Invaze (Apokalypsa si pro nás přišla)

Část 30.Může to přijít kdykoliv.

Cary

Dnes je velmi hezky. Šla jsem s Chloe k lavičkám které jsou u brány."Tak co budeš dnes dělat"zeptala se Chloe."Nevím, ještě je brzy, ale chci jít někam s Rickem"usmála jsem se."A co Catherine"."Je v pořádku, už je zase silná jako dřív"."Tak to je dobře".Už jsme byly u brány. V tom se před námi objevil seržant a Nick."Zdravíme slečny"řekli oba."Dobrý den"."Kam jdete"zeptal se seržant."Sednout si  a na chvíli pokecat"řekla jsem."Tak to nebudeme rušit"usmál se Nick.Brána se otevřela a dovnitř vjeli dva náklaďáky. Náklaďáky zastavili. A když jsme chtěli už jít, najednou se stalo to, co by nikdo nečekal. Brána vybouchla a jedna věž taky."Co to má být"zakřičela jsem.Všude byl zmatek, lidé utíkali a všude se to hemžilo našimi vojáky. Nad námi přeletěli nějaké malé lodě, které shazovali bomby. A dovnitř rozbitou branou vběhlo několik vojáků, ale mimozemských. Rychle jsme se přikrčily. Stříleli po každém. "Musíme pryč"zakřičela Chloe."Jo". Přiběhl k nám seržant s Nickem."Musíte rychle pryč, utíkejte"volal seržant.Už jsme chtěli utéct, ale Nick spadl k zemi."NICKU"zakřičel seržant."ZDRAVOTNÍK"křičel seržant.Ale nikdo nepřišel."Seržante, my vám s ním pomůžeme"řekla jsem."Dobře, děkuji".Seržant nás kryl.Nick byl docela těžký.A za chvíli i seržant spadl k zemi. Položili jsme Nicka a sebrali M16. Běželi jsme k seržantovi."Seržante, jste v pořádku"řekla Chloe."Běžte, já je zdržím"řekl seržant a vytáhl si kolt a střílel.Začali jsme taky střílet.Všude kolem padaly bomby vojáci po sobě stříleli.Seržant ale za chvíli omdlel.My jsme stříleli dál."Chloe musíme pryč"zakřičela jsem.Začali jsme ustupovat. Ale před námi se objevili dva vojáci a než jsme stihli zamířit vystřelili po nás.

Najednou jsem se probudila.Sotva jsem dýchala.Rychle jsem si sedla."Ou jenom sen.To je šílený"řekla jsem a zhluboka se nadechla.Do pokoje rychle vstoupil Rick."Zlato si v pořádku, slyšel jsem jak si vyjekla"sedl si ke mě na postel."Jo, jsem v pořádku, jenom si mi zdál šílený sen, to mi nebudeš ani věřit"."Tak povídej, co ti zase udělali"řekl Rick."Ne, to nebyly oni, ale bylo vážně skutečné".Řekla jsem Rickovi co se stalo."Nemusíš se bát, pokud to nebyly oni, tak to byl jenom obyčejný sen"usmál se.Objala jsem ho."Snad máš pravdu".Ale věděla jsem, že to bude víc, než sen.Šli jsme společně dolů, abychom se najedli.Řekla jsem ostatním, co se mi zdálo, protože na mě poznali, že vypadám vyčerpaně.Za chvíli někdo zaklepal na dveře.Šla jsem otevřít.Byla to Chloe."Ahoj Cary, nechtěla by ses jít na chvíli projít"usmála se."Jo jasně, jenom chvilku počkej"."Jdu ven s Chloe"."Dobře"řekl taťka.Šla jsem se obout.A zarazila jsem se.Vždyť to je jako s toho snu.Ale neřešila jsem to.Obula jsem se a šla ven.

