Invaze (Apokalypsa si pro nás přišla)

Část 7.Pravá apokalypsa.

Cary

"Kdo je pryč Ricku"."Naši rodiče, prostě zmizeli"."Pojďte dovnitř, musíte mi to vysvětlit".Rick kývl.Posadily jsme se v obýváku s rodiči a poslouchaly Ricka."Večer jsme si spolu všichni povídali.A potom šli spát.Slyšely jsme něco venku, rodiče se tam šli nejspíš podívat.Myslel jsem si, že někdo přijel, tak jsem spal.A když jsme se ráno probudily, rodiče nikde nebyli.Tak jsme šli za vámi"."To je strašný a nenechali někde vzkaz, nebo něco"zeptala jsem se starostlivě."Ne nic, už jsme se dívaly"odpověděla Catherine."Tak zatím zůstanete tady, že jo"podívala jsem se na rodiče."Jasně že jo, přece vás nenecháme samotné"vyhrkli hned taťka s mamkou."Děkujeme moc, velmi si toho vážíme"."Catherine může spát v pokoji s Jess a Rick....může u mě"podívala jsem se tázavě na rodiče a chtěla jsem se smát.Mamka se na mě podívala a viděla můj výraz."Jo jasně že může"dělala že si mého výrazu nevšimla."Zkusíme vaše rodiče najít, slibuji"řekl taťka a poplácal Ricka po rameni."Děkuji, pane Reede"."To je dobrý Ricku"."Pojďte, půjdeme vám připravit postele"řekla mamka."Dobrý nápad"odpověděla jsem.

Catherine, šla zatím do Jessiina pokoje a Rick do mého.S mamkou jsem šla pro matrace a peřiny.Mamka vytáhla dvě matrace, ale já jsem druhou vrátila zpět.Mamka na mě hodila tázaví pohled."Mami, jenom jednu"zase se mi chtělo hrozně smát."Aha, už chápu, tak ji tam vrátíme zpět".Vstoupily jsme do Jessiina pokoje.Jess zrovna ukazovala Catherine co nakreslila."Tady máš matraci a polštář s peřinou"řekla jsem."Děkuji moc"."Nemáš zač."Nevadí ti, že budeš v pokoji s Jess".Vrhla na mě nechápaví pohled."Ne vůbec ne, je hodná a dobře se sní povídá"."Dobře."Kdyby si něco potřebovala, tak přijď do mého pokoje"."Tak jo".

Vstoupila jsem do svého pokoje.Rick seděl na posteli a přemýšlel."Neboj, najdeme vaše rodiče"."Snažím se být klidný, už kvůli Catherine"."Spolu to zvládneme"řekla jsem.Vstal a chytl mě."Ještě že tě mám Cary, jinak by jsem v tuhle chvíli zbláznil".Začala jsem se červenat.Dlouze jsme se políbily a zrovna do pokoje přišla Catherine."Ou, pardon kdybych to věděla, tak bych zaklepala"."Co chceš sestřičko"řekl vtipně Rick."Jen jsem se chtěla zeptat....juuu"dívala se směrem k posteli, protože ji došlo, že tady není matrace.Takže Rick bude spát se mnou.Nám taky došlo co tím myslí."Tak vy jste to vzali už takhle"kývala hlavou a měla co dělat, aby se nezačala smát.Já jsem byla na tom podobně, když jsem viděla Rickův výraz."Ségra, padej ven.Rick chytil polštář a hodil ho po Catherine.Ta vyprskla smíchy a rychle zavřela dveře."Já jsem se začala taky smát.Rick už se taky usmíval."To snad není pravda, pořád si ze mě dělá srandu"."Co už, hlavní je, že má pořád smysl pro humor"řekla jsem."Počkej, chtěla se na něco zeptat"vyhrkla jsem.Otevřela jsem dveře a zavolala na Catherine."Ano"."Na něco ses chtěla zeptat"."Jo málem bych zapomněla"plácla se do čela."Ricku, měli by jsme si jít domů pro nějaké oblečení, kartáčky a nějaké maličkosti, co ty na to"."To je dobrý nápad, za chvíli jsme zpět zlato"."Dobře, můžu vám s něčím pomoct, jestli chcete"."To je dobrý, však my si jdeme jenom pro pár věcí"."Tak jo".usmál se a už jsem jen slyšela, jak jdou dolů po schodech a bouchnutí dveří.  

Šla jsem se podívat za rodiči do kuchyně."Tak co na to říkáte, je to vážně divný".Tatka kýval hlavou."Souhlasím, Rick říkal že něco venku slyšel.Že by je někdo unesl"řekl taťka.Mamka se vylekaně podívala."Ať je pravda jaká chce, musíme je najít.A můžou tady zůstat, jak dlouho budou chtít že"podívala jsem se na rodiče."Jasně že ano, jsou hodní a necháme je u nás, dokud nenajdeme rodiče"řekl taťka.Slyšely jsme otevřít dveře."Jsme zpátky"volal Rick."Super, ukaž, pomůžu ti"."To je dobrý Cary, sebraly jsme jenom pár věcí".

Vstoupily jsme do mého pokoje."Ricku, dej si své věci tady na můj prádelník"."Dobře"."Ty čteš Pátou vlnu Cary"držel v ruce knihu."Jo, je to moje nejlepší knížka, znáš to"."Znám, četl jsem příběh a může to být dobrý"."To je, úplně jsem se do toho vžila"."Jo a Ricku"skoro jsem až vykřikla."Ano, co se děje"rychle ke mě přiskočil."Ne, neboj, něco ti musím říct.Zdál se mi v noci sen a jezdci říkali, že tohle byl poslední sen"."To je super, konečně tě nechali být"."Ale říkal, že až se zase uvidíme, tak už to bude doopravdy"."Na to teď nemysli, hlavní je, že tě nechali být".Objal mě."A víš co mě zajímá Ricku"."Ne, co"."Jaká je další vlna, říkal že bude nejstrašnější a už uplynul den a pořád nic"."Je to ale docela dobře,  nic se neprojevuje, takže můžeme být zatím klidní"."Máš pravdu"."Já vím"zasmál se.Bylo teprve 16:00, ale šla jsem si na chvíli lehnout.Rick šel tátovi s něčím ven pomoct.Myslím si, že je taťka docela rád, že je Rick tady.Má někoho, s kým si může popovídat. Usnula jsem vcelku rychle a spala jako mimino.Díky tomu, že se mi nezdají sny.Když jsem se probudila, cítila jsem ruce.Otevřela jsem oči a byla jsem v Rickovém objetí.Nejspíš usnul,bylo 17:00.Spala jsem hodinu a nic se mi nezdálo, bylo to super."Chtěla jsem pomalu vstát, ale Rickova ruka mě stáhla zpátky."Tak ty mě tady chceš nechat samotného".Zasmála jsem se."Vzbudila jsem tě, zlato"."Ne, já jsem nespal, spíš jsem se o to pokoušel.Když jsem vešel do pokoje, tak si spala.Tak jsem si k tobě lehl.A díval se jak spíš, ale asi před deseti minutami, se mi začali zavírat oči"."Však v klidu spi, já se půjdu podívat na holky"."Ne, to je dobrý, stejně bych toho moc nenaspal"mrkl.Políbila jsem ho.A uslyšeli jsme volat taťku."Děti pojďte se na něco podívat."A je to tady Ricku"."Myslíš další vlnu Cary".Kývla jsem."Tak to jdeme zjistit"řekl a zvedl mě.  

Catherine s Jess, zrovna šly dolů po schodech.Když jsme došli dolů, tak taťka zesílil televizi."Podívejte".Právě se vysílaly zprávy."Všem občanům Ameriky, je tady stav nouze.Právě jsme dostaly zprávy, o rychle se šířící epidemii po celém světě.Zřejmě jde o třetí vlnu.Je přísný zákaz nevycházet ze svých domovů".V televizi se ukázali záběry, z různých měst.Lidé leželi na zemi a všude byla armáda, která posílala zdravotníky infikovaným lidem.Vojáci stavěli evakuační základny, lidem, kteří nejsou infikováni."Nevíme jak tuhle nemoc léčit.Doktoři se snaží přijít na to, jak tuhle epidemii vyléčit.Ani nevíme odkud se sebrala.Pan prezident, by chtěl z Bílého domu něco říct, celé Americe".Prezident seděl za stolem a jeho výraz, už předem říkal, že je to zlé."Moji milovaní Američani.Teď je ta chvíle, kdy musíme vydržet.Nejsme ve vesmíru samy.Dnes, v 16:00, zachytil náš satelit nad Zemí velkou vesmírnou loď.A blíží se čím dal víc k Zemi.Víme, že určitě patří Jezdcům, kteří za tohle všechno můžou.Nevíme, jestli mají uvnitř armádu a nevíme ani jak vypadají.Už na nás seslali dvě vlny, které jsme vydržely.Ale tahle další vlna neboli epidemie, je zatím nejhorší.Jak už bylo řečeno, nemáme na ni lék a nedokážeme ji zastavit.A musím vám ještě něco říct".Sundal si brýle a položil na stůl."Při první vlně, nebyli narušeny jenom dopravní prostředky, ale i elektrárny.Tím chci říct, že se asi za deset minut, vypne veškerá elektřina".Vyděšeně jsme se po sobě podívaly."Na můj rozkaz, byla vyslána armáda zdravotníků a vojáků do celé Ameriky.V tuto chvíli se na různých místech Ameriky, staví vojenské tábory.Vydal jsem i rozkaz, aby skupinky zdravotníků doprovázené vojáky, jezdili po městech a dodávali zásoby".Prezident se zadíval pořádně do kamery."Naši vojáci vás v tom nenechají Ameriko, budou vám pomáhat, jak jen to půjde.Tak se nebojte a jestli se budete chtít ubytovat v nějakém táboře, tak projdete několika ochrannými programy."Hodně štěstí, mojí Američani".

Hned po tom co prezident domluvil, se vypnula elektřina.Venku bylo ještě světlo, tak jsme nemuseli zapalovat svíčky.Tatka si mnul oči a mamka měla ruce v dlaních.Holky nic neříkaly.Rick stál za mnou a držel mě za ruku."Tak tohle už je teda drsný"řekla tiše taťka."Co teď budeme dělat"zeptal se Rick."Zůstaneme tady, máme hodně zásob a tady jsme v bezpečí.A když přijedou vojáci, tak se jich zeptáme, jak to v táborech vypadá"odpověděl taťka."Počkejte, pojďte se podívat ven"vyhrkla jsem.Když jsme vyšly ven, na obloze byla střední tečka."To musí být ta loď"řekla jsem.Připomnělo mi to, Pátou vlnu.Je to úplně jako v Páté vlně.Vrátily jsme se dovnitř a šly každý do svého pokoje.Šla jsem s Rickem do pokoje."Tak a je to tady, apokalypsa si pro nás přišla"řekla jsem trochu vyděšeně."Klid, spolu to všichni zvládneme".Objala jsem pevně Ricka.Do oči se mi nahrnuli slzy."Šššš, Cary co se děje"zašeptal mi do ucha."Já se bojím Ricku, bojím se ty epidemie.Jestli nejde vyléčit, tak je to zlé.A pokud to postihne někoho z vás, tak bych se zbláznila".Odtáhl mě trochu od sebe a držel mě za ruce.Díval se mi do očí.Tady jsme v bezpečí a nedovolím, aby se někom z vás něco stalo".otřel mi rukou slzy.Usmála jsem se.Uslyšela jsem mamku, jak na mě volá."Cary, pojď jsem prosím"."Hned jsem zpátky"řekla jsem.Rick kývl.

Mamka stála na chodbě, s několika svíčkami a baterkami.Podívala se na mě ustaraně.Poznala že jsem brečela."Cary, děje se něco"."Ne nic, co si chtěla"."Tady máte do pokoje několik svíček a dvě baterky"."Děkujeme"."Nemáte za co".Chtěla jsem už jít, ale mamka na mě zašeptala."Cary a ne aby jste dělali v noci rámus"."Mami"okřikla jsem ji."No tohle".Mamka se vtipně usmála a běžela za tátou.Byla jsem ráda, že mají smysl pro humor.Když mají lidé okolo vás dobru náladu, cítíte se líp.Nahlédla jsem do pokoje Jess a Catherine.V pokoji měli zapálené svíčky."Tak co holky, všechno dobrý"."Jasně"odpověděli."Hezky se vyspěte, dobrou noc"."Dobrou Cary.Vstoupila jsem do pokoje.Rick ležel na posteli."Vau, ty si už sehnala i munici"zasmáli jsme se."To ještě ne, ale tohle zatím postačí".Rick zapálil svíčky.Vypadalo to romanticky."Ještě tomu něco chybí"řekl Rick.A vytáhl si mobil, pustil klidnou písničku.Usmála jsem se.Nastavil ruku."Zatancuješ si se mnou"."Moc ráda".Opřela jsem si hlavu na jeho rameno.Nevím, jak dlouho jsme tančili, jestli chvilku nebo hodinu.Já měla nádherný pocit a byla to moje nejlepší chvíle.Potom jsme si šli lehnout."Díky za tanec"."Taky děkuji".Objala jsem Ricka a zavřela oči."Dobrou Ricku"."Dobrou Cary".  

Konec sedmé části.