Invaze (Apokalypsa si pro nás přišla)

Část 29.Symbol.

Cary

Probudila jsem se na nemocničním lehátku.Vedle mě, ležela Catherine.Nejspíš jsem musela usnout, ani nevím, jak dlouho jsem u Catherine seděla.Ještě jsem držela Catherine za ruku a pak jsem musela usnout.Protáhla jsem se.Zapnula jsem si košili a učesala si vlasy.Catherine stále byla v bezvědomí.Pohladila jsem ji po vlasech a šla k oknu.Všude bylo plno lidí, někdo seděl na lavičkách další zase někam šli.Vážně se mi moc líbilo, jak postavili tuhle nemocnici.Aby pacienti, měly výhled na většinu tábora.Skoro celá místnost byla prosklená.A ano, už si vzpomínám kdy jsem usnula, lehla jsem si na lehátko a když jsem se dívala na hvězdy, tak jsem usnula.Odtud, šlo i nádherně vidět, na hlavní vojenskou budovu.Ta je sice hned vedle nás, ale i tak.Až teď jsem si všimla, že na hlavní budově, vlaje velká Americká vlajka.I když je apokalypsa, tak pořád hrdě vlaje.Doufám, že se Catherine, co nejdříve probudí.Někde zaťukal na dveře."Dále"řekla jsem.Do pokoje vstoupil Rick."Můžu"usmál se."Jo jasně"."Jak je na tom"podíval se starostlivě."Bude v pořádku, teď čekám, až se probudí"."Rick si sedl na židli na druhou stranu postele."Tak to jsem rád.Skoro celou noc jsem nespal.Neuměl bych si představit, že by už s námi nebyla".Chytla jsem ho za ruku."Ona je silná.A nezlobíš se, že teď u Catherine trávím dost času a nejsem s tebou"."Ne, vůbec ne, já jsem rád, že se o ni staráš"."Až se probudí, tak vám dám všem vědět"."Dobře Cary, to budeš hodná"usmál se."Tak zatím ahoj"."Ahoj Ricku".Políbili jsme se.

Asi deset minut jsem stála u okna a sledovala vše, co se pohnulo."Tak co, vy dvě bojovnice"ozvalo se za mnou.Otočila jsem se a ve dveřích stála Chloe."Ahoj, taky ses přišla za námi podívat"usmála jsem se."Ahoj, jo, nemám co dělat, tak jsem si řekla, že se půjdu za vámi podívat.A on už tady někdo byl"zeptala se."Jo, Rick.Chloe"."Ano Cary"."Jak si věděla, kde nás hledat.Chceš mi říct, že si poářd pamatuješ, kde je ta jeskyň".Zasmála se."No ovšem, že vím.Hned jak přišel seržant a řekl, že jste v lese u našeho města, tak jsem hned chtěla jít s tvým tátou.Měla si vidět tvého tátu, jako by se ho zmocnil, ten největší vztek.Sebral si svůj Tomahawk a Kolt.A já šla s ním, ještě jsem si se sebou vzala Henry 1860, jo mám ještě jednu a šli jsme tě hledat.Myslím, že to co se říká o tvém tátovi je pravda, na vlastní oči jsem to viděla, jak je všechny pobil a to byly mimozemšťani"."Já vím Chloe, stála jsem před jeskyní a dívala se na to.Taky jsem to mu nemohla uvěřit.A jsem moc ráda, že jste pro nás přišly.Protože, ještě malé zpoždění a dopadlo by to strašně"."My by jsme vás tam nikdy nenechali"usmála se."A Chloe, na to jsem se tě chtěla zeptat, viděla si jak tomu vojákovi svítili oči zeleně"zeptala jsem se."Jo, viděla, asi si myslel, že nás zastraší, ale tvůj taťka ho rychle dodělal"."Jo, hned se na něho vrhl"."Cary, já pomalu půjdu, jak budu moct, tak ještě za vámi přijdu"mrkla."Dobře, zatím se měj, ahoj"."Ahoj Cary".  

Sedla jsem si vedle Catherine."Víš, dávám si to za vinu.Nebýt toho mého hloupého nápadu, jet s vojáky, tak by si tady teď neležela.Raději měli střelit mě, ty si to být neměla".Když jsem Catherine držela za ruku, tak mi ji jemně stiskla.Hned jsem zbystřila."Catherine, ty mě slyšíš".Ale už se nic nestalo."Stiskla ti ruku".Ve dveřích stál seržant."Jo, stiskla"."To je dobře, myslím si, že by se za pár hodin, měla probudit"."Co vás za námi přivedlo seržante"usmála jsem se."Potřebuji ti něco ukázat"."Nezlobte se seržante, ale já tady chci zůstat s Catherine"."Cary, bude to jenom na chvíli a už si tady přece s ní celou dobu a věř mi, že dřív jak za dvě hodiny se určitě neprobudí.Ale je to na tobě"řekl klidně.Podívala jsem se na Catherine.Povzdychla jsem si a stoupla si ze židle."Tak dobře seržante, můžeme"."Dobře, hned jak ti to ukážu, můžeš se vrátit za Catherine."Tak jo".Cestou do hlavní vojenské budovy, jsme mluvili o tom, co se stalo v lese.

