Invaze (Apokalypsa si pro nás přišla)

Část 37.Nový přítel.

Cary

Právě jsem šla se svou mandolínou k panovi Roeovi. Byla jsem u něj asi hodinu a cvičili jsme jak jsme jenom mohly. Potom jsem se domluvila s Chloe, že odpoledne zajdeme ven. Ale ještě jsem musela něco říct jejím rodičům. "Víte, dnes se chystám udělat jednu věc"řekla jsem."Ano a jakou, jestli můžeme vědět"zeptal se pan Roe. Nadechla jsem se."Manželé Hillovi jsou v pořádku a bydlí v Horském táboře"váhavě jsem se podívala na Chloe rodiče. Zmateně se dívali, ale pak se usmáli a řekli, že je dobře, že jsou aspoň v pořádku."A ty se to dnes chceš pokusit říct Catherine a Rickovi, že"zeptala se paní Roeová."Ano, ale bojím se, jak budou reagovat, snad to pochopí"."Počkej, oni se nechtějí vrátit"zeptal se pan Roe.Vysvětlila jsem, proč se nemohou vrátit."Tak to mu rozumím"řekl pan Roe. Usmála jsem se."Já už tedy pomalu půjdu, děkuju, že jste si udělal čas pane Roe"."To je dobrý, měj se Cary"řekl."Ahoj Cary"zavolala paní Roeová."Mějte se"zavolala jsem ze dveří.

 Chloe mě šla doprovodit."Tak půjdeme dnes ven"zeptala se."Jasně, ale ještě nevím kdy, dám ti vědět"."Super, jsem zvědavá, co bylo v tom dopise pro generála"řekla Chloe."To brzo zjistíme, protože nám řekl, až to probere ze svými důstojníky, tak nás zavolá"."Jo, já vím". Došli jsme před náš dům."Tak, až budu moct, tak přijdu, zatím se měj Chloe"."Ty taky Cary, přijď kdy chceš"mrkla. Usmála jsem se a šla dovnitř.   

Každý byl ve svém pokoji. Šla jsem za Rickem. Ladil kytaru."Ahoj Ricku"."Ahoj krásko".Políbili jsme se. Na chvíli jsem si lehla."Víš co mě několikrát napadlo"řekla jsem."Ne, co"."Že by se k nám hodila ještě jedna holka. Protože s Chloe tvořím dobrý tým, když někam jdeme. Ale chtělo by to ještě někoho"."Tak se zkus poptat, třeba je tady mezi lidmi, nějaká holka, která je taky dobrá v boji"řekl Rick."Jo, zkusím to". Po chvíli jsem se odvážila vytáhnout dopis a zavolat všechny do obýváku."Co se děje Cary"zeptal se taťka."Tohle se týká hlavně Catherine a Ricka, ale chci aby jste to slyšeli i vy". Catherine s Rickem se na mě trošku nejistě podívali."Jde o to, že když jsme byly v Horském táboře, někoho jsme tam potkali". Chvíli jsem byla zticha."Vaše rodiče"pak jsem znovu ztratila řeč a dívala se na jejich reakce. Vyděšeně se na sebe podívali."Co prosím"zeptal se Rick."Jo, je to tak. Jsou v pořádku, ale odejít nemůžou"."Co, proč"zeptala se Catherine."Je to trošku složitější". Vysvětlila jsem jim, proč nemohou odejít."Tady vám nechali dopis, nevím, co se tam píše, tak vám ho chci předat". Rick už ho chtěl sebrat, ale Catherine byla rychlejší. Rick na mě kývl. Taky jsem kývla. Byla jsem ráda, že na mě není Rick naštvaný, protože se mi zdálo, že je naštvaný, ale spíš je vyděšený."Já vás teď nechám, ať si ten dopis v klidu přečtete"."Jo, to bude hodná"řekl Rick a usmál se, nebo se o to pokusil. Ani se mu nedivím, právě zjistili, že jsou jejich rodiče v pořádku, ale nemohou se vrátit."Půjdu se na chvíli projít"řekla jsem taťkovi."Jistě, jen běž"mrkl.

