Invaze (Apokalypsa si pro nás přišla)

Část 21.Zase zpátky.

Cary

"Cary, si vzhůru"řekl překvapeně Rick a s otevřenou pusou se na mě díval."Ahoj Ricku"řekla jsem trochu vyčerpaně."Jsem vzhůru".Opatrně jsem se posadila, Rick mě podpíral.Pořád se na mě díval, jakoby viděl ducha, no ještě před chvíli jsem byla."Tak jsem zase zpátky"usmála jsem se.Rick mě hned pevně objal.Začal plakat a do toho se ještě nahlas zasmál."Já jsem tak rád, že si zpátky, po dlouhé době slzy radosti"."Já jsem taky ráda, tohle mi chybělo"řekla jsem a přitulila se co nejblíže k Rickovi.Ještě si mě pořádně prohlédl."Já....já jsem tak šťastný"pořád mě držel za ruku a druhou mě hladil po vlasech.Musela jsem se zasmát, když jsem viděla, jak z něj vyzařuje radost."Od teď budu na tebe dávat pozor.Chyběla si mi Cary"."Ty mě taky Ricku".A asi další dvě minuty jsme se líbali.A když jsem byla v Rickovém objetí, napadlo mě, že ostatní nevědí, že jsem vzhůru."Ricku"."Ano krásko"."Neměl by si říct ostatním že jsem vzhůru.Aby už nebyly pod tlakem"."No jo, máš pravdu, já na to úplně zapomněl"vyskočil z postele.

Otevřel dveře dokořán a ani nešel dolů, jenom se naklonil přes zábradlí."Doktoři, lékaři, nebo jak se jmenujete, Cary je vzhůru"zakřičel radostně Rick."Cože"ozvalo se."Cary je vzhůru"zakřičel znovu Rick.Slyšela jsem jen, jak se rychlostí odsunuli židle a pak rychlé kroky.Rick si sedl ke mě."Tak už to vědí"mrkl."Jo"usmála jsem se.Všichni rychle vběhli do pokoje.Na chvíli se překvapeně zarazili."To asi tak, bude reagovat každý"pomyslela jsem si vtipně."Cary zlato"řekl taťka a objal mě."Ahoj tati"."Já věděl, že to dokážeš"po tváři mu stekla slza.Usmála jsem se.John a Nick mě kontrolovali."To....to je vážně zázrak Cary, já to nechápu.Ještě před chvíli si byla v komatu a teď máš všechny funkce v pořádku.To je úžasné"řekl Nick."Vítáme tě zpátky Cary"řekla čtverka."Děkuji, ráda vás zase vidím"."Jen si zajdeme do auta pro věci a přijdeme"řekla čtyřka."Jasně"odpověděl taťka.Slyšela jsem jenom seržanta Chrise, jak říká."Dneska se pořádně ožeru".Zasmáli jsme se.Rick seděl na jedné straně a taťka na druhé.Pořád se na mě dívali."Ještě někdo by tě chtěl přivítat Cary"řekl Rick.Jess vběhla do pokoje a za ní přišla Catherine."Cary Cary, si vzhůru"zakřičela Jess.A skočila do mého objetí."Ahoj drobku, tak ráda tě zase vidím"zasmála jsem se.Dala jsem ji pusu do vlasů."Já věděla, že to zvládneš"."Přece bych tě neopustila Jess".Catherine přišla ke mě blíž."Ahoj Cary"."Ahoj Catherine".Uplakaně, se na mě usmívala."Pojď sem"Objala jsem ji.Steklo mi pár slz."Už je to dobré, nemusíš plakat"zašeptala jsem."Vítej zpět"řekla Catherine."Děkuji.Děkuji vám všem, že jste stáli při mě, po celou dobu"."A stáli by jsme, ať by se dělo cokoliv"řekl taťka.Usmála jsem se.

"Tak jsem tady"přišel do pokoje Nick se svou výbavou."Tak my vás tady necháme"řekl taťka a v pokoji jsem zůstala já Nick a Rick."Můžeš zůstat Ricku"řekl Nick a mrkl."Dobře".Posadil se zpět a chytl mě za ruku.Nick ze mě sundával přístroje."Cary teď si lehni a uvolni se, musím tě ještě jednou zkontrolovat"."Dobře a kdy můžu vstát, už ležím dost dlouho a ráda bych se prošla"zeptala jsem se."Já ti věřím Cary, ale musíš nabrat ještě trochu energie, teď se sice cítíš dobře, ale jak mile vstaneš, uděláš pár kroku a spadneš"řekl Nick mezi tím co mi měřil tlak."Když to říkáš ty Nicku, tak to ještě vydržím.A jak dlouho"zeptala jsem se."Asi den, tvé tělo se musí zotavit"."To se dá vydržet"usmála jsem se."Jasně"řekl Nick."Tak, teď odpočívej, večer se ještě na tebe přijdu podívat"řekl Nick."Počkat, ale sednout si můžu, ne"řekla jsem."Jasně, ale hlavně nikam nechoď"."Já tady sní zůstanu"řekl Rick."Dobře"řekl Nick a odešel.

