Invaze (Apokalypsa si pro nás přišla)

Část 31.Můžeme jim věřit ?

Cary

Už jdeme asi čtyři hodiny a teprve jsme prošli půlku lesa.Je velká tma, tak jsme si řekli, že zastavíme a budeme pokračovat ráno.Chloe je dobrý stopař, ale ve tmě to ho moc neuvidí."Je to dálka"řekla vyčerpaně Chloe."Jo, to teda, pokud tam vážně jsou, tak je obdivuji.Udělat si základnu tak vysoko a daleko v horách je fakt něco"opřela jsem si hlavu o strom a dívala se na nebe.Chloe jezdila rukou sem a tam po své zbrani."Moc se mi to ale nelíbí Cary"."Co myslíš"podívala jsem se."Myslím ty lidi v horách, jak můžeš vědět, že nám pomohou"."Nevím, prostě mi něco říká, že za nimi musíme.Když s nimi dohodneme mír, tak máme velkou výhodu"."Tak dobře, ale i tak budu ve střehu, pro jistotu".Chtěli jsme rozdělat oheň, ale raději jsme zůstali po tmě, opřené o stromy.Bylo to příliš riskantní.Sice jsme daleko v lese, ale i tak."A proč se ti to nelíbí, že tam jdeme Chloe"."Protože, ještě než jste přišli do tábora, tak vojáci říkali, že lidi v horách postříleli pár našich vojáků.Nevím proč a co je na tom pravdy, ale něco na tom bude"řekla."To jsem nevěděla, ale určitě to muselo mít svůj důvod.Přece by lidi z hor, nepostříleli jenom tak naše vojáky"řekla jsem."Je to divný, proto jim moc nevěřím.A nebo nám generál Ford něco tají.Ale to jsem jenom tak plácla"pousmála se."Až tam dorazíme, tak uvidíme"řekla jsem."Jo.A prý jde někdy slyšet jejich roh, neví se, jestli je to válečný, nebo jenom na něco upozorňuje".To zní děsivě a zajímavě"usmála jsem se."Pamatuješ, když jsme byly ještě mladší, jak jsme říkali naši oblíbenou větu.Chraň jen hodné"."A zlé nešetři"doplnila jsem ji.A zasmáli jsme se."Na to bych jen tak nezapomněla"."To ráda slyším"řekla.Za chvíli jsme usnuli.

Ráno jsme zkontrolovali zbraně, věci a vyrazili dál.Chloe sledovala každý centimetr aby zahlédla stopu.Někdy jsme si mysleli, že jsme nahrané, ale pak se podařilo objevit Chloe stopu a šli jsme dál.Já jsem se dívala okolo jestli na nás někde nečíhá nečíhá nebezpečí.Ale byl klid, což bylo velmi dobré a Chloe se mohla soustředit."To je stop, že nevím, za jakou mám jít"zasmála se."Tak aspoň se stále držíme"řekla jsem.Uběhla asi hodina a už jsme byly skoro u hor.Byla jsem čím dál více obezřetnější.Protože na to, že se blížíme už k horám, je tady až moc velké ticho."Taky máš divný pocit"zeptala jsem se."Tak trochu"."Tak jdeme dál, ale buď ve střehu"řekla Chloe.Slunce svítilo, vítr mírně pofukoval a stále bylo až moc velké ticho."Teď mám docela potíže, objevit stopy, jako by mizeli"."Tady, vždyť jsme teprve u hor"řekla jsem."Já vím, je to divné".Kousek od nás jsme uslyšeli praskání větví."K zemi"řekla Chloe.Každá jsme si klekli ke stromu a dívali jsme se, odkud na nás někdo vyskočí.Praskání bylo na více místech.Zbraň jsem držela pevně v rukou.Blížilo se to a k tomu se přidalo i chraptění.Stoupli jsme si a uviděli jak na nás utíká zezadu a a zepředu několik nevím ani k čemu to přirovnat, něco jako zombie."Kde se tady vzali"řekla jsem."To nevím"odpověděla Chloe.Vystřelila po jednom, ale ten spadl a hned si stoupl a utíkal dál."Tohle nedáme, teď to chce štěstí.A když už jsme čekali, že se do nás zakousnout.Uslyšeli jsme zaznít roh.Obě jsme ztuhli.Ty stvůry se na chvíli zarazili a pak šli zase po nás.Odněkud se stromu se vynořili velcí muži.Někteří měly kukli, plynové masky a byly různě oblečení.Ale neuvěřitelné bylo, že neměli zbraně ale meče.Vrhli se na stvůry a posekali je.Když bylo po všem, přišli k nám.Byly vážně velicí."Nebojte se, nechceme vám ublížit.Ale musíme udělat jedno opatření"řekl velký muž, který měl přes pusu šátek.A dál si už nic nepamatujeme.Omráčili nás nějakými šipkami.

