Invaze (Apokalypsa si pro nás přišla)

Část 10.Smutek.

Cary

 Ráno jsem se rychle upravila a na snídala.Chtěla jsem se postarat o mámu.Věděla jsem i ostatní věděli, že se musíme o ni postarat.Na chystala jsem jídlo a šla na horu do ložnice.Pomalu jsem otevřela dveře.Mamka ležela v posteli a šlo vidět že je vyčerpaná.Bylo mi ji velmi líto, tohle si nezasloužila.Mamka ale nechytla virus, jaký se síří po celé zemi.Vypadalo to, že se na ni usadila jen část toho viru.Má střední horečky, kašle a potí se."Mami, jak ti je"smutně jsem se na ni podívala.Usmála se."Nejhůř mi není a snažím se vydržet.Ale neboj se Cary, brzy se uzdravím"pohladila mě."Já vím, si přece silná"chtělo se mi brečet, protože jsem věděla že se s toho nedostane.Ale slzy jsem potlačila."Donesla jsem ti jídlo, trocha ovoce"."Děkuji Cary, nech mi to položené tady na stolku, sním to později"."Dobře,dám ti na čelo obklad, ano"."To budeš hodná, děkuji.Měla by si jít i za Rickem, neboj táta se o mě taky postará"."To je v pořádku, Rick je stejně teď s taťkou dole.Tak tu teď zůstanu s tebou".Usmála se."A kde jsou holky"."U sebe v pokoji, neboj dám na ně pozor."Já vím".Začala kašlat.Chtěla jsem ji podat sklenici vody, ale ukazovala rukou, že ne."To by nepomohlo Cary, tohle je jiné".Chytla jsem ji za ruku."Dnes odpoledne přijedou vojáci, podívají se na tebe a dají nám nějaké léky.A pak to bude dobrý".Mamka si povzdychla a kývla."Teď se vyspi, zůstanu tady s tebou"."To nemusíš Cary"."Musím, chci se o tebe postarat, tak tady s tebou chci zůstat".Mamka zavřela oči.Já jsem si lehla vedle ni.Chtěla jsem, aby už přijeli vojáci a podívali se na mámu.Jenže jsme museli ještě pár hodin počkat.Mamka spala klidně, ale stále se potila.

"Tak co, jak to vypadá"zašeptal taťka ze dveří."Zatím je to v klidu, vyměnila jsem ji obklad a přinesla jídlo"."To si hodná, ale teď běž za Rickem, máte cvičit střelbu, já se o mámu postarám"mrkl."Dobře, uvidíme se potom"."Jo".Sešla jsem dolů na verandu.Rick zrovna nabíjel zbraň."Ahoj zlato, tak co jak to vypadá"."Zatím je v klidu"."To je fajn"."Jo"povzdychla jsem si.Rick se na mě usmál."Tady máš Cary"podával mi M16."Děkuji".Už byl na ni tlumič.Postavily jsme si dva terče, až do předu k plotu.Povídali jsme si a zárověň střílely.Několikrát po sobě, jsem se trefila přesně."Jů, tady někdo střílí moc dobře"zasmál se Rick."Ani nevím jak jsem to udělala"podívala jsem na něj udiveně."Teď když se někdo přiblíží, tak je střelíš mezi oči"udělal vtipný výraz."Však taky mě ještě před apokalypsou učil dobrý střelec"(Rick)řekla jsem."Opravdů"řekl vtipně.Já se začervenala.Přistoupili jsme k sobě a políbili se.Kdyby si mě neučil střílet, tak bych se teď trefila,tak do plotu"."Teď už ale střílíš líp něž já".Ale napadlo mě, jestli bych vážně někoho střelila.Slyšeli jsme auto.Tatka vstoupil na verandu."To jsou vojáci".Rychle jsme přišli před dům."Ahoj rodinko, co je nového"řekl Chris."Ahoj seržante"řekl taťka."Seržante, máme problém a potřebujeme vaši pomoc.Moje žena chytila ten virus, ale jenom s části.Potřebujeme lék, teda pokud máte".Seržante se podíval na zdravotníky trochu smutně a starostlivě."Uděláme co je v našich silách, chlapci, běžte se podívat na páni Reedovou"vydal rozkaz Chris."Pane Reede, můžu s vámi mluvit"řekl Chris."Jasně, co se děje".Jenže s Rickem a holkami jsme už nic neslyšely, protože seržant a taťka zašli za auto."O čem asi mluví"řekl Rick."To nevím, ale bude to asi něco důležitého"odpověděla jsem."Půjdu se podívat za lékaři a mámou"."Dobře"odpověděli holky a Rick.

Šla jsem po schodech a už jsem slyšela mluvit lékaře.Vstoupila jsem do ložnice."Neruším"zeptala jsem se."Ne vůbec ne"odpověděl lékař."Jak se cítíš mami"."Tak jako dnes ráno"usmála se.Ovoce bylo mamka musela sníst.Protože talířek byl prázdný.Usmála jsem se.Lékaři mámě měřili tlak odebrali krev."Paní Reedová, tyhle pilulky vám pomůžou.Berte jednu ráno a jednu večer"řekl lékař."Dobře, děkuji vám".Lékaři se usmáli a rozloučili se."Tak se s toho nakonec dostanu"řekla mamka."Já vím"odpověděla jsem."Zatím odpočívej, jdu ještě dolů"."Dobře".Když jsem vstoupila před dům, vojáci akorát odjížděli a mávali na nás.Tatka byl docela smutný, ale neřešila jsem to.Protože taťka, své pocity nedával moc najevo."Tak mamka dostala léky, což je dobře"řekla jsem."Super"řekli všichni a plácli si.Už se stmívalo, postarali jsme se o mámu a šli všichni spát.

Byla jsem v Rickově objetí."Víš že jsem si nemyslela, že se s toho mamka nedostane"."Na to nesmíš myslet, teď už má léky, za pár dní bude zdravá"pohladil mě."Snad jo, teď už tomu věřím".Políbili jsme se a já usnula.

Ráno jsem se vzbudila a bylo ještě brzo.Rick u mě ale nebyl.Slyšela jsem Tatku a Ricka.Stoupla jsem si s postele.Rick vešel do pokoje."Ahoj Cary"řekl trochu nejistě."Ahoj Ricku, děje se něco".

Konec desáté části.