Invaze (Apokalypsa si pro nás přišla)

Část 35.Nesnáším loučení.

Cary

Já, Chloe a Tess jsme šli po chodbě směrem k bráně.Už se to blížilo a my jsme měly jít domů. Po cestě se otevřeli dveře do kanceláře velitele. Vyšel ze své kanceláře a mávl na nás rukou ať jdeme dovnitř. Všichni tři jsme tedy vešli dovnitř. Velitel seděl za stolem a pousmál se."Vím, že právě odcházíte, tak jsem trochu přemýšlel  o vaši nabídce se spojenectvím". Obě jsme se na sebe radostně podívali."Tak vás chci poprosit aby jste tenhle dopis doručili svému generálovi"podal nám obálku.Sebrala jsem ji a schovala k sobě do batohu."Děkujeme".Kývl."Přeji bezpečnou cestu a doufám, že se brzy uvidíme"."Taky, mějte se"řekli jsme a vstoupili na chodbu. Tess se usmála."Tak se velitel asi rozhodl"řekla."Jo, ale nevíme co v tom je ještě napsané"řekla jsem."To zjistíme až dorazíme domů"řekla Chloe."Jo, máš pravdu, tak asi už půjdeme".

Když jsme šli k bráně někteří lidé i vojáci na nás mávali. "Cary, Cary"volala za mnou paní Hillová."Jé promiňte já jsem na vás úplně zapomněla"řekla jsem."Nic se neděje, jenom ti chci předat tohle. Je to pro děti".Podala mi dopis.To už byl druhý, pousmála jsem se."Jakmile dorazíme domů, předám ho, spolehněte se".Objala mě."Dávejte na sebe pozor"řekla."Vy taky"."A řekni dětem, že je máme moc rádi"řekl pan Hill, který právě přišel.Kývla jsem a taky ho objala.Mávli na nás a brána se pomalu otevřela."Můžeme jít...."ani jsem to nedořekla, protože jsem nevěděla kam zmizela Chloe."Nevíš kde je"zeptala jsem se Tess."Tam je"kývla.Otočila jsem se a už jsem se nedivila. Loučila se s Kanem. Myslela jsem, že se od sebe neotrhnou, ale asi po pěti minutách, přišli k nám."Můžeme"zeptala jsem se."Jo, můžeme"odpověděla Chloe. Rozloučili jsme se s Tess."A jak budete mít možnost, tak se přijďte ukázat"řekla Tess."Jo, to musíme.Jak já nesnáším loučení"řekla jsem. Už k nám šli vojáci aby nás omráčili. Ale Tess je zastavila."Co to děláš"zeptali jsme se."Vy nejste naší nepřátelé a za ty dva dny jsem vás poznala dost dobře, abych věděla, že se vám dá věřit. Běžte stále dolů a pak tam bude malé rozcestí, tak se dáte doprava a budete tam, kde jsme vás našli"."Děkujeme"."Buďte opatrné a hodně štěstí"řekla Tess."Vám taky"řekli jsme. Trochu jsme popošli a před námi se ukázal velký kopec dolů a na něm menší lesní cesta.Otočili jsme se a mávli. Pomalu jsme se dali na cestu dolů.

Cesta z kopce šla docela rychle. Asi po dvaceti minutách jsme dorazili k rozcestí."Takže teď doprava"řekla Chloe."Jo a pak dorazíme na místo kde nás našli"."Cary"."Ano Chloe"."Nepřipadáš si jako pošťák"zeptala se a zasmála."Ne, proč"řekla jsem a taky se zasmála."Nese už dva dopisy a ani v jednom nevíš co je"řekla Chloe."Jo, to je pravda, to si uhodla asi jsem pošťák".Byly jsme velmi ostražité. Kvůli kousavcům, mohli se vynořit odkudkoliv. Sice tyhle lesy nejsou husté. Vidíte kolem sebe dost daleko, ale nikdy nevíte kdy co na vás skočí. Bavili jsme se dál až jsme došli na místo kde nás omráčili. Kousavci se rychle rozkládají, protože kousek od místa leželi ti samí kousavci ale spíše to byly jenom kostry. Chvíli jsme se zastavili a dívali se na mrtvoly."A právě proto mám špatný pocit"řekla Chloe."Jo, musíme být opatrné"."Cary, až půjdeme přes naše město, budeme muset být ostražité jako nikdy. Pokud jsou i ve městě, což doufám že ne"."To poznáme. Domů by jsme měly přijít před svítáním, pokud nás nic nezdrží"řekla jsem.