Otevřela jsem oči a pomalu jsem se rozhlídla okolo.Ležela jsem v bílé místnosti.Nebyla jsem připoutaná, ani mě nikdo nehlídal.Nevěděla jsem, jestli jsme zajatci, ale nejspíš ne.Měla jsem jednu hadičku přilepenou na ruce.Opatrně jsem si ji sundala a rozhlížela jsem se.V tom se otevřeli a dovnitř vstoupila dívka, asi o něco starší než já.Vypadala velmi mile.Na zádech měla meč.Měla černé dlouhé vlasy a štíhlou postavu."Ahoj, jmenuji se Tess a neboj, nechceme ti ublížit a omlouvám se za to, co se stalo v lese, jenom tohle děláme, aby člověk, kterého neznáme, nevěděl kde je náš tábor.Jsou to jenom taková opatření"."Ahoj, já jsem Cary a to je v pořádku, jenom jsem trochu zaskočená".Usmála se, měla příjemný hlas."Kde je moje kamarádka"."Je na druhém pokoji, už za ni šel můj asistent a vaše věci vám dáme, pokud budete chtít odejít"."A kde to jsme, promiňte, že se pořád vyptávám, jenom jsem zvědavá"pokrčila jsem rameny."To je v pořádku.Já ti ráda odpovím na všechny otázky, ale později,  jo a můžeš mi tykat.Chce vás vidět velitel"."Velitel, já myslela, že ty to tady vedeš"."Ne, já ne, já tady vedu vojáky a cvičím je, jsem takový důstojník"zasmála se.Jestli si připravená, tak můžeme vyrazit.Tvoji kamarádku potkáme na chodbě"."Dobře".Stoupla jsem si a vyšli jsme na chodbu.

Z pokoje na proti, vyběhla Chloe a objala mě."Ráda tě vidím"řekla."Já tebe taky"."Ahoj, jmenuji se Tess"nastavila ruku."Ahoj, já jsem Chloe"podali si ruce."Tak holky, následujte mě"usmála se a ukázala rukou."A ty ses Cary ptala, kde to jsme.Jsme v Mountain Wood"."Počkej, my jsme v hoře, vy máte základnu v hoře"řekla jsem zaskočeně."Ano, máme tady vybudovanou velkou podzemní základnu a ještě máme menší tábor venku"."To je boží, to se nedivím, že nechcete prozradit polohu"řekla jsem."Jo musíme být opatrní".Vypadalo to docela útulně.Připomínalo mi to, starý vojenský bunkr, ale měla jsem i pocit bezpečí."A kolik ti je"zeptala se Chloe."Dvacet"."Vau, to si dobrá, že si tak mladá a vedeš vojáky"."Děkuji, taky jsem si to musela vydobýt.A vám je kolik"."Sedmnáct"řekla Chloe."Tak to jo.Už jsme tady, u velitelově kanceláře, půjdu tam s vámi, takže se nebojte mluvit".Kývli jsme.

