Invaze (Apokalypsa si pro nás přišla)

Část 24.Vítejte v táboře.

Cary

Byla už velká tma.Do tábora zbývali jen dva kilometry.Jely jsme dvěma Hammery, v prvním jel John, Jack, Taťka a Catherine.A v druhém jsem jela já, Rick, Nick, seržant Chris a Jess.Dívala jsem se z okna.Kdyby na mě Rick několikrát nepromluvil, tak bych usnula.Chci zůstat vzhůru, až v táboře si plánuji odpočinout.Jess jsem měla položenou na klíně.Jess, asi před deseti minutami usnula.Už od domu, vládlo ticho.Ani mi to moc nevadilo.Ale po chvíli, se seržant otočil a zašeptal, aby nevzbudil Jess."Počkejte, co jsme pro vás přichystali.Už se těším až uvidím vaše výrazy"usmál se a mrkl."Nemám se bát, že ne"řekla jsem vtipně.Seržant se zasmál a ani se neotáčel."Ne, to vážně nemusíš.Spíš budeš mít velkou radost"."A procházeli jsme kolem toho, když jste mě vodil po táboře"zeptal se Rick."Ne, já jsem tě nezavedl do části, kde jsou domy"řekl seržant.

Už jsme se blížili.Viděli jsme plno světel, které osvětlovali hradby.Všimla jsem si plno strážních věží a ostnatého drátu.Před námi se otevřela velká brána.Zastavili jsme blízko ní.K autu přišel voják."Průkazy pánové"řekl voják.Ale jakmile uviděl seržanta, už je vidět nechtěl."Promiňte pane, můžete"řekl voják."V pořádku vojíne, děkujeme".Vjely jsme dovnitř.Všude to bylo osvětlené lampami.Takže jsme viděli kamkoliv.První byly stany.Potom jsem viděla část vojenskou, ta byla velmi velká.Další část byly rodinné domy.A nakonec, byla uprostřed tábora, aby k ní měly všichni blízko, jídelna, promítací plátno.A parket.Zdá se, že vojáci mysleli na všechno."To je úžasné"řekla jsem.Rick se zasmál."Jo, to jsem taky říkal"."Zajedeme do vojenských garáží a potom vám ukážeme to překvapení"řekl seržant.Zajely jsme do garáží a vystoupily, za námi hned přijeli ostatní.Když jsme vystoupily, musela jsem se protáhnout.Taťka s Catherine k nám hned přišli a byly velmi překvapení."Tak, to mu říkám bezpečné místo a taky nádherné"řekl taťka."Souhlasím, tady se člověk nudit rozhodně nebude"řekla Catherine."Tak jo lidi, můžeme vyrazit"řekl seržant a máchl rukou."Já se nemůžu dočkat co to bude"řekl Rick."To já taky ne"řekla jsem.

Seržant s ostatníma nás zavedli do části, kde stojí rodinné domy.Byla jich tam spousta."Tak, teď se zastavte, když zatočíme doprava, tak už jsme tam.Připraveni"řekl seržant."Jasně"řekli jsme všichni.Udělaly jsme ještě několik kroků a úžasem jsme strnuli."To není možné, ne to ne"řekla jsem překvapeně, sotva jsem lapala po dechu.Před námi stál náš dům.Vím, že to zní šíleně, ale je to tak.Úplně ho postavili do detailu.Nechápu, jak se jim to podařilo, ale bylo to úžasné."To je náš dům"zakřičela Jess."Ale ale jak"řekl taťka."Měli jsme na sobě připnuté přístroje, velmi malé přístroje, které skenují místnosti.Potom jsme přišly do tábora a začali stavit.A za pár dní to bylo"řekl seržant."Já nevím co říct"řekl taťka, který pořád s otevřenou pusou zíral na dům.Nemohla jsem si pomoct a objala seržanta."Ou to nemusíš"řekl zaskočeně."Musím, protože, udělali jste toho pro nás moc.A my jsme vám za to vděční"řekla jsem.Seržant se usmál a mrkl."Teď si běžte vybalit věci, zítra za vámi přijdu a představím vás generálovi"řekl seržant a odešel.My jsme šli do domu."To je neuvěřitelné"řekl Rick."To teda je"řekla jsem.Vstoupily jsme do domu a všechno bylo tak, jak bylo ve starém domě."Já pořád nemůžu uvěřit, že je to tady stejné"řekla Catherine."To já taky ne"řekl Rick."Tak si můžeme jít vybalit věci a počkáme na seržanta, až přijde"řekl taťka."Souhlas, jdu nahoru"řekla jsem a šla do svého pokoje.

Otevřela jsem dveře.Moje postel, skříně, prostě všechno, jako ve starém domě.Vytáhla jsem si věci a za chvíli měla vybalené.Rick totéž."Tak, myslím že budeme dnes spát, zase v naší posteli"usmál se Rick."Jo, ale stále nevím, proč nám tohle postavili.Však to jsme toho tolik neudělali, aby nám byly tak vděční"."Taky jsem si říkal, proč to všechno.Ale nech to být, můžeme být rádi"řekl a dal mi pusu."To je pravda, co víc si ještě můžeme přát".Vybalila jsem si i čelo a postavila ho na stojan.Když už mluvím o čele.Tak vám chci říct, že i když hraju na čelo, tak poslouchám různé písničky.Abych pravdu řekla, klasika se mi moc nelíbí, ale když hraju na čelo, tak se mi to strašně líbí.A prozradím vám ještě něco, Taťka mojí nejlepší kamarádky Chloe, mě učil na mandolínu.Ale o tom nikdo neví.Mandolínu jsem si ale nikdy nekoupila.Všimla jsem si, že tady mají v táboře parket, tak možná tady někdo bude mandolínu mít.Ale první se musíme s lidmi v táboře seznámit.Lehla jsem si na postel."Tak jo, to by jsme měly"řekl Rick."Jo, konečně máme vybalené"řekla jsem ospale.Rick se zasmál."Zlato ty už spíš"."Jo, dneska je už toho na mě moc"usmála jsem se ospale."Tak už spi, já jdu za tvým tátou a potom přijdu"."Dobře"usmála jsem se a políbili jsme se.Zavřela jsem oči a za chvíli usnula.

Ráno

Otevřela jsem oči a byla jsem v Rickovém objetí.Pomalu jsem vstala a protáhla se.Když jsem se podívala z okna už to nebylo jako před tím.Rozbité auta, opuštěné domy.Teď jsem viděla lidi, co dělají něco před svými domy.Nebo plno obydlených domů.Dnes je i moc hezky.A dnes nás seržant představí i generálu Fordovi.Musím se seznámit i s dalšími lidmi."Kocháš se, výhledem ven"řekl Rick, který se právě probudil."Jo, je to jiné než u nás, tolik lidí"."Na to si zvykneme"usmál se."Jo".Sedla jsem si k posteli a políbila Ricka."Jdu se dolů najíst, ale nejdřív musím do koupelny"."Dobře, já už taky budu vstávat"řekl Rick a protáhl se.Já jsem se umyla a učesala.Všimla jsem si, že holky nejsou v pokoji.Takže budou dole.Vstoupila jsem do pokoje a holky s taťkou snídali."Dobré ráno Cary"řekli."Dobré"odpověděla jsem."Kde je Rick"zeptala se Catherine."Už taky vstává"."Dnes poznáme generála, jsem zvědavý, co to bude za chlapíka"řekl taťka."Rick říkal, že je to dobrý chlap.Že je velmi milý"řekla jsem."Tím lip, aspoň se nemusíme obávat, že takovému velkému táboru, velí nějaký ocas"řekl taťka a zasmál se."Souhlasím"řekla jsem.Rick přišel dolů."Zdravím"."Ahoj"odpověděli jsme,Chvíli jsme si povídali a potom někdo zaťukal.Šla jsem otevřít.Byl to seržant."Seržante, dobrý den"řekla jsem."Ahoj Cary, jestli jste připraveni můžeme vyrazit"."Jo, chvilku počkejte"."Dobře"."To je seržant, prý jestli můžeme vyrazit"."Jo, jasně"řekl taťka a všichni vstali a oblékli se."Tak jo, můžeme vyrazit"řekl Rick."Dobře"odpověděla jsem.Seržant pozdravil ostatní a nasedli jsme do auta.

Za pár minut jsme byly ve vojenské části.Vystoupali jsme několik podlaží a ocitli se v dlouhé chodbě.Všude kolem chodili vědci nebo vojáci.Po stranách byly místnosti, kde se něco zkoumalo."A kde jsou Jack, Nick a John"zeptala jsem se."Ani nevím, když se nemůžeme najít, tak máme u sebe vysílačky"mrkl."Se ani nedivím, v takovém velkém táboře".Došly jsme před velké dveře.Seržant zaklepal a vstoupily jsme dovnitř.Generál vypadal vážně mile.Hned se usmál a přišel k nám."Dobrý den, jsem generál Ford"podal taťkovi ruku.A všechny si nás prohlédl."Ricku, tak se zase vidíme"usmál se."Ano"řekl Rick."Generále, můžu se zeptat, proč to všechno, jak to že jsme si tohle zasloužili, třeba ten dům"řekl taťka."Protože, když byly vojáci u vás, tak jsem za tu dobu zjistil, že jste vážně dobří lidé.A vojáci říkali, že jim i pomáháte.Tak jsem si řekl, že vám tímhle uděláme radost"usmál se."Děkujeme"řek taťka."To je v pořádku.A kdyby jste něco potřebovaly, tak stačí říct našim vojákům a postarají se o to"."Dobře"."Tak, teď už vás nechám, aby jste se seznámily s lidmi v táboře"."Tak jo, těšilo nás generále"řekl taťka."Mě taky".Rozloučili jsme se a seržant nás zavedl před vojenskou část.

"Kdyby jste mě nemohli najít, protože někdy, je to tady zajímaví, tak tady máte vysílačku, je nastavená na můj signál"."Dobře seržante"řekl taťka."Zatím přeji hezký den"řekl seržant."My taky"odpověděli jsme."Tak, asi se tady trochu porozhlédneme"řekl Rick."Běžte napřed, já se půjdu podívat na druhou stranu"řekla jsem."Dobře, tak zatím"řekli a odešli.Já jsem si prohlížela domy a lidi.A uslyšela jsem za sebou velmi známí hlas."Cary".Otočila jsem se.Tak tomuhle říkám překvapení.

Konec dvacáté čtvrté části. :)