Invaze (Apokalypsa si pro nás přišla)

Část 8.Jsme spolu na vždy.

Cary

Když jsem se probudila, bylo osm hodin ráno.Rick vedle mě nebyl, slyšela jsem hlasy ze zdola.Zřejmě jsou všichni vzhůru.Převlíkla jsem se a upravila.Potom jsem sešla schody dolů.Všichni seděli u stoli a snídali."Ahoj všichni"řekla jsem ospale."Ahoj Cassie"odpověděli."Jak si se vyspala"zeptal se Rick."Dobře, přímo úžasně, když se mi už nezdají....vždyť víš"Nechtěla jsem mluvit, před ostatními o tom, že se mi zdají, nebo zdáli sny o jezdcích.Rick na mě kývl."O rodičích žádné zprávy"zeptala se Catherine."Ne, ale stále jezdím po okolí a snažím se něco zjistit"odpověděl taťka.Catherine se usmála a kývla.Po snídani, nás všechny taťka zavolal za dům.Stál u dveří do sklepa a usmíval se."Něco vám všem chci ukázat.Těsně před tím než začala první vlna, jsem začal dělat zásoby.A teď se to náramně hodí".Ukázal prstem."Pojďte se něco podívat".Všichni jsme se po sobě zmateně dívaly.Sešli jsme o pár metrů níže a narazil do nás chladný vzduch.Náš sklep, je velmi prostorný.Bez problému by jsme se sem všichni vešly.Nemohly jsme tomu uvěřit, u zdi byly regály a byly plné různých potravin."S tímhle tím, vydržíme hodně dlouho."Po první vlně, jsem věděl, že musím sehnat víc zásob".Tatka stál v rohu a nadšeně se usmíval."Tak to se ti vážně povedlo"řekla jsem udiveně."Souhlasím s Cary pane Reede.Jste vážně borec"řekl Rick a kýval hlavou vedle táty.Mamka s holkami, chodily kolem regálů a dívaly se, co všechno taťka koupil.Když jsme vyšly se sklepa, tak se taťka zastavil a řekl.

"Mám pro vás ještě něco"pousmál se."Tvůj táta válí"řekl vtipně Rick."To mi povídej".Vstoupily jsme do domu a taťka nás zavedl do obýváku."Po první vlně, jsem se bál že přijde něco horšího a budeme se muset bránit".Tatka si klekl a nahmatal rukama u křesla poklop.S otevřenou pusou, jsem se dívala kde se tam vzal ten poklop.Když si taťka všiml mého výrazu, začal se smát."Je to tak, chodily jste po něm a nevěděly že tu je".Když otevřel poklop, tak vytáhl něco zabalené v pytli.Vytáhl dvě M16 a dva Lugery."Vauu, tak tohle už je moc.To je super"řekla jsem."Jo a máme hodně munice, takže to bude stačit na dost dlouho"."Kde jste to sehnal pane Reede"zeptal se Rick."Od mého kamaráda.Byl voják a když přijel zpět, tak si sebral se sebou několik zbraní domů.Před pár dny, jsem k němu přijel.Zeptal jsem se, jestli je pořád ještě má.Souhlasil a dal mi tyhle"."To je úžasný".Mám zbraně ráda, Rick mě dlouho s nimi učil zacházet."Tak teď se cítím bezpečně"řekla jsem."Ricku, ty umíš zacházet se zbraněmi, že"zeptal taťka."Jistě"."Dobře, tak tady máš M16"taťka natáhl ruku k Rickovi, ve které držel M16."Vy mi ji dáváte"řekl nadšeně Rick."Ovšem, protože ti věřím".Rick si ji sebral."Děkuji pane Reede".Tatka s úsměvem přikývl."A já si nechám Luger a druhou M16.A Cary"."Ano"."Tady máš druhý Luger".Chtěla jsem nahlas zakřičet anoo.Ale raději jsem poděkovala.Tatka zavřel poklop a vstal."Tak děti, teď když náš dům bude někdo obtěžovat, tak mu ukážeme, že se má rychle vzdálit"řekl vtipně."S radostí"řekli jsme."Teď už vás nechám, běžte si dělat svoje věci.Jo Ricku, máš teď chvilku čas"."Ano pane Reede, co potřebujete"."Dělám v garáži nový nábytek a potřeboval bych trošku pomoct"."Jasně, tak se můžeme do toho pustit"."Super Ricku"."Za chvilku přijdu za tebou zlato"řekl Rick."Dobře, však nespěchej"usmála jsem se.