Tess zaklepala a vstoupila dovnitř.My jsme šli hned za ní."Dobré den pane, přivedla jsem za vámi ty dvě holky"."Ahoj Tess, děkuji, pošli je dovnitř"ozval se pevný hlas.Tess na nás mávla a my vstoupili dovnitř."Zdravíme pane"řekli jsme najednou."Ahoj holky.Jenom se vás chci zeptat na několik otázek a pak se u nás můžete porozhlédnout"řekl.Kývli jsme.Jeho kancelář byla docela malá, ale útulná.Všude měl obrazy a vlajku.Měl hnědé vlasy a byl taky vysoký, jako jeho vojáci.Mohlo mu být asi tak 45-48 let."Odkud jste přišli"."S tábora generála Forda"řekla jsem.Velitel se na chvíli zarazil."A co vás sem přivádí"."Vy víte co jsou zač ti mimozemšťani, už jste se s nimi mockrát utkali a víte jak proti nim bojovat"."To ano, a co chceš tím říct....tvoje jméno prosím"."Cary a tohle je moje kamarádka Chloe"."Dobře Cary a copak tím myslíš"."Aby jsme uzavřeli spojenectví.Čím víc nás bude, tím větší máme šanci je porazit".To ano, ale omlouvám se, já proti vašemu generálovi nic nemám, ale nechci bojovat společně.Mí lidé jsou tady v bezpečí a nechci aby všichni s tábora věděli kde je naše základna".Ale jedině tak můžeme vyhrát, když se nespojíme, tak nás všechny pobijí"."Je mi líto Cary, ale mojí lidé se s vašimi lidmi docela liší. Ale o to nejde, spíše o to, že teď nechci uzavírat spojenectví.Tess stála vedle stolu a dívala se smutným pohledem.Asi taky nemá moc radost, že nechce velitel spojenectví.Ale uvážím to a jestli chcete, zůstaňte u nás jak dlouho budete chtít".Kývli jsme."Děkujeme veliteli"řekli jsme."Zatím ahoj holky"řekl."Na shledanou".Vyšli jsme na chodbu.Tess šla za námi.

"Tak tady jsme asi moc neuspěli"řekla Chloe."Nebojte, dejte velitelovi čas.Nesmíte si o něm myslet, že je zlý nebo něco. Bez něho by jsme tady nebyly.A on to myslí dobře.Já to zkusím s ním ještě domluvit".usmála se."Děkujeme Tess, to budeš moc hodná"řekla jsem."To je maličkost"mrkla."Chcete se podívat ven, nebo po areálu"."Jo moc rády"."Tak pojďte zamnou"."A používáte nějaké zbraně"zeptala se Chloe."Jo, máme jich spoustu, M16 a odstřelovací pušky.Ale pušky mají jenom stáže u brány a v areálu Mount Wood.Ostatní vojáci, se učí s meči.Nechceme přilákat moc pozornosti, tady jsme sice daleko od civilizace, ale když jdeme lovit, nebo něco podniknout, tak používáme meče"."To vás obdivujeme"řekla jsem."Máme tady děti, ženy.Prostě obyčejné civilisty"."To je vás tady dost, už mi asi dochází, proč velitel nechce tak rychle vytvořit spojenectví"řekla jsem.Tess se usmála.

Za chvíli si se před námi objevili velké dveře.Tess je otevřela a před námi se objevila další docela velká část tábora.Byly jsme skoro na vrcholku Mount Wood.Do tábora vedla jenom jedna cesta, která je velmi dobře hlídaná.Všude byly rozmístěny stany.Ne na spaní, pokoje budou nespíš uvnitř, podle mě to bylo na munici a takové malé sklady zbraní.Kolem pobíhali děti lidé si povídali.A dokonce na volném placu trénovali vojáci.Ale moc se nešetřili, nedivím se, že jsou tak velicí, jestli je tady tak dobře trénují."Kdybys te cokoliv potřebovali, chtěli třeba odejít, nebo se chtěli podívat po areálu hory, tak stačí říct.Ráda vás provedu"."Děkujeme ti Tess, si moc hodná"."To je v pořádku.A budu ráda, když tady zůstanete, jak dlouho budete chtít.Jste u nás vítaní"."Ani nevíme jak ti poděkovat"."Mě stačí, když budete tady spokojené.A když budete chtít trénovat, taky ráda vás naučím bojovat s mečem"."To až někdy jindy, ale děkujeme"."Moc by jsem si přála, aby velitel, s vámi uzavřel spojenectví, proto se ho zkusím ještě zeptat"."Dobře"řekla jsem.Rozhlížela jsem se kolem a najednou jsem se zarazila a zůstala jsem udiveně koukat."Chloe....Chloe koukej"Chloe se otočila."Co se děje"."Koukni tamhle".Taky se zarazila."Nejsou to...."."Jo jsou"řekla jsem."Děje se něco"zeptala se Tess."Ne, všechno je v pořádku, jenom si musím jít něco ověřit, hned jsem zpátky".

Konec 31 části. :) 

Na obrázku Tess.