S Chloe jsme šli pomalu po chodníku."Tak co budeš dnes dělat"zeptala se Chloe.Úplně jsem strnula, ale nechtěla jsem to dávat najevo."Asi půjdu s Rickem ven"."A co Catherine"zeptala se Chloe."Je..v pořádku"řekla jsem."Tak to je dobře".Už jsme byly u laviček.Přesně jako v tom snu.Najednou se před námi objevil seržant s Nickem.To jsem myslela, že se zblázním.Ale zůstala jsem klidná."Zdravíme slečny"řekli."Dobrý den"řekli jsme."Kam jdete"řekl seržant."Sednout si na lavičky a chvilku pokecat"snažila jsem se o úsměv, ale spíše jsem se začala potit."Tak to nebudeme rušit"řekl Nick.Brána se otevřela a dovnitř vjely dva náklaďáky, přesně jako v tom snu."To snad ne"řekla jsem potichu."Co se děje"řekla Chloe a prohlížela si mě."Ne nic, jenom se mi něco zdálo, už je to dobré"."Tak jo"řekla Chloe.Šli jsme dál, čekala jsem, kdy začne útok.Ale nic se nedělo, brána se zavřela, náklaďáky zaparkovali a všechno bylo dobré."To je divné"řekla jsem aniž bych věděla, že jsem to řekla nahlas."Co je divné, Cary, si v pořádku, docela se potíš"řekla starostlivě Chloe."Ne, promiň,"sedli jsme si.A já Chloe řekla co se mi zdálo."To vážně bylo přesně i v tom snu"zeptala se."Jo, všechno do detailu"řekla jsem."Ale naštěstí se nic nestalo"řekla Chloe."Nestalo a za to jsem ráda, jenom docela nechápu, jak je to možné"dívala jsem se kolem, jestli se něco neděje."A víš určitě, že ten sen nevytvořili jezdci"zeptala se Chloe."Jo, protože když se mi zdá sen o nich, tak mi to dají najevo"."Tak to jo"."Chloe, můžu se tě na něco zeptat"."Jo jasně, jen se ptej"."Máš někoho, promiň, že se ptám, jenom jsem se tě na to chtěla zeptat".Chloe se usmála."Ne, nemám kluka a ani mi to nevadí, pro mě je to dobře.Mě stačí, že mám dobré přátele, jako si ty a tvá rodina"mrkla.Usmála jsem se.Ještě jsme si chvíli povídali a pak šli domů.

Vstoupila jsem do domu.Rick seděl s Catherine v obýváku a povídali si.Jess si četla."Ahoj, kde je taťka"zeptala jsem se."Ahoj Cary, je v pracovně"řekl Rick."Dobře".Zaťukala jsem a vstoupila do místnosti.Taťka seděl u stolu a něco zpravoval."Ahoj Cary, tak už si doma"usmál se."Ahoj, jo jsem, musím ti něco říct"."Tak povídej"položil si brýle na stůl a díval se na mě."Ten sen, co se mi zdál, se zkutečně stal.Až na ten útok, jinak všechno bylo úplně stejné"."To je zajímavé, takže všechno bylo, jako v tom snu"."Ano, všechno"."Na to něco bude"."Jo, taky si myslím"řekla jsem."Tati, tak mě napadlo, ty určitě nebude souhlasit, ale tebe nezajímá, co je tam venku"zeptala jsem se."Jak to myslíš Cary"."Myslím to tak, že jsme tady v bezpečí, ale taky by jsme měly zjistit, jak proti nim bojovat, takže chci říct, že by jsme měly najít jejich základnu. Nebo aspoň zjistit, jak bojují, nebo jejich slabiny".Taťka se zamyslel."To je dobrý nápad, ale vojáci už na tom pracují"."Řekla bych, že jezdí jenom pro zásoby, jako nic proti nim nemám, ale když nás má seržant rád, tak toho můžeme využít".Taťka se podíval na mě pak na brýle a povzdechl si."Cary, když jsme byly v lese a hledali jsme vás, tak jsem po cestě objevil několik stop, ale lidských.Museli na sobě mít velké boty.Víš Cary, co je na konci našeho lesa, že"zeptal se."Jo, jistě, hory"."Ano"."A tím myslíš co"zeptala jsem se."Že tady máme odboj, ne proti nám, ale proti mimozemšťanům"."To myslíš vážně, tak to je naše šance"řekla jsem."No nevím, co když nebudou moc přátelský"."Ale když to nezkusíme, tak to nezjistíme.Můžou mít plno informací a možná ví, kde mají základnu, nebo dokonce i jak je lehce přemoct"podívala jsem se na tátu.Zase se zamyslel."A ty je chceš najít sama"pousmál se taťka."Když to bude nutné, tak ano.Tati, já se v tom lese vyznám a dojít do hor, nebude zase tak těžké.A když budu sama, tak mě aspoň nebude nic zdržovat"."A jak se chceš dostat přes bránu"."To nech na mě".Zrovna někdo zazvonil."Ještě si o tom promluvíme"řekl taťka.

