Invaze (Apokalypsa si pro nás přišla)

Část 36.Je krásné být zpátky.

Cary

S úlevou jsme vstoupily do našeho tábora. Vojáci u brány nás přivítali a usmívali se. Seržant, ten....no, ten je vysmátý pořád. A šli jsme za ním. Zastavili jsme se u tanečního parketu. Seržant se otočil."Tak co holky, asi nám máte toho co povyprávět"řekl seržant."No, to tedy máme, ale jestli je to možné, tak než půjdeme za rodinou, bylo by možné jít za generálem"zeptala jsem se."Jasně, generál je jako vždy, ve své kanceláři, nebo aspoň by tam měl být. Mám vás tam doprovodit, nebo trefíte sami"zeptal se."Trefíme sami, ale ještě jestli vás můžu poprosit, byl by jste schopný, být tady tak za deset minut a počkat na nás"zeptala jsem se."Jasně, tak za deset minut. Jo a holky, nezapomeňte na své průkazy, aby vás tam pustili"."Jistě, tak zatím seržante". Mávli jsme rukou a šli směrem k hlavní vojenské budově.

"Tak to by zatím bylo, svou misi jsme splnili"řekla Chloe."Jo, to splnili, ale nevím jak mám říct Rickovi a Catherine, že jejich rodiče jsou živí a zdravý. Jako je to dobrá zpráva, ale že jsou docela blízko a nemůžou přijít"řekla jsem a povzdychla si."To zvládneš, oni to pochopí a aspoň budou rádi, že jsou jejich rodiče v pořádku, než aby si mysleli, že se jim něco stalo"usmála se Chloe."Máš pravdu, už se těším až se zase uvidíme, ale nejprve musíme doručit dopis od velitele horských lidí generálu Fordovi"řekla jsem.U v chodu do budovy vždy stojí dva vojáci. Ukázali jsme průkaz a bez problému nás pustili dovnitř. Procházeli jsme zase dlouhými chodbami. Lidé tady, mají fakt rušno. Všude tady pobíhají a každý z nich něco řeší. Chvílemi si nás prohlížejí, protože nás tady někteří ještě neviděli. Generál Ford má kancelář skoro navrchu. Ale jak procházíme těmi chodbami, tak nám to ani tak nepřijde. "A jsme tady"řekla Chloe."Snad tam bude"řekla jsem. Zaklepala jsem a ozval se generálův hlas."Vstupte".Vešli jsme dovnitř. Generál seděl u stolu a něco psal.Když se na nás podíval, hned se široce usmál."Zdravíme generále"."Kdopak se to za námi přišel podívat. Rád vás vidím"řekl nadšeně."My vás taky generále"."A jaké máte zprávy, co horští lidé"zeptal se."Proto jsme přišli za vámi. Jou to milí lidé a velmi obětavý. Zachránili nás a chovali se k nám, jako kdyby jsme tam byly už dlouho"."Tak to je dobrá zpráva a co jejich velitel říkal na spojenectví"."Proto jsme přišli za vámi"řekla Chloe a podívala se na mě. Já vytáhla s kapsy obálku a podala ji generálovi."Copak to je"zeptal se udiveně."Prý vám to máme předat, je to od velitele horských lidí"řekla jsem."Nevíme co se tam píše, ale asi to bude ohledně spojenectví"řekla Chloe."Dobře, děkuji vám, přečtu si to, domluvím se s mými důstojníky a potom vám dám vědět"usmál se a kývl."Jistě"řekla jsem.Rozloučili jsme se a šli k tanečnímu parketu, kde na nás čekal seržant, přesně na čas, jak jsme se domluvili.

  "Seržante, vy jste tady přesně na čas, šel jste vůbec pryč, nebo tady na nás čekáte celou dobu"zasmáli jsme se."Chvíli jsem zvažoval, že si tady sednu a počkám, ale potom jsem si šel popovídat s vojáky co jsou u brány"."Dobře, tak můžeme vyrazit"řekla jsem."Budou šťastní jako nikdy. Vaše obě rodiny, byly od té doby co jste odešli skoro pořád u sebe. A mluvili jenom o vás"."Vážně, jak milé"řekla Chloe."A podle mě, bude tvoje rodina Chloe zase u tvojí rodiny Cary"zasmál se."Tím lépe, aspoň se přivítáme všichni najednou"řekla jsem. Seržant se usmál. Už jsme se blížili k našemu domu. Slyšeli jsme, jak se tam smějí a mluví docela nahlas."Jako bych nic neřekl"řekl pobaveně seržant. My jsme se zasmáli."Podle mě tam jsou od té doby co odešli"řekla Chloe a nespouštěla dům z očí."Ani bych se tomu nedivila"řekla jsem."Seržante, zaklepejte a řekněte třeba, že máte překvapení, a my vyjdeme z rohu"řekla jsem a podívala se na Chloe, co řekne. Chloe mi poklepala na rameno a široce se usmála."Jo, to bude sranda". Seržant přikývl."Moc rád"a šel ke dveřím."My jsme si stouply asi dva metry vedle seržanta, tak aby nás od hlavního vchodu nešlo vidět. Seržant zaklepal. Otevřel taťka."Zdravím Chrisi"řekl taťka. Chloe otevřela pusu."Jo tak oni si už i tykají"řekla nevěřícně."Pššš"přerušila jsem ji."To tady musela být velká pařba"."Pššš"řekla jsem znovu."Jo jasně, promiň"."Zdravím Johne. Mám pro vás překvapení"mávl na nás. Postavili jsme se a stoupli si ke vchodu. Taťka se na nás s otevřenou pusou asi minutu díval. A pak se nahlas zasmál a obě nás pevně obejmul."Holky zlaté, jak já vás tak rád vidím"málem se rozplakal a my jsme měli co dělat, aby jsme se také nerozbrečeli."Koho tam máš Chrisi"ozval se s verandy za domem pan Roe."To hned uvidíte"zavolal taťka a ukázal na seržanta a na nás abychom šli dovnitř. 

