Invaze (Apokalypsa si pro nás přišla)

Část 17.Vzpomínka.

Cary

Ráno, když jsem se probudila, jsem si povídala s Rickem.Když odešel dolů za taťkou, přemýšlela jsem o tom, jestli se deset rytířů přiblíží k nám.Vím, že Rick říkal, že jsme tady v bezpečí, ale mám pořád divný pocit.Když si vzpomenu, co udělali druhé skupince lidí, tak se zachvěju.Trochu si vyčítám, že jsem tam chtěla jít.Ještě když po nich jdou vojáci, musejí být vážně nebezpeční."Dnes přijedou vojáci a možná nám řeknou nové informace.Oblékla jsem se a šla se dolů na snídat."Ahoj všichni"."Ahoj Cary"odpověděli.Během snídaně jsme moc nemluvily.S Rickem jsme dnes stříleli na terče.Myslím si, že už ani střílet nemusíme.Oba střílíme velmi dobře."Cary, děje se něco"řekl Rick a starostlivě si mě prohlížel."Ne nic"řekla jsem a pousmála jsem se."Cary, poznám když s tebou něco je.Ty se bojíš, že přijdou, mám pravdu"."Jo trochu se bojím, ale vím, že tady nepřijdou.Ale tak, mám docela špatný pocit".Rick mě pohladil po rameni a usmál se."Nevíš kdy mají přijet vojáci"zeptala jsem se."Ne, neříkali kdy přijedou"zavrtěl hlavou."Nevadí, tak budeme muset počkat"."Jo".Když jsme do střílely, tak si šel Rick zahrát na kytaru a já si četla.Bylo asi 14:00 a vojáci nikde.Ale za chvíli jsme slyšeli auto.Přišly jsme před dům.Seržant akorát vyskakoval z auta, samozřejmě jak jinak, byl vysmátý jak lečo.Líbí se mi, že seržant umí vždy povzbudit."Hezký den přeji rodinko, tak stalo se něco zajímavého"."Ne dneska je klidný den seržante"řekl taťka."Můžeme se k vám na chvíli přidat"řekl seržant."Jasně, jen pojďte, popovídáme si"řekl taťka a máchl rukou.Chvíli jsme si jen povídaly.Potom seržant řekl."Ricku, chci se tě zeptat, nechceš se na chvíli za jed podívat do tábora.Že bych tě tam provedl"mrkl na Ricka."Jo, proč ne"."Nebojte i vy se tam podíváte"usmál se  na nás seržant."A za jak dlouho se vrátíme"zeptal se Rick."Za hodinu, možná za dvě.Neboj, nechám tady s tvou rodinou zdravotníka Nicka a vojína Jacka.Pojedeš se mnou a se zdravotníkem Johnem"."Tak jo, kdy vyrazíme"řekl Rick šťastně."Třeba hned, ať jsme do západu slunce zpátky"."Dobře".Rozloučily jsme se s Rickem a šli dovnitř.

Rick

Jsem rád, že uvidím tábor.Aspoň můžu potom ostatním říct, jak to tam vypadá.Zdravotník John řídil a seržant Chris seděl vedle něho."A určitě mě pustí, nepotřebujeme nějaké povolení"řekl jsem.Seržant se s úsměvem otočil."Ne, s generálem Fordem si rozumím a může tam přijít kdokoliv, kdo není nakažený, takže se neboj.A generálovi jsem o tobě říkal, že umíš dobře střílet a si zdatný.Takže ne, že tě provedu po táboře, ale seznámím tě i s generálem"mrkl na mě."Vau, to je samé překvapení"."A to není všechno"opět mrkl.Musel jsem se zasmát, když jsem viděl seržanta.V apokalypse jsou všichni lidi spíše mlčenliví, ale o seržantovi Chrisovi to neplatí, ten se pořád usmívá a má smysl pro humor."Už se blížíme, tamhle to je"ukázal prstem seržant.Zarazil jsem se a nemohl jsem uvěřit.Byl to tábor veliký, asi jako půlka našeho města.Byl postaven mezi městem a lesem.Když jsme přijeli před bránu, tak jsem si všiml věží, silné vysoké zdi, ostnatého drátu ve kterém je asi velká elektřina."Tak sem se asi jenom tak nikdo nedostane co"řekl jsem překvapeně.Seržant se usmál."To máš naprostou pravdu".Brána se hned otevřela.Když jsme vjeli dovnitř, tak jsem myslel že se zblázním.Tábor byl rozdělen do několika částí.V jedné části byly velké útulné stany, zřejmě pro lidi, kteří právě přišly.V další částí, která mě asi nejvíce zaujala byly rodinné domy.Bylo to jako město, kde apokalypsa nedošla.Lidi, kteří měly domy, tady musejí bydlet už déle.Třetí část je vojenská a ve čtvrté je jídelna a dokonce i velké plátno, na kterém se dají promítat filmy."Tak co na to říkáš Ricku"."To je.... to je úžasné, máte to tady vážně pěkně udělané".Zajely jsme do vojenské části a do malé podzemní garáže.Kde parkovali Hammery, s kterým jsme právě přijeli, další vozidla byly transportéry a dokonce čtyři tanky."Teď pojď se mnou"řekl seržant."Johne jdeš s námi"zeptal se seržant zdravotníka."Ne, běžte sami, já si musím ještě něco zařídit"."Dobře".