Naše cesta pokračovala pomalu ale jistě. Chvílemi jsme se dívali, jestli něco nespatříme. Ale po kousavcích ani stopa."Už se těším jak se budou tvářit naše rodiny až přijdeme domů"zasmála se Chloe."Jo, to bude zajímavé. Ale vědí, že jsme v bezpečí, takže se nemusejí bát"řekla jsem."Třeba nám udělají oslavu"řekla vtipně Chloe."Jo, tak to by bylo super. Ale to asi nic takového nečekejme"řekla jsem."Škoda, mě by se to líbilo. Dort, zákusky"."Už nic neříkej, děláš mi chutě"zasmála jsem se."Ale musíme udělat dort, vždyť tam je velká vojenská kuchyně. Kuchařů je taky dost, tak uděláme dort"."To zni dobře, jo souhlas"řekla jsem.V tom jsme uslyšeli chraptění. Podívali jsme se na sebe a stoupli si k sobě zády. Dívali jsme se kolem, ale jako vždy to trvalo. Až po chvíli se ze strany Chloe vynořili dva kousavci a naproti mě taky dva. Začaly jsme střílet. Když jsem prvního trefila do levé ruky celá mu odletěla a šel dál. Vykulila jsem oči a střelila ho do hlavy, ta se rozprskla. A druhého jsem střelila dvěma ranami do hrudníku a byl mrtvý, teď už určitě. Chloe se svou Henry jim dávala co proto. Velmi na ně zabírala. Prvnímu odletěla hlava. Udělal několik kroků a byl mrtví. Další ho střelila do hrudi a odletěl asi dva metry dozadu. Semlelo se to docela rychle. Podívali jsme se na sebe."Si v pořádku Cary"řekla trochu vydýchaně."Jo, jsem a ty"."Jo, můžeme jít dál"."Ano, za chvíli by jsme měly být u našeho starého městečka.

"Nezdá se ti, že je to skoro jako zombie apokalypsa a invaze"zeptala se Chloe."Jo, máš pravdu. Zombie apokalypsa tak trochu a invaze ve velkém. Ale divím se, že nejsou ve Městech"řekla jsem."To ale nevíme, vždyť se teď vracíme"řekla Chloe."Jo, promiň, už mi houká"řekla jsem a mávla jsem rukou."To nic, i na mě je toho moc. Ale mě co proto udělat musíme. K čemu by potom tahle cesta k Horskému táboru byla"řekla Chloe."To je fakt"řekla jsem. Chloe je velmi chytrá holka. Když jste na dně, tak vás podrží. Ještě před apokalypsou mi vždycky pomohla, když jsem potřebovala. Věřte mi, že kdyby se mě někdo pokusil zabít, tak by se po útočníkovi vrhla holýma rukama hned by ho zabila. Je to fajn kamarádka."Podívej se, už jde vidět městečko"řekla Chloe."Cože, máš pravdu, ta cesta uběhla nějak rychle"řekla jsem."Zpátky je to vždycky rychlejší"řekla Chloe."To ano"odpověděla jsem.

Došli jsme k našemu městečku. Všude bylo ticho."Asi nejsou ve městě naštěstí"řekla Chloe."To uvidíme"řekla jsem."Tak pojďme, ať jsme už zpátky"řekla Chloe"."Ne, počkej, potřebuju se na něco podívat"řekla jsem nejistě."Tak jo"řekla trochu zmateně Chloe. Ale myslím si, že pak jí to došlo, kam chci jít. Přišli jsme před náš dům. Po těch dnech už byl jako po válce. Nevypadl úplně hrozně, ale už to nebyl on. Stála jsem před ním s otevřenou pusou a vybavovala si všechny vzpomínky."Dobrý, chceš chvilku"zeptala se Chloe."Je....jestli tě můžu poprosit, počkáš chvíli tady"."Jo, jasně"sedla si na schody před dveře a hlídala. Já jsem šla za dům k verandě. Kde měla hrob máma. Pustila jsem zbraň. A sedla jsem si na kolena. Hrob vypadal, že se o něj někdo stará. To musí být taťka, musí sem někdy jezdívat. Růže hezky kvetli."A....ahoj mami"hlas se mi třepal."Tak jsme tady po dlouhé době"neudržela jsem slzy."Chci ti říct, že jsme všichni v pořádku. Jess je silná a zvládá to dobře. Taťka se o nás všechny stará jak nejlíp může. A já, no já, jsem se zapojila do armády. Budu za tebou chodívat častěji. Vím, že si pořád se mnou, protože ty mi dodáváš sílu. Budu muset pomalu jít. Co nejdřív se za tebou zastavím". Utrhla jsem jemně květ krásně červené růže. Připnula jsem si ho na košili. Utřela jsem si slzy a sebrala zbraň."Ahoj mami". Chloe seděla stále na schodech a sledovala jestli se něco neblíží."Jsem tady"."Dobře, můžeme jít"řekla klidným hlasem. Poznala, že jsem s toho smutná. Pomalu jsme vyrazili."Hezká růže"řekla Chloe. Usmála jsem se.

Po několika minutách, jsme se blížili k táboru. Už zapadalo slunce. Viděli jsme věže a bránu."A jsme tady"řekla Chloe."Jo po dlouhé době"řekla jsem. Došli jsme před bránu. Už k nám šli dva vojáci a usmívali se."Dobrý den slečny, už jsme na vás čekaly"řekl voják. Usmáli jsme se. Brána se otevřela a ven vyšel seržant."Koho to tady máme, vítám vás doma holky"."Zdravíme seržante"."Tak jdeme"řekli jsme 

Konec 35 části. :)

Omlouvám se, že jsem dlouho nic nevydal. Ale neměl jsem moc čas. :)