Už dlouho jsem neviděla taťku tak šťastného. Taťka otevřel dveře na verandu a řekl"počkejte tady"."Koukněte koho nám seržant přivedl"a kývl na nás. Vstoupili jsme na verandu. Naše obě rodiny seděli u velkého stolu a všichni se na nás dívali a někteří byly tak překvapeni, že nemohly ani mluvit."Ahoj všichni, tak jsme zpátky"řekli jsme. Všichni se na nás vrhli, jeden po druhém nás objímali. Catherine k nám přiběhla."Ahoj holky, já se na vás tak těšila"a objala nás."Ahoj Catherine. Jess na mě přímo skočila."Ahoj sestřičko"zakřičela."Ahoj drobku"řekla jsem a pořádně ji objala. Pak jsme se přivítali s paní a panem Roeovími. A se Stevem. Potom přišlo to, na co jsem se těšila nejvíc. Rick stál u verandy a usmíval se. Zůstala jsem stát."Vítám tě zpátky krásko"řekl a rozevřel ruce. Zasmála jsem se."Ahoooj zlato"rozběhla jsem se a skočila mu do náruče. Několikrát se se mnou zatočil."Tak rád tě zase vidím"."Já tebe taky". Dlouze jsme se políbili. A asi dalších pět minut, jsem byla v jeho obětí. I když jsme byly prč asi dva dny. Těm nejbližším lidem to přijde jako věčnost."Tak co hrdličky, půjdete si k nám sednout"zeptala se Catherine."Jasně"řekla jsem. Až teď jsem si všimla, že grilují. Taťka řekl seržantovi a't si k nám přisedne.

Po jídle, jsme s Chloe vyprávěli od samého začátku až po konec, naší výpravu."Ale před tím jsem se s Chloe dohodla, že nebudeme zatím říkat o rodičích Hillovích. Chci to potom sama říct Catherine a Rickovi."Takže máme nové spojence"zeptal se taťka."No, ještě nevíme co je napsané v dopise, který jsme předali generálovi Fordovi. Ale já jsem tam s Chloe vítaná"řekla jsem."A až ty lidi potkáte, což by bylo moc super, tak si vás taky oblíbí"řekla Chloe. A tak jsme to stručně probírali asi hodinu. Pak už se pomalu stmívalo. Stále jsme se bavili, každý byl veselí, atmosféra byla krásná. Po chvíli jsem si všimla, že se Steve a Catherine drží za ruce. A poslouchají rozhovory. Pak si Catherine opřela Hlavu o Stevevo rameno. Trošku jsem se zarazila. Chloe se na mě udiveně a šťastně dívala. Jenom tak potichu zašeptala."Oni spolu chodí".Ukázala jsem prstem ať počká. Zašeptala jsem Rickovi."Steve a Catherine spolu chodí". Usmál se podíval se na mě."Jo, hned jak jste odešli, tak za pár hodin byly spolu. Usmála jsem se. Byla jsem šťastná, že jsou spolu. Stevovi je osmnáct a Catherine čtrnáct, ale koho to zajímá. Když se mají rádi, tak je to dobrý. A Catherine vypadá tak na šestnáct, takže by to nikdo ani nepoznal. Podívala jsem se na Chloe a přikývla jsem. Chloe se usmála a ukázala palcem nahoru. Pan Roe se mě zeptal."Cary, nechtěla by si zítra odpoledne přijít, že by jsme si dali zkoušku na mandolínu". Usmála jsem se, protože na mandolínu jsem dlouho nehrála, takže to musím napravit."Jasně, moc ráda".Pan Roe mrkl.Paní Roeová se stále ptala Chloe na Kane, jaký je, jak vypadá. Byla velmi ráda, že má Chloe kluka. Taťka po chvíli ke mě přišel a klenul si."Cary"."Ano tati"."To máš od mámy"řekl klidně a ukázal na květ růže, který mám připevněný ke košili.Usmála jsem se.Ano, byla jsem se za ní podívat".Taťka se usmál a pohladil mě."Zítra se tam jedu podívat, tak jestli chceš, můžeš jet se mnou"."Dobře, moc ráda".Taťka přikývl a šel si zase sednout."Můžu ti něco ukázat"zeptal se po chvíli Rick."Jasně"."Nebude vám vadit, když vás na chvilku opustíme"zeptal se Rick."Ne, jen běžte"řekli všichni.

Šli jsem do domu."Co mi chceš ukázat"."Našel jsme to včera, je to fakt nádhera. Rick mě zavedl do pokoje Jess a Catherine. Otevřel okno a vyšli jsme na malou střechu, co mají holky za oknem. Z jejich střechy šel vidět skoro celý tábor, jak nádherně svítí. A když jsem se podívala na oblohu, tak šli vidět krásně hvězdy."To je....nádhera Ricku"."Jo, to je". Sedli jsme si a já si opřela hlavu na Rickovo rameno."Připomíná mi to staré dobré časy. Města v noci. Třeba takové menší Los Angelos"."To je pravda, je to fakt zajímavé, ale hlavně krásné"řekl Rick."Já jsem se na tebe tak těšila, že to ani nedokážu popsat"."Tak nic neříkej"řekl Rick. A políbili jsme se.

Konec 36 části. :)

Na obrázku Cary a Rick. :)