Mafia Princess

31. Kapitola

,,Ahoj." zamávala jsem na Evelin, která právě opouštěla můj pokoj.

,,Ahoj, zlato." mávla na mě, a pak zmizela.

Najednou mě přepadl takový ten pocit samoty, co tu budu celý den dělat? Když zde byl Daniel, tak jsem se nenudila. Ale ten doma zrovna dospává. I tak jsem neodolala a vzala mobil do ruky.

,,Ahoj Daniely." vyťukala jsem SMSku a čekala až mi napíše.

,,Ahoj, mám dojet?" Jeho zpráva mě velmi pobavila. Proč si hned myslí, že chci, aby dojel? I když bych byla moc ráda, kdyby dojel.

,,Nene, to je dobré. Jen odpočívej, já to tu zvládnu." odepsala jsem s úsměvem na tváři.

,,Máš smůlu, jsem již na cestě." Teď jsem měla úsměv od ucha k uchu a culila se jako puberťačka. Chtěla jsem mu odepsat, ale do pokoje vešel doktor.

,,Slečno Palmerová, máme pro vás dobré zprávy." křičel na mě už ode dveří. Ten doktor je snad magor.

,,Ráda vás zase vidím." usmála jsem se tak falešně, jak to jen šlo.

,,Dnes vás už pustíme." mrkl na mě a já myslela, že začnu pištět.

,,Tak to je vážně skvělá zpráva." usmála jsem se. Tentokrát už upřímně, měla jsem hroznou radost, že tu nemusím být déle než je nutné.

,,Ale nesmíte se doma namáhat, aby vám nepopraskali stehy." varoval mě a já jen přikyvovala. Těšila jsem se na svou postel a hlavně na svou rodinu, která mě ani nepřišla navštívit. To je celkem smutné. Mrzí mě, že si nenašli chvíli času a nepřišli.

,,A dojede pro vás někdo? A nebo vám máme zařídit odvoz?" pokračoval.

,,Nene, to ej dobré, mě zaveze kamarád." řekla jsem se stálým úsměvem na tváři. Doktor jen přikývl a odešel. Během chvíle, ale doběhla sestřička.

,,Paní Palmerová, tady máte oblečení, můžete se převléknout a tady máte léky od bolesti, budete je brát ráno a večer." podala mě dvě krabičky. Jen jsem přikývla a vše si od ní vzala. U postele mi ležela kabelka, do které jsem je hodila.

Namířila jsem si to do koupelny, abych se mohla převléknout. Natáhla jsem na sebe nějaké legíny a volné bílé triko a přehodila přes něj koženou bundičku. Tu jsem měla na sobě, když se mi stalo to zranění. Mé šaty asi byly už nepoužitelné.

Vešla jsem do svého pokoje. Na posteli už seděl Daniel a usmíval se na mě. Byla jsem tak ráda, že ej tady.

,,Tak ty už jedeš domů?!" nadzvedl obočí a já jen přikývla a namířila si to k němu.

,,Líbí se ti to oblečení, vybíral jsem ho já." pochválil se, zakroutila jsem očima a v kabelce hledala hřebínek. Když jsem ho konečně našla, rozčesala jsem si vlasy.

,,Prosím, už mě vezmi domů, jinak tu umřu." zasmála jsem se.

,,Tak pojď ty chudinko." vzal mi kabelku.

,,Kabelku si zvládnu vzít sama, nejsem žádný krypl." praštila jsem ho lehce do ramene. Oba jsme se tomu zasmáli.

Snad se Vám tato kapitola líbila. Popravdě jsem vůbec nepočítala, že ji dnes stihnu napsat, ale nakonec se mi to povedlo.
Děkuji za vše, co pro mně děláte. Velmi mě to těší a nutí mě to psát.
Vaše DennySka :*