Vstoupily jsme do budovy.Všude bylo rušno, jako obvykle."Vzpomínáš si na toho mimozemšťana, co ho tvůj taťka zabil jako posledního"."Ano, svítili mu zeleně oči"."Správně, tak naši vojáci, se pro něj vrátili a sebrali ho k nám do laboratoře.A ukážu ti co jsme se dozvěděli".Asi po několika minutách, jsme došli k oknu a za ním byla místnost.V laboratoři byly čtyři vědci a zkoumali tělo, které leželo na lehátku.Na tělo byly přisáté různé hadičky a přístroje.Seržant ukázal, ať jdu za ním.Z boku byly, ještě jedny dveře.Když jsme do nich vstoupili.Tak jsme se ocitli v místnosti, která připomínala výslechovou.Za ní bylo sklo, odkud jsme viděli do laboratoře."Tak jsme tady"řekl seržant."Dovnitř jít nemůžeme, ale koukni na tohle.Vedle okna bylo několik ovládacích panelů a v nad nimi dvě obrazovky.Na první bylo vidět, co se skrývá pod kůží mimozemšťana a na další vzorky krve, nebo co to bylo."Když se podíváš, na tohle, tak vidíme jeho kostru.Dobře se podívej, vypadají jako my, ale uvnitř vypadají jinak.Kosti na nohou, vypadají, že je mají určené pro rychlejší pohyb.Mají i větší sílu, ale to ještě nevíme jistě"."A co je to na té druhé obrazovce"."Porovnáváme jejich krev a naši.Ale v tom jsme ještě neudělali moc velký rozdíl.Musíme, vymyslet něco, aby jsme je odhalili hned při prvním střetnutím"."Tak proto nás tak rychle našly"řekla jsem."Jak to myslíš"."Když jsem v lese zakřičela, tak za chvíli už byly na cestě poblíž jeskyně.Musejí být silnější než my"."To ano"."No nic Cary, už půjdeme"."Dobře, děkuji moc, že jste mi to ukázal".Usmál se.Dovedl mě k nemocnici."Cary a mluv na Catherine, to jí pomůže, se s toho dříve dostat"mrkl."Dobře, nashledanou seržante".Když jsem seděla 

Když jsem seděla u Catherine, tak mi doktor řekl.Že se by se každou chvíli měla probudit."Catherine, něco ti řeknu, ví o tom jenom Rick.Když mě postřelili a já byla v komatu, tak jsem byla něco jako duch.Ty s Jess, jste byly v pokoji a Jess mě slyšela mluvit.A ty si ji řekla, že se jí něco zdálo.Ale já jsem tam vážně byla.Vím, že to zní šíleně, ale je to tak.Chtěla jsem vám dát najevo, že jsem u vás.Ale nešlo to.Byla jsem tam pořád, i když jste za mnou chodily.Ale mohla jsem se jenom dívat".Ještě jsem Catherine říkala, co jsem zažila s Rickem, za vtipné věci.

A potom přišel do pokoje taťka."Ahoj holky"."Ahoj tati, prý by se měla za chvíli probudit"."Vážně, to je super".Taťka si sedl vedle mě."Tati"."Ano Cary"."Viděla jsem, co si udělal v lese těm mimozemťanům.Pověz mi, co se stalo, když si byl voják".Taťka se na mě podíval a začal mluvit.Když mi řekl, co se stalo v Afghánistánu, dívala jsem se a představovala si všechno co řekl.S tebou se cítím bezpečně, ty by si nás všechny ochránil".Usmál se."A tati, myslíš, že někteří vojáci mají tady v táboře rodinu"."Ano mají, ale ne všichni."Já nechápu, jak to můžou zvládat, ti co přišly o rodinu"."Pojď k oknu, něco ti ukážu"usmál se.Ukázal na vlajku."Tohle je drží, to je jejich naděje.Věří, že se ještě můžeme zachránit.A ta vlajka jim dává najevo, že to nemají vzdávat a mají za co bojovat.To je symbol, který nedrží jenom vojáky, ale taky lidi v táboře.To je jediné, co nám zůstalo".Kývla jsem."Oh moje hlava"uslyšeli jsme za sebou holčičí hlas.Rychle jsme se otočili a přiběhli k lehátku."Catherine, si vzhůru"řekli jsme oba dva.Pomalu si sedla."Jo jsem, jsem vyčerpaná"."To chvíli budeš, dlouho si spala"řekla jsem."Pamatuju si, že jsme byly ve vrtulníku a pak už nic"."Ano, to si omdlela a pak tě operovali.No a pak si spala".Chvíli jsme nechali Catherine, ať si pořádně oddechne.Potom se na nás podívala."Cary, díky, že si se o mě po celou dobu, v té jeskyni tak starala"objala mě."To spíše poděkuj, taťkovi, on mi před odjezdem dal tohle".Ukázala jsem na kuličku."Co to je"zeptala se.Taťka ji popsal k čemu to slouží."Catherine, neříká se mi to snadno, naštěstí je všechno v pořádku, ale byla si několik minut mrtva"."Cože"podívala se na mě vyděšeně.Ale pak jsem nahmatala, tenhle přístroj a ten tě vrátil zpátky.Myslela jsem, že se radostí zblázním.Takže, hlavně poděkuj taťkovi".Podívala se na tátu.A hned ho objala.Taťka se zaskočil a zasmál se."Děkuji....tati"řekla klidně.Usmála jsem se a trochu jsem se zarazila.Taťka se usmál.Potom se odtáhla."Je promiňte pane Reede, mě to vyklouzlo"řekla rychle."Ne, to je dobrý, Catherine."Já už jsem totiž neměla, dlouho dobu, někomu takhle říct.Vy už jste pro mě rodina, já vás tak beru"usmála se."To je dobrý, jdu pro doktora a hned se vrátím"řekl taťka."Dobře".Ještě jsme se jednou objali."A něco ti vrátím Catherine".Dala jsem ji zpět, řetízek, který mi dala."Děkuji Cary"."Jsem ráda, že si v pořádku".

Konec 29 části. :)