"Tak krásko, teď pěkně hajej"řekl vtipně Rick."Cože"řekla jsem pobaveně."Chtěl jsem tě ještě ukolébat, ale asi by si mě přetáhla smyčcem"."To máš pravdu".Zasmáli jsme se."Ricku"."Ano Cary"."Můžeš si lehnout ke mě"posunula jsem se."Jistě, já jenom, že dva dny jsem ležel vedle postele, tak mi to nedošlo".Rick si lehl vedle mě a objal mě."Tak tohle mi chybělo nejvíce"řekla jsem spokojeně.Rick se zasmál."Mě taky Cary".Chvíli jsme nic neříkali.Já jsem si spokojeně hověla v Rickovém objetí."Cary, když si byla v komatu, byl tady za tebou každý.Každý den jsme si s tebou povídali.Za hrál jsem ti i písničku a ty ses probudila"řekl Rick."Ta písnička, od Elvise a i ta, kterou si mi složil, byly nádherné"řekla jsem."Počkej, jak o tom víš, vždyť si byla v bezvědomí"řekl nechápavě Rick.A teď jsem nevěděla, co mám říct.Jestli mám říct, že jsem byla něco jako duch, což je pravda a nebo říct, že jsem všechny ty rozhovory slyšela, ale o duchovi se nezmínit.Protože, nevím jestli je dobré, aby lidi věděli, že něco takového existuje.A zvlášť lidi, kteří nebyly v komatu.Řeknu pravdu."Ricku, nebudeš mi věřit, ale pokusím se ti to říct tak, abys mi uvěřil"."No tak dobře"."Existují věci, kterým většina lidí nerozumí, něco jako duchové, ale ne do slova"."Jak to myslíš"."

Chci říct, že když jsem byla v komatu, smím tělem se něco stalo.A když jsem otevřela oči, ležela jsem vedle své postele.Uviděla jsem své tělo na posteli.Chvíli jsem byla vyděšená.Pak si přišel do pokoje ty.Volala jsem na tebe, ale ty si nereagoval.Snažila jsem se vás nějak kontaktovat, ale nemohla jsem pohybovat z věcmi ani jste necítily můj dotek.Ale když ses mě dotkl, tak jsem to cítila.Plakala jsem při každém rozhovoru s vámi.Chodila jsem po domě a poslouchala o čem se bavíte.Jess mě i na chvíli slyšela, nevím jak to bylo možné.Ale když jsem to zkusila zvonu, tak už to nešlo.A když si šel spát, lehla jsem si k tobě a objala tě"."Počkej, to myslíš vážně"řekl překvapeně Rick."Ano, dívala jsem na tebe, dokud si neusnul.Vím, že to zní všechno divně, ale je to tak"."Nezní to divně, já na takové věci věřím a mám teď i důkaz"usmál se Rick."Ale po delší době, jsem už dál nemohla.Už to nešlo.Tak jsem se s každým z vás rozloučila a chtěla odejít.V tom jsem uslyšela hrát čelo.Šla jsem do pokoje a viděla tebe, jak sedíš u mě a pouštíš, na mobilu mou nahrávku.Potom si mi zahrál ty dvě písně a já se probudila.A to je všechno".Ou zlato, to muselo být hrozné.Dobře, že si vydržela"dal mi pusu."Jo bylo to vážně těžké, ale to, že jste my všichni věřily a drželi jste mě, mi pomohlo se znovu vrátit"."Cary, slyšel jsem, že když je člověk v komatu a je u něj někdo, koho miluje a mluví sní, nebo ji hraje, tak prý se ten člověk uzdraví.Ale to je jen moje teorie"."Ne ne, máš pravdu, však tak to i bylo.Ale Ricku, neříkej to ostatním, nechci aby to věděli"."Neboj, bude to jenom mezi námi"."Děkuji zlato".Dal mi pusu do vlasů.

V tom do pokoje přišel Nick."Tak slečno, jdu se na tebe podívat"řekl s úsměvem Nick.Rick si sedl vedle postele.Po chvíli kontrolování, Nick oznámil, dobrou zprávu."Nevím, jak je to možné, ale je to úžasné, si v pořádku.Už tě nemusím kontrolovat, teď už jenom odpočívej.Uvidíme se zítra lidi, dobrou noc"řekl Nick."Nicku počkej"zavolala jsem."Ano Cary"."Já jsem vám ani nepoděkovala, že jste mě zachránili.Takže děkuji, že jste mě zachránili"."To je v pořádku Cary, dělali jsme co jsme mohli a vyšlo to"usmál se Nick."Tak zatím lidi"řekl Nick."Dobrou"řekli jsme oba.Rick si lehl vedle mě."Ricku"."Ano Cary".Já začnu zase hrát na čelo.Mám ho položené v šatně na stojanu, tak začnu hrát"."Opravdu, to je super"řekl šťastně."Už si dlouho nehrála, rád tě znovu uslyším"."Musím potrénovat.Už se nemůžu dočkat až začnu"řekla jsem.Chvíli jsme si ještě povídali.Ale mě už se začali zavírat oči."Cary ty už spíš"řekl potichu Rick."Jo, už to na mě dolehlo"usmála jsem se."Však spi, dneska si toho měla dost"řekl s úsměvem Rick."Dobrou Ricku".Dal mi pusu na čelo."Dobrou Cary".

Konec dvacáté první částí. :)