Mamka šla do kuchyně, poznala jsem že je docela nesvá s těch zbraní.Mamka zbraně moc nemusí."Mami, kvůli těm zbraním se netrap.Já vím, že je to divné mít doma zbraně, ale můžou nám zachránit život.A v téhle době, začnou být všude po okolí vandalové a když máme tohle, tak jim ukážeme zač je toho loket"."Máš pravdu Cassie, jenom mě to trochu vyděsilo.Ale už je to dobrý"."Tak jo, kdyby něco, budu v pokoji"."Dobře Cary".Vyšla jsem nahoru, nakoukla jsem do Jess a Catherinine pokoje.Jess seděla na posteli a kreslila."Ahoj drobku, kde je Catherine"."Ahoj Cary, u tebe v pokoji, Rick ji omylem vzal nějaké oblečení"."Tak to jo".Vstoupila jsem do svého pokoje.Catherine stála u prádelníku zády ke mě."Catherine".Nic neříkala.Přišla jsem k ní a držela fotku jejich rodičů."Myslíš že je najdeme"zeptala se."Určitě ano, jenom musíme dál hledat".Najednou mě pevně objala.Začala plakat."Mám o mě velký strach Cary"."Šššš, to bude dobrý.Jistě jsou v pořádku a my je najdeme"řekla jsem."To nemůžeme vědět Cary"."Tak budeme v to aspoň doufat"."Jsi hodná Cary, dokážeš podržet"."Dělám to ráda".Hladila jsem ji po dlouhých blond vlasech."Jak to děláš, že máš tak nádherné vlasy"."To se mě už ptala spousta lidí.Já nevím, vlastně si s nimi nedělám nic.Už je mám prostě takové"."Se máš".Utřela jsem ji slzy."Tak co, dobrý"zeptala jsem se."Ano, děkuji ještě jednou Cary.Znovu mě objala a potom odešla za Jess.Přišla jsem k oknu a dívala se po okolí.Nikde nikdo.Všichni byly pryč.Za pár dní se všechno vypařilo, lidé opustili své domovy a jeli do táborů.Někteří tady však zůstali, o pár bloků dál, zůstali bydlet dvě rodiny.Ale očekávaly jsme i vandaly.Lehla jsem si do postele a četla si.Bylo 12:00 hodin odpoledne.Nevěděla jsem co dělat.Nahmatala jsem Luger.Chvíli jsem jen tak, vytahovala a zpátky dávala zásobník.Přemýšlela jsem, jestli to vážně dokážu, jestli dokážu někoho zastřelit.Kdyby to byl někdo, kdo by chtěl ublížit někomu z nás, tak bych ho zastřelila.Ale věřím, že to brzy poznám.Za chvíli jsem slyšela mamku, jak volá, abychom šli na oběd.

Dala jsem si Luger za pas a šla dolů do kuchyně.Během oběda jsme se bavily, co bude dál."Co by, zůstaneme tady jak nejdéle to půjde"řekl v klidu taťka.A měl pravdu, jsme tady dobře ukrytí, máme jídlo, zbraně, velký dům a je nás dost na to, abychom se ubránily.Rick, poslední dobou dělal často nový nábytek s taťkou v garáži, ale nevadilo mi to.Byla jsem ráda, že si rozumí.Po jídle jsem chtěla jít nahoru, ale Rick mě chytl za ruku."Cary, nezlobíš se, že teď jsem s tvým tátou v garáži"."Ne, vůbec ne, jsem ráda že spolu vycházíte"."Tak jo, ještě jdeme něco dodělat a potom přijdu za tebou"."Dobře".Políbily jsme se a já šla do pokoje.Spadla jsem zády do postele.Dívala jsem se na strop a dál přemýšlela o různých věcech.Ale ne dlouho, po chvíli se mi zavírali oči.Ještě pár minut a usnula bych, v tom do pokoje vešel Rick."Ahoj, jsem zpět"řekl šťastně.Trochu jsem sebou cukla."Jee promiň, já jsem vůl."Vzbudil jsem tě, že jo"."Ne v pořádku, já jsem teprve usínala"usmála jsem se.Úsměv mi oplatil.Lehl si vedle mě a jednou rukou mě objal.Chvíli jsme si povídali, pak jsme uslyšely venku auta.Zmateně jsme se po sobě podívaly."Auta"řekli jsme naráz.Podívali jsme se z okna a uviděli jeden hamr.Sešly jsme rychle dolů a taťka s mamkou už byly u dveří.Vyšli jsme ven.Před autem stáli dva zdravotníci a vojáci.Usmívali se a působili mile.Ptali se nás jak se cítíme a jestli jsme v pořádku.Že mají se sebou zásoby a můžou nás zkontrolují.To je dobrý, zásoby máme, ale zkontrolovat nás můžete"řekl taťka.Lékaři nás zkontrolovali a všechno bylo v pořádku.Byly to docela mladí kluci.Tatka se jednoho vojáka zeptal."Seržante, jak to vypadá v terénu, je to zlé".Voják se  na něho podíval a kývl."Ano pane, je to zlé.Často, když jezdíme pomáhat, tak vidíme plno mrtvých nebo nakažených lidí"."Tak to jo, děkuji"řekl taťka.Voják kývl a když byl u auta, tak se zastavil a otočil."Kdyby jste náhodou měl zájem pane, tak se můžete s rodinou přestěhovat do tábora, je na sever od města.Není moc velký, ale místa tam je dost"."To je dobrý seržante, my máme zatím zásob dost, ale děkujeme".Seržant se usmál."A budeme jezdit jednou za týden, tak kdyby se něco dělo, tak počkejte až dorazíme".Tatka kývl.Vojáci byly za chvíli pryč."Tak, máme další ochranu"řekl taťka.Teď jsem se cítila ještě víc v bezpečí.Když máme za městem tábor a budou jezdit jednou týdně.

Pomalu se stmívalo, s Rickem jsme si šli lehnout.Schoulila jsem se mu do náruče."Jsem opravdu překvapen, myslel jsem, že se ti vojáci budou chovat tvrdě.Ale tohle byly dobří kluci"řekl Rick."To jo, teď, když máme za rohem vojáky, kteří stojí při nás, máme velkou výhodu"."A Cary, ať se děje cokoliv, budeme vždycky spolu"."Už teď jsme na vždy spolu a vždycky budeme".Políbily jsme se a šli spát."Dobrou Cary"."Dobrou Ricku".