Procházela jsem se kolem hradeb. Chtěla jsem na jednu hradbu vylézt a podívat se na výhled, ale uviděla jsem seržanta Chrise, jak sedí na jedné z hradeb. Hned jsem se za ním vydala."Zdravím, co vy tady".Otočil se a usmál se."Ahoj Cary, ale chtěl jsem si na chvíli odpočinout a co může být lepší, než tenhle výhled"."Jo, to máte pravdu"."A co se stalo, kde máš Chloe, nebo někoho". Řekla jsem seržantovi, o dopise a že potřebují být teď sami."Jo, tak to chápu"."Víte seržante, teď poslední dobu o tom přemýšlím, že by se k nám někdo ještě hodil. Jako myslím ke mě a k Chloe. Když jdeme do terénu tak to zvládáme, ale kdybychom byly tři, tak by to bylo lepší".Seržante se chvíli na mě díval a potom se začal smát."Co"usmála jsem se."Řekla jsem něco"."Ne, neřekla, já jsem jenom hlupák, že mi to nedošlo dřív"."A co myslíte"."Mám neteř Kristy". Chvíli jsem se na seržanta dívala, jako by si dělal srandu."Vy máte neteř"."Ano, je stejně stará jako ty. Ale nejdřív ti řeknu, jak jsem ji dostal do své péče. Když tady vznikla třetí vlna, tak její rodiče zabil virus. Její mamka byla moje sestra"."To je mi líto"."To je dobrý Cary, už jsme se s tím oba dva smířili. Jsem její jediná rodina co má. A ona je to, co mi po mojí setře zbylo. Ale určitě si budete rozumět. Je vysoká asi jako ty a má černé dlouhé vlasy. Vždycky když jde na lov do lesa, tak si je dá do culíku. Je hodná a vtipná, umí zachovat klid i v nouzové situaci a taky umí s lidmi mluvit"."Tak to bude druhá Chloe"zasmáli jsme se."Ale ještě před několika měsíci byla uzavřená a velmi samotářská. Kvůli smrti rodičů. A když byla několik měsíců uzavřená, tak našla svoji zálibu a dokonalost. Velmi často chodí do lesa tady za táborem lovit a cvičit střelbu z luku"."Ona střílí z luku"řekla jsem překvapeně."Ano, nikdy jsem neviděl nikoho střílet lépe. Za těch pár měsíců se naučila toho hodně, ne jenom střílet, ale taky plížit se aniž by ji někdo spatřil. Je expert na tiché akce"."Vy jste mě tak potěšil seržante, že si to nedokážete ani představit"."To jsem rád, až přijde s lesa, tak ti dám vědět a můžeš k nám přijít"."Počkejte, vy tady máte i dům, děláte si srandu, já jsem myslela, že býváte v kasárnách. Seržante, vy mi tajíte hodně věcí". Seržant se zasmál."No, my vojáci jsme takový uzavření, což se ani tak na nás nezdá, ale když se nás na nějakou věc, někdo zeptá, tak mu ji řekneme. A většina vojáků, tady má svou rodinu"."Vážně, to je super. A proč jste říkal, že teď už není Kristy uzavřená, co ji zase vrátilo zpět"podívala jsem se zvědavě na seržanta."Zdravotník Nick má zase synovce"."Vážně, já myslela, že nikoho nemá, ještě když jsme bývali v našem domě, tak mi říkal, že měl dceru, ale zemřela"."Ano, to je pravda, ale ještě mu zbyl synovec Mike. Poznáš ho podle toho, že nosí černý klobouk. Kristy mu začala říkat kovboj. Oni dva si spolu velmi rozumí"."To je dobře, aspoň má blízkého kamaráda"."To ano". Tak jo Cary, já půjdu na chvíli domů. Až přijde Kristy domů, tak ti dám vědět"."Dobře, to budete hodný, už se těším, až se s ní seznámím".