pro nás přišla)

Část 33.Musíme vyčkat.

Cary

O dvě hodiny později

Ležela jsem na posteli a Chloe seděla a česala si vlasy.Venku byla už tma, bylo skoro 20:00.Většina lidí si zalezlo do svých pokojů a vojáci za ujmuli pozice."Ty se teda upravuješ"řekla jsem."Jo, je to už dlouho, co jsem byla naposledy s klukem venku".Usmála jsem se."To je mi divné, kdo to předtím, než jsme vstoupily do tohohle tábora říkal, že je lepší když nemá nikoho"řekla jsem vtipně."Hele, nedělej si ze mě srandu"zasmála se."Ne, promiň, já to nemyslela špatně"."Já vím"."Já z vás pořád nemůžu, jak jste si ze mě udělali srandu, že jsem tě nepoznala"."Jo, dostali jsme tě"."Jo, to teda jo, však já jsem se tak dívala, že kdo to je a najednou vždyť to je Chloe.Ale fakt ti to sluší"."Děkuji"."Abych pravdu řekla, velmi se mi tady líbí.Je to tady hodně bezpečné"řekla jsem."To je pravda, jako v našem táboře se taky cítím bezpečně, ale tady je to vysoko v horách a taky dobře hlídané"řekla Chloe."Ale i tak se musíme po zítřejším dnu vrátit"řekla jsem."Jo, to musíme.Ale když jsme ještě tady, tak si to užijeme"řekla Chloe."Jo, ale já si na chvíli lehnu a potom když tak zajdu za Tess"."Dobře, tak se tu zatím měj a já už půjdu za Kanem"."Dobře, užijte si to"."Děkuji, tak ahoj Cary"."Ahoj Chloe".Zavřela dveře a odešla.Chvíli jsem přemýšlela, jak se asi teď mají v táboře, co dělá taťka s Rickem, nebo Catherine s Jess.Ale jsem klidná, protože vím, že jsou na bezpečném místě.A za dva dny je uvidím.Právě bylo 20:00, tak jsem si řekla, že si aspoň na hodinu zdřímnu.

Chloe

Čekala jsem, že budu trošku nervozní, ale naštěstí nic.Kane se vyšel ze svého pokoje.Hned jak mě spatřil se usmál a šel mi naproti."Ahoj Chloe, sluší ti to"."Ahoj Kane, děkuji.Kam půjdeme"."Znám jedno hezké místo, je tam nádherný výhled"."Jo, tak to beru".Chytla jsem ho za ruku a šli jsme.Šli jsme kousek za tábor.Ať se člověk pohnul kamkoliv, všude byl výhled.Tábor byl postaven skoro na vrcholku hory.Ale nepředstavujte si nějakou velkou horu, no je velká, ale ne nějaká obrovská.

Vystoupali jsme o kousek výš a sedli si."Tak a jsme tady"řekl Kane."Je to nádhera.Lepší místo, v téhle době snad není"."Jo, to si taky říkám".Šli tady vidět nádherně hvězdy, celé lesy a celá krajina.Bylo to super."Kane"zeptala jsem se."Ano Chloe"."To modré, co se žene těmi lesy, je mlha"řekla jsem nevěřícně."Ano, bohužel ano"."Ale z výšky to vypadá docela hezky"."Jo, z výšky ano, ale být teď tam dole, by bylo drsný"."Už se stalo, že někdo z vašich lidí zůstal v mlze"."Jo, pár jich bylo"."Jak si tohle místo našel".Usmál se.Jednou jsem si řekl, že se půjdu projít.A dorazil jsem tady.A pak jsem sem začal chodívat.No a teď jsme tady spolu"."A můžu se tě zeptat, jak jste se sem s Tess dostali"."Jsme s tamhle toho města"ukázal prstem."Vy jste odtamtud, já a Cary jsme hned vedle s toho malého městečka"."Vážně"."Ano, to je dobrý".Usmála jsem se."Když zasáhla první vlna, bylo to ještě dobrý i když zasáhla druhá."Ale při třetí zemřela máma a pak taťka.Museli jsme se sestrou nějak přežít.Doma jsme měly jednu zbraň, tak jsem ji sebral.Oblíkly jsme se do terénu a sebou jsme si vzali jídlo a pití.Věřili jsme tomu, že narazíme na nějaký tábor.Tak jsme šli do lesů a pak jsme měly namířeno do hor.Ani jsme nevěděli, jestli něco najdeme, prostě jsme věřili, že tady bude tábor.A zachránili nás, tak jako vás, seběhlo se na nás několik kousavců a najednou se ukázali čtyři bojovníci a zachránili nás.Ale neomráčili nás, protože v táboře bylo málo lidí a ti první co jsem přišli, znají polohu tábora.Velitel nás k sobě přijal a oba jsme trénovali.Když viděl, že jsme fakt dobří, tak nás povýšil a pak přišlo víc lidí.Mohly jsme je učit.Tess, je vůdčí typ, viděl jsem to na ni, když velela skupince bojovníků.Trénovala každý den.No a teď je velitelka a já trénuju vojáky"."Hezký příběh"řekla jsem."A co ty, jak to všechno u tebe začalo"podíval se na mě s úsměvem."Můj příběh není tak zajímavý, ale řeknu ti ho.