Invaze (Apokalypsa si pro nás přišla)

Část 25.Seznámení v táboře.

Cary

"Cary, si to ty"."Chloe, to snad není možné"řekla jsem a udiveně koukala.Stála přede mnou černovlasá holka."Jo, jsem to já"začala jsem se smát a nevěřícně koukala."Co....co tady děláš, já myslela, že tě nikdy neuvidím"skoro jsem začala brečet radostí.Chloe patří moje nejlepší kamarádky.Rychle jsem k ní přiskočila a objaly jsme se."Tak ráda tě zase vidím"řekla jsem."Já tebe taky Cary".Chvíli jsme se objímaly a potom si šli sednout na lavičku."Co se s tebou stalo.Když zasáhl virus, tak jsem tě už neviděla"řekla jsem."Chtěla jsem se ti ozvat, ale když k nám přijela skupinka vojáků, tak mamka s taťkou a i s bratrem, chtěli odjet.Tak jsme jely do tábora.A pak jsem tě už neměla jak kontaktovat.Takže jsem nevěděla, jestli si na živu, nebo co se s tebou stalo"pousmála se."Tak hlavně, že jsme obě v pořádku"řekla jsem."Jo, a v bezpečí"."A taky tady máte dům"zeptala jsem se."Ano, většina lidí, kteří bývali v rodinných domech, má tady postavené domy"."Tak to je dobrý.A jak dlouho tady vlastně si"zeptala jsem se Chloe."Skoro dva měsíce"."Cože, ty si tady už takovou dobu"."Ano, ale ani mi to tak nepřijde"usmála se.Skoro hodinu jsme si povídali.Vyprávěla jsem Chloe, co jsme zažili, během toho, co jsme byly ve městě."Musím ještě říct mamce taťkovi a bráchovi, že jste všichni tady"."Dobře, moc ráda je zase uvidím"usmála jsem se."A kde bydlíte, abych věděla, kde tě mám najít"řekla jsem."O čtyři domy od tebe"mrkla."Super, tak se zatím měj, potom se uvidíme"mávla jsem rukou."Dobře, ahoj".Nemohla jsem uvěřit, že moje nejlepší kamarádka, je v pořádku a bydlí kousek ode mě.

Šla jsem pomalu domů a zdravila různé lidi.Všichni se usmívali, byl to hezký pocit.Došla jsem domů a vypadalo to, že jsou všichni doma.Vstoupila jsem do domu a všichni seděli v obýváku a mluvili o táboře."Ahoj, co děláte"řekla jsem."Ahoj Cary, mluvíme o táboře.A kde si byla ty.Když jsme se rozdělili, tak jsme tě už neviděli"řekl taťka."To mi nebudete věřit, koho jsem potkala"řekla jsem a usmála se."Koho"řekli všichni."Chcete to vědět"řekla jsem vtipně."Jo"řekli nedočkavě."Moji kamarádku Chloe Roe"."Cože, já myslel, že jsou....vždyť víte"řekl taťka."To já taky, ale najednou se objevila za mnou a mluvili jsme spolu asi hodinu.Dokonce mají dům o čtyři domy od nás"řekla jsem."Vážně, tak to musím jít navštívit, jejího tátu"řekl taťka."A jsou tady všichni"zeptal se Rick."Ano, já myslela, že ji už nikdy neuvidím"."Tak, aspoň jsou tady lidi které známe"řekla Catherine."A co kde jste byly vy, zatím co jsem byla pryč"."Prošli jsme část, kde bydlíme.A pozorovali, jak to tady chodí.Lidi jsou tady velmi milí, tak se nemusíme znepokojovat"usmál se Rick."To ano"řekla jsem.Uslyšeli jsme, že někdo klepe na dveře."Jdu otevřít"řekla jsem.Otevřela jsem dveře a byly to Roevi."Ahoj, ráda vás vidím všechny"řekla jsem šťastně."My tebe taky Cary"řekla paní Roevi.Objala jsem ji.Přišel i bratr Chloe Steve."Ahoj Steve".Ahoj Cary"usmál se.Stevovi je osmnáct a Chloe je jako mě, sedmnáct."Můžeme dál"zeptal se Pan Roe."Jasně, jen pojďte".To jsou Roevovi"zavolala jsem na ostatní."Všichni jsou v obýváku".Všichni se přivítali a na Rickovi šlo vidět, že je rád, že tady má někoho koho zná a je stejně starý jako on.Tím myslím Steva.Chvíli povídání si, mě pan Roe zavolal."Cary, vzpomínáš si, když jsem tě učil hrát na mandolínu"."Ano, jistě, ještě si to pamatuju"."Dobře, jestli ti to nebude vadit, tak můžeme jít k nám domů a něco ti ukážu"."Dobře, můžeme vyrazit"usmála jsem se.Řekli jsme ostatním, že hned přijdeme.

Došli jsme před dům Roevovích.Mají moc hezký dům.I velmi prostorný.Pan Roe, mě dovedl do jeho pracovny, nebo to aspoň tak vypadalo."Tady dívej"řekl a podal ze stojanu jednu mandolínu."Ta je moc hezká"chytla jsem ji a byla i velmi lehká."Seber si ji domů, je tvoje"usmál se."Cože, to nemůžu"."Ale můžeš, já mám ještě jednu a takhle můžeš aspoň trénovat"mrkl."Tak dobře, vážně moc děkuji"a stále jsem si prohlížela."Tak asi půjdeme už za ostatními"."Jo"řekla jsem.Po cestě domů, jsme si ještě povídali."Cary, všimla sis, toho parketu, co tady je"."Ano všimla, je to tam velmi prostorné"."Tak dnes večer se tam pořádá, taková malá párty.Já tam budu hrát na mandolínu a ty by si mohla taky.Bude tam i Banjo dvě kytary housle a my dva můžeme na mandolínu, co ty na to"."To zní moc lákavě, ale musím si zkusit zahrát několik písniček"."Však v klidu, začíná to v šest.A jestli Rick bude chtít, tak může zpívat a hrát na kytaru"."Jo, toho moc potěší."Tak děkujeme za pozvání".