Tento příběh je něco jako pokračování Zajatkyně Mafie. Jenže je psaný z pohledu Sophie, dcery Mii a Petera.
Snad se Vám bude líbit stejně jako Zajatkyně Mafie.
Nejlepší umístění: 2.místo v Teen Fikci, 20.3. 2016
1.místo v Teen Fikci 27.6. 2016
Společně s Danielem jsme svolali rychlou schůzku, abych mohla vše vysvětlit.
,,Jsme rádi, že jste zase tady." řekl jeden z mužů a všichni začali přikyvovat a usmívat se na mě. Byla jsem moc ráda, že mám tak skvělý "tým", který je stále při mě. Mafiáni nejsou tak špatní, jak se o nic říká. Teda záleží na tom, jak jsou vychovávání. Ale všichni mají rádi kontrolu, kontrolou jsou všichni mafiáni posedlí.
,,Děkuji vám." usmála jsem se na ně a snažila se dělat, že je vše v pořádku.
,,No, svolali jsme tuto schůzi z nějakého důvodu." začala jsem hned. Jelikož na toto nemám spoustu času. Všichni se jak na povel utišili a věnovali mi pozornost.
,,Rozhodla jsem se, že odletím do Kalifornie ze soukromých problémů." vysvětlovala jsem. ,,Ale nehodlám se tam flákat, chci tam zajistit nějaké dobré obchody. Vím, že se o to můj otec snažil, ale bohužel mu to nevyšlo..." jelikož raději šukal.. ,,Takže se o to pokusíme znovu. Daniel poletí se mnou, aby mi pomohl." všichni mě pozorně poslouchali a čekali na vše, co řeknu. ,,Rozhodla jsem se, že aby jste se tu nenudili." všichni jsme se lehce zasmáli. ,,Tak vám tu Daniel nechá nějaké papíry s obchody, které potřebujeme vyřídit." ukázala jsem na stůl, kde byly položeny papíry. ,,Rozeberte si je a kdyby jste cokoliv potřebovali, zavolejte mě nebo Danielovi. Oba si bereme notebooky, ve kterým máme vše uložené, takže vám budeme moc pomoci." zakončila jsem svou řeč. Není zrovna nejlehčí mluvit jen tak z patra a nemít nic vymyšleného.
,,Nějaké dotazy?" zeptala jsem se pro jistotu.
,,Na jak dlouho tam budete?" zeptal se postarší muž.
,,Asi týden, ale bude záležet na situaci." hned jsem odpověděla. Vlastně jsem ještě o délce pobytu v Kalifornii nepřemýšlela, ale nehodlám se tam dlouho zdržovat.
,,Pokud je to vše, tak můžeme ukončit tuto schůzi." všichni tuto větu brali, jako že jsem jí ukončila schůzi. Vrhli se k papírům a začali je rozebírat. Bylo to celkem vtipné, jak se dohadovali, kdo chce, který obchod.
,,Jdeme." ukázal na mě Daniel a já jen přikývla. Vyšli jsme z rušné místnosti na tichou chodbu.
,,Co teď?" zeptal se. Na chvíli jsem se zapřemýšlela, a pak mě to napadlo. Přilepila jsem se na jeho rty. Toto jsem chtěla tak dlouho udělat, ale nikdy jsem neměla příležitost.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Nic to neznamená. Jen jsem to chtěla zkusit." řekla jsem vážně, hned jak jsem se od něj odlepila.
,,Jasně, že ne." zazubil se na mě.
,,Já to myslím vážně." vztyčila jsem ukazováček. ,,Jen jsem to chtěla zkusit." pokrčila jsem rameny a nahodila nevinný výraz. Na jeho tváři se objevil dost zmatený výraz, který se snažil skrýt za úsměv.
Myslím, že na úlet to bylo celkem fajn. A líbat umí dost dobře, tak dobrý výkon jsem ani nečekala. Překvapil mě chlapec, ale naděje si dělat nemůže. Nejsem holka na vztahy, vždy jen úlet. A toto byl jen a jen úlet nic víc.
,,Hodil by jsi mě domů? Potřebuji se nachystat a ty taky?" mrkla jsem na něj. Jen přikývl a nijak se nevyjadřoval. Možná není typ na úlety a očekává d toho něco víc, jenže já jsem jiná.
Tak co říkáte na tuto kapitolu? Líbila se Vám? A hlavně mě zajímá, co říkáte na ten úlet? Jinak bych vám chtěla moc poděkovat za Vaši úžasnou podporu, jelikož jsme překonali 30K shlédnutí tohoto příběhu (nikdy nevím, jak to pojmenovat) a blížíme se k 3K votes, což je něco neskutečného. A v Teen Fikci se držíme na 4.místě, to je úžasné. A neustále se v Teen Fikci držíme i se Zajatkyní, která se pořád drží v TOP 20 a to přesněji na 13. místě. Neskutečné!! Moc Vám děkuji. Vaše DennySka :*
