Mafia Princess

9. Kapitola

,,Nechci s tebou mluvit." zarazila jsem ho dřív, než chtěl něco říct.
,,Sophii, prosím, nech si to aspoň vysvětlit." podíval se mi do očí, viděla jsem v jeho očích slzy.
,,Nevím, co mi na tom chceš vysvětlovat. Já to chápu." snažila jsem se ho zarazit, ale byl tak neodbytný.
,,Prosím." zhluboka jsem se nadechla, ale nakonec jsem souhlasila. Posadila jsem se naproti něho, abych od něj měla určitý odstup.
,,Byl jsem opilý." spustil hned, ale já mu musela skočit do řeči.
,,To že jsi byl opilý to tě neomlouvá. Alkohol tě neomlouvá." snažila jsem se znít klidně. Bylo to pro mě těžké mu to říkat, bylo pro mě kurevsky těžké takto mluvit se svým otcem.
,,Já vím, že mě to neomlouvá." sklonil hlavu.
,,Je to vše?" podívala jsem se na něj a doufala, že ještě něco řekne. Doufala jsem, že mi řekne nějaký důvod a já mu budu moct odpustit. Ale on jen přikývl. Prostě ji podvedl a myslel si, že ho omluví alkohol. Alkohol nikdy nikoho a nic neomluví. Pomalu jsem odešla z kuchyně a namířila si to za Leem, věděla jsem, kde ho najdu. Určitě bude u sebe v pokoji. Z jeho pokoje se ozývala hlasitá hudba, takže bych mohla klepat sebevíc, ale on by mě stejně neslyšel. Vstoupila jsem tedy do pokoje. Leo seděl na židli a zvedal činky.
,,Leo." promluvila jsem a on mi hned věnoval všechnu pozornost. Položil činky opatrně na zem a podíval se na mě.
,,Pojedeme?" zeptala jsem se ho, doufala jsem, že řekne ano. Nechtěla jsem tu návštěvu nějak odkládat.
,,Dám si sprchu a můžeme jet." pousmál se na mě. Oba jsme se snažili navzájem podporovat, ale pro nás oba to bylo moc těžké. Odešla jsem z jeho pokoje k sobě. Vzala jsem si tašku, do které jsem hodila telefon, také mě napadlo vzít mamce nějaké oblečení. Namířila jsem si to do ložnice. Nabrala jsem legíny a trika. Snad se ji to bude líbit. Ani já jsem se pořádně nedívala, co jí beru.
,,Sophie." uslyšela jsem za sebou otcův hlas. Do prdele. ,,Co tu děláš?"
,,Kradu." řekla jsem ironicky a chtěla odejít z pokoje.
,,Mluv se mnou vážně." málem mě probodl pohledem.
,,Beru nějaké oblečení, jedeme za ní do nemocnice." odpověděla jsem a obešla ho. Po cestě jsem potkala Lea.
,,Zavolal jsem taxíka, za chvilku tu..." najednou se zarazil, když uviděl otce.
,,On s námi nejede, neboj." vysvětlila jsem a tím dala věci do pořádku.

***

Vystoupili jsme z taxíku a objevili se před obří nemocnicí.
,,Připravena?" podíval se na mě Leo. Jen jsem přikývla, oba jsme se rozešli k budově.
,,Dobrý den." pozdravila jsem sestřičku na recepci.
,,Dobrý, co potřebujete?" pozdravila mě postarší sestřička.
,,Jdeme na návštěvu za svou matkou, dovezli ji sem včera, Mia Palmerová." řekla jsem naprosto vše a nervózně přešlapovala z nohy na nohu.
,,Čtvrté patro, oddělení intenzivní péče, pokoj 325." sdělila mi všechny potřebné informace.
,,Děkuji." lehce jsem se pousmála a ukázala Leovi, ať jde za mnou. Nastoupili jsme do výtahu a já zmáčkla číslo čtyři. Oba jsme nervózně cukali očima z jedné strany na druhou, když výtah cinknul naposledy, ona jsme vystoupili.
,,Kam teď?" podíval se na mě Leo. Rozhlédla jsem se po cedulích, které visely nad dveřima.
,,Mám to." ukázala jsem na dveře, nad kterýma vysela cedule! jednotka intenzivní péče. Vkročili jsme do dvěří a hned si nás na starost vzala jedna sestřička.
,,Kam máte namířeno?" zeptala se nás.
,,Jdeme na pokoj číslo 325, Mia Palmerová." vychrlila jsem hned.
,,Tak pojďte za mnou." mile se na nás usmála a vzala nás k pokoji naší matky.
,,Měla bych jen říct, že bude v pořádku. Chvíli si ji tady nehápe, ale pak ji pustíme domů. Naštěstí jsme ji nemuseli dát do umělého spánku, protože všechny její orgány pracovali velmi dobře. Jenom bych vás poprosila, aby jste se tam moc dlouho nezdržovali." sdělila nám všechny informace.
Nervózně jsem chytla za kliku a vstoupila do pokoje. Leo mě hned následoval.

Snad se Vám i tato kapitola líbila. Zase chci poděkovat za obrovskou podporu z vaší strany, mám z toho velkou radost.
Vaše DennySka :*