Invaze (Apokalypsa si pro nás přišla)

Část 32.Shledání a nová láska.

Cary  

Blížila jsem se ke dvěma postavám a oslovila."Manželé Hillovi"řekla jsem nejistě a hlavně nevěřícně.Oba se otočili.Když spatřili mě a já je, chvíli jsme se na sebe překvapeně dívali."Tak jste to vy"."Cary, co....co tady děláš"řekla paní Hillová."Jsem tady s Chloe, přišli jsme s tábora generála Forda"."A co Rick s Katherine"zeptal se pan Hill."Jsou živý, bydlí u nás"řekla jsem a stále si je prohlížela.Nevypadali, že by jim něco bylo. Už tady musejí být dlouho."Paní Hillová se rozplakala a i s panem Hillem mě objali.Taky jsem neudržela slzy."Jsme rádi, že jste všichni v pořádku"řekla paní."To já taky.Počkejte chvilku, musím jít za Chloe, a pak mi musíte všechno říct"vyhrkla jsem."Dobře, my počkáme"řekla paní.Šla jsem rychlou chůzí k Chloe a Tess."Tak co, jsou to oni, že"zeptala se Chloe."Jo, jsou, zatím se běžte projít, nebo něco, já se jich musím zeptat na hodně otázek"."A vy se s Hillovími znáte"zeptala se Tess."Jo, známe, jsou to mého kluka rodiče"."Vau, tak to si máte o čem popovídat.Já zatím tady Chleo provedu a seznámím tě s novými lidmi"usmála se."Jo, tak to beru"řekla vítězně."Tak zatím se mějte holky, pak vám dám vědět"řekla jsem."Dobře, ahoj".Mávla jsem rukou a hned jsem se otočila a šla k Hillovím.Čekali u stanu se zbraněmi, ve kterém byly pouze meče."Tak jsem tady"."Dobře Cary, pokud ti to nevadí, můžeme si jít promluvit k nám do pokoje.kousek odtud máme v hoře pokoj"řekl pan."Dobře".

Musím říct, že pokojů je tady dost.A to vojáci spí v kasárnách, takže tady bude lidí dost.Je mi divné jim říkat vojáci, když mají meče a jsou oblečeni takovým jiným stylem.Musím jim s Chloe vymyslet přezdívku.Hillovi měli hezký pokoj."Posaď se"řekla paní."Děkuji".Sedla jsem si k menšímu stolu, řekla bych, že v obývacím pokoji.Paní Hillová mi dala čaj.Poděkovala jsem a sedly si naproti mě."Můžu se vás tedy zeptat"řekla jsem nedočkavě."Jasně, jen se ptej"řekli trošku sklesle."Proč jste zničehonic zmizeli".Chvilku byly potichu, ale pak paní Hillová řekla."Neměli jsem na výběr. Když jsme vyšli v tu noc ven, byly tam dva muži. Prý jestli nemáme jídlo, řekli jsme, že ano a mezitím nás omráčili a dali nás do auta.Když jsme se probudili, vedli nás někam do lesa.A v tom nás zachránili horští lidé.Posekali je a zavedli nás do tohohle tábora.Říkali jsem, že máme doma ještě děti, slíbili, že je k nám přivedou.Ale když přišel zvěd, tak nám řekli, že děti odjeli do tábora generála Forda se sousedy.Došlo nám, že jste to vy.Tak jsme věděli, že budou v bezpečí.Ale doufali jsme v tento den, že se s tebou shledáme a i z našimi dětmi"."Takže vy jste tady od chvíle, co vás unesli ti muži"."Ano, už je to dlouho"řekl pan Hill."To teda.Ale jsem ráda, že jsme vás našli.Vrátíte se s námi do tábora"zeptala jsem se."My by jsme moc rádi Cary, ale není to tak lehký"řekla paní."Jak to"."Protože tady jenom tak nemůžeš opustit tábor.A tady je náš domov,ale pokud budou děti chtít, tak můžou přijít".Kývla jsem."Tak děkuji, že jste mi všechno řekli, ještě než vyrazíme, tak se za vámi zastavím"."Dobře"řekli."Zatím na shledanou"."Ahoj Cary".Vyšla jsem na chodbu a zhluboka se nadechla.Teď musím najít Chloe s Tess.

Mezitím

Chloe

Jdeme chodbami a všude je dost lidí, mají tady tělocvičny, knihovny, zkrátka všechno, kdybych to měla takhle říct."Jak vám to dlouho trvalo, tady postavit"zeptala jsem se."Ani to dlouho netrvalo, protože před apokalypsou tady byl menší atomový úkryt.A my jsme to tady jenom trochu zvětšili"mrkla."Trochu"ušklíbla jsem se."A máš sourozence, nebo nějakou rodinu"zeptala se Tess."Rodiče a staršího bratra, a ty"."Já mám taky staršího bratra Kane.Pomáhá mi cvičit vojáky a učí děti základním věcem aby uměli přežít"."To je dobrý, musíš mě s ním seznámit"usmála jsem se."Jo, klidně, je hodný a je teď takový osamělí, takže mu tvoje společnost udělá radost"mrkla."A rodiče nemáte"."Ne, virus jim sebral život"."To je mi líto"."Ale už jsme se přesto oba přesunuli, nebo spíše bratr se přesto přesunul rychle, to spíš já, jsem s toho byla dlouho smutná"."Ale si silná, že si se přesto dostala"mrkla jsem.A chtěla jsem se tě zeptat, když mluvíme o viru, tak co jsou zač ty stvůry venku.Vypadali jako zombie"."Jo, ty myslíš kousavce.Jsou to lidé, které virus nezabil, ale spíše je zmutoval.Ale když tě kousnou, tak se nenakazíš, to je výhoda"."To ráda slyším, ale je to divné, protože poblíž našeho tábora je město, kde jsme bydleli a vedle měj je takové velkoměsto a nepotkali jsme tam ani jednoho kousavce"."To proto, že tahle fáze viru, který tě zmutuje započal teprve nedávno"."Aha, tak až se vrátíme do tábora, měla bych s Cary upozornit ostatní"."Jo, to raději udělejte, protože tyhle stvůry se nezastaví dokud je nezabiješ"."Děkuji za radu"usmála jsem se."A slyšeli jsme váš roh, máte jich více"."Jo, máme čtyři.První je na zastrašování a to mi věř, že to působí, na mimozemšťany to taky funguje"."Cože"řekla jsem udiveně"."Jo, vážně, zatroubili jsme několikrát na něj a k tomu jsme udělali válečný pokřik a dokonce někdy používáme bubny. naše skupinka, posekala asi dvacet mimozemšťanů"."Vau"."A druhý je, že přicházíme na pomoc, to byl ten, co jste slyšely.Třetí je, na ústup.A čtvrtý je, že jdeme do války, ten jsme použili jenom jednou"."Tak děkuji, pak mi musíš ukázat, abych je dokázala rozpoznat"."Jo, moc ráda".Zastavily jsme se."Tess, můžu se tě zeptat"."Jo, jasně"."Bude to znít trochu bláznivě, ale chci vidět reakci Cary, ale chci to i pro sebe.Nemáš tady barvu na vlasy, chci si je obarvit na blond"usmála jsem se.Tess se zasmála."Jasně, že ji mám, pojď ke mě do pokoje"."Je, ty si zlatá".