Šli jsme se podívat, kdo to je.V obýváku stál seržant."Dobrý den seržante, co se děje"zeptal se taťka."Promiňte, že ruším, jenom jdu za Cary"."Ano, co mi chcete"."Když jste se dostali s toho lesa, a dokázali jste přežít, tak generál řekl, že ti mám dát tenhle průkaz.Když budeš chtít s tábora, tak ukážeš tohle a oni tě pustí a když ne, tak mě zavolej a já už to zařídím"pousmál se."Já vám moc děkuji, tohle je vážně super, nebojte, nebudu toho využívat"řekla jsem."A něco jsme se dozvěděli, chtěl jsem vám to říct"řekl seržant."Myslíme si, že nejsme tady sami, nemyslím mimozemšťany, ale...."."Odboj, lidé v horách"skočil taťka do řeči seržantovi.Seržant se zasekl a chvíli se na nás nechápavě díval."Jak....jak to víte"."Když jsme hledali Holky v lese, tak jsem našel plno stop"řekl taťka."Tak to jste dobrý, naši vojáci, našli další mrtvé mimozemšťany.Byly postříleni, obyčejnými puškami.Generál vás chce poprosit, když ten les dobře znáš, samozřejmě vám poskytneme vojáky"."Ne to nebude nutné, já raději půjdu sama"."Určitě, to není moc dobrý nápad"řekl seržant."Nebojte, já to zvládnu"."Dobře, až je potkáte, tak se jich zkuste zeptat, jestli by s námi nechtěli spolupracovat"řekl seržant."Dobře, však to jsem taky chtěla"."Tak hodně štěstí Cary, průkaz máš, tak už tam dorazíš sama"usmál se seržant."Dobře, děkuji"."Cary, jdu s tebou"řekl Rick."Ne Ricku, půjdu sama"."Ale sama přeci nemůžeš jít"."Já to zvládnu"usmála jsem se.Sebrala jsem si M16 a menší batoh, do něj jsem si dala batérku a pití.Už jsem chtěla jít, ale zastavil mě taťka."Cary, počkej"."Co tati"."Tady máš, může ti zachránit život"podal mi Tomahawk."Děkuji tati, dám na něj pozor"usmála jsem se.Rozloučila jsem se s ostatními a šla ven.

Už se pomalu stmívalo.Blížila jsem se k bráně a najednou se za mnou ozvalo."Myslíš, že tě nechám jít samotnou"uslyšela jsem za sebou Chloe."Chloe, zůstaň tady, nechci tě do toho zatáhnout".Měla na zádech taky menší batoh a Henry 1860."Už jsem v tom zatáhlá, tak jdu s tebou, ten les známe obě dobře.A do hor se dostaneme spolčeně"usmála se."Tak dobře, pojď"řekla jsem.Ukázala jsem stráži průkaz."V pořádku slečno a vy jste s ní"zeptal se voják Chloe."Ano, jsem"."V pořádku, buďte opatrné"usmál se voják."Nebojte, budeme"řekla jsem a pomalu jsme šli do lesa."Takže do hor"řekla Chloe."Jo, jdeme do hor".

 Konec